Rozkopaná ulice dusila lidi i psy


V praxi je patrné, že zdrojem nejmenších částic není jen doprava, ale i četná výstavba. Jeden příklad za všechny, který ilustruje, že prašnost by šlo omezit, ale její původce na to kašle.

„Dva roky v naší ulici předělávali vodovod a poté chodníky i silnici, a to za provozu. Bylo to strašné. Ulici den co den zahalovala mračna prachu. Lidé kašlali, skla aut byla třeba i za hodinu pokryta vrstvou prachu. Stavba rozdělanou silnici vůbec nestříkala vodou z cisterny,“ popisuje šedesátiletý pan Jiří potíže ve Štěpánské ulici na Praze 1, kde i v okolí se rozjela řada rekonstrukcí domů a infrastruktury.

„Za poslední rok se rozjelo astma nejen u mne, ale vím minimálně o dalších třech lidech z ulice. Dusit se začal i pes,“ popisuje pan Jiří.

Obyvatelé zasažení takovou patálií, ať už se jedná o prašnost, kouř, či hluk, se někdy obracejí rovnou na nevyšší úřady, jako je veřejný ochránce práv či centrála České inspekce životního prostředí. Aby však jejich stížnost zde měla nějaký efekt, je třeba začít od městského, respektive obecního úřadu a tamního odboru životního prostředí, přes krajskou hygienickou stanici a až pak to případně „hnát“ výše.


Jindřich Ginter, Právo