V ovzduší ubylo velkých prachových částic. Malých zabijáků nikoliv.
.....Ovzduší v České republice se od devadesátých let postupně zlepšovalo. Tento pozitivní trend se ale v posledních letech zastavil. Navíc poměrově přibývá malých prachových částic, na které se častěji vážou rakovinotvorné látky. Filtry, které v průběhu let instalovala do svých provozů nejen většina průmyslových podniků, ale i automobilek do svých vozidel, totiž dokážou zachytit jen větší částice.....
Problém je ale v tom, že se například u prašnosti postupně mění podíl, respektive zastoupení frakcí aerosolových částic. Přesněji řečeno, ve vzduchu je i díky instalovaným odlučovacím technologiím méně větších prachových částic, a zvolna tedy klesají měřené hodnoty hmotnostních koncentrací, například frakce o velikosti 10 a méně mikrometrů (PM10), protože ty se daří odfiltrovat. Jenže na ty jemnější částice filtry nestačí, a proto jich poměrově v ovzduší přibývá. Jsou přitom zároveň mnohem nebezpečnější, dostávají se hlouběji do plic a snáze na sebe vážou například rakovinotvorný benzo(a)pyren....
ČESKÁ POZICE: Jaké konkrétní látky tedy v Česku představují problém?

KOTLÍK: To záleží na lokalitě a na zdrojích znečištění. Například v Praze, kde je hlavním zdrojem doprava, je to jednoznačně oxid dusičitý a prašnost – obojí je spojováno se zvýšením předčasné a celkové kardiovaskulární a respirační úmrtnosti. V ostatních velkých městských aglomeracích a také v průmyslových oblastech je rovněž překračován limit pro prachové částice.




© ČESKÁ POZICE, Richard Cortés

„Prach je z hlediska zdravotního látka s bezprahovým účinkem, což znamená, že neexistuje bezpečná hranice,“ upozorňuje Bohumil Kotlík.

Prach je navíc z hlediska zdravotního látka s bezprahovým účinkem, což znamená, že neexistuje bezpečná hranice. Světová zdravotnická organizace (WHO) doporučuje roční hodnotu 10 mikrogramů na metr krychlový, legislativně stanovený imisní limit je v České republice 40 mikrogramů na rok a metr krychlový, ale ve znečištěných oblastech roční průměry tuto úroveň mohou přesáhnout v současnosti až o 50 procent a měřené 24hodinové hodnoty překračují i 200 a více mikrogramů (µg/m3/24 hodin).