Poutavé setkání s Ivanem Vyskočilem

Večer dne 9. dubna se sešli četní spořilovští občané v sálku pod kostelem sv. Anežky České s PhDr. Ivanem Vyskočilem, profesorem herectví a divadelní tvorby DAMU, psychologem, pedagogem, spisovatelem, autorem divadelních her a učebnic, básníkem a hercem, který dosáhne zanedlouho (*27.4.1929) kmetského věku osmdesáti šesti let. Spolu s ním zavzpomínali na staré dobré časy jeho dětství vděční jeho četní přátelé a starší sousedé.



Ivana Vyskočila doprovázel jeho syn JUDr. František Vyskočil, který mu posloužil též jako zvukový technik s mikrofonem v ruce, a pomohl tlumočit položené otázky. Ivan, jak je jeho zvykem, odpovídal trpělivě a s veselou myslí, ze široka i krátce, bystře, humorně až lišácky i vážně na všetečné otázky pátera Jiřího Fialy i zvídavých posluchačů večera.
Do právě dokončené zahradní čtvrti malých rodinných domků na Spořilov se Ivanovy rodiče přestěhovali z Římské ulice z Královských Vinohrad, když byl Ivanovi jeden rok. Jedno z traumat jeho dětství bylo, že budou každý rok splácet tzv. anuity a za třicet let to bude jejich. Starost o splátky ležela na mamince, neboť z otcovy gáže se na to ušetřit nedalo.
Svoje přátelské vyprávění začal náš host malou procházkou po spořilovských ulicích a jejich obyvatelích z třicátých let. Jeho bystrá mysl vzpomínala na jména přátel, spolužáků i rodin, s nimiž se setkával ve škole, v kostele, ve skautu nebo na sokolském letním hřišti a dalších místech, kde tehdy bydleli. Již tímto obdivuhodným úvodem si Ivan zcela získal diváky, kteří zaplnili celý sál. Jeho poutavý a jemu vlastní výklad sledovali přítomní s nevšedním zájmem a s úsměvem na tváři a odměňovali jej nadšeným potleskem.
Ivan Vyskočil navštěvoval od roku 1935 Obecnou školu pětitřídní na Spořilově jako žák 1B. třídy nezapomenutelné, avšak přísné paní učitelky Marie Vostřebalové z Vršovic. Kromě jí vzpomněl Ivan tehdejšího spořilovského pana řídícího Vladimíra Štulíka, velkého violoncellisty, člena smyčcového kvarteta. Ti oba se hluboce zapsali i do paměti tří přítomných jeho tehdejších spolužáků - Věry Mikešové, Věry Větrovcové a Vladimíra Prchlíka.
Především vzpomněl na nedalekého souseda Ctirada Pospíšila, s nímž chodil za Spořilov na močál na Skalku za ještěrkami, ondatrami a čolky a do sadů na nejrůznější ovoce, a potom dále na Ovčín a do Krčského lesa. Dále zmínil i další kamarády z okolí jako manžele Robina a Mařenku Kalivodovi, kteří bydleli vedle římsko-katolické fary, Mírumila Kadlece, syna majitele továrny na mýdlo Hellada, Ivanku Krausovou-Drbalovou, Ivana a Helenku Ročkových, souseda pana Kunce a další. Zejména zmínil zajímavé první setkání s o tři roky mladším Jiřím Suchým. Zpočátku spolu hráli loutkové divadlo, loutky jim vytvářel tatínek Jiřího Suchého, který byl řezbářem a měl pod kostelem svoji malou truhlářskou dílničku.
Ivanovi rodiče byli uměleckého založení - tatínek Josef restaurátorem a konzervátorem, maminka Františka knihařkou a zlatičkou. V jeho rodině bylo veliké filosofické a hudební nadání. Ivan se oženil se svojí milovanou Evičkou, budoucí profesorkou pedagogiky na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy a mají tři děti -. Barboru, MUDr., psycholožku, Markétu, MUDr., neuroložku a advokáta JUDr. Františka Vyskočila, přítomného na dnešním setkání.
O svých divadelních začátcích Ivan Vyskočil říká:
„V letech 1946 až 1947 jsme začali se skauty, byl jsem rádcem a dělal první divadelní pokusy a improvizovaná představení. Byli tam mí kamarádi jako Zdeněk Lhota, Toník Vaněk, pozdější lékař, a jeho bratranec stejného jména, pozdější kněz, Milan Štros s přezdívkou Had, Jiří Suchý a Zdeněk Zátka. V Divadle pod kostelem jsme hráli to, co jsme si sami napsali. Vytvořili jsme zájmový divadelní Spolek ZUMRA, tj. Spolek pro zušlechťování mravů, a pořádali tzv. ŠUMÁKY jako pro osvěžení, což byly v podstatě parodie, takové dada scény, to znamená provokace. První představení se jmenovalo Limonádový mumraj a další Havaj, trvala hodinu až hodinu a půl a spořilovští obyvatelé je hojně navštěvovali.
Mohli jsme to dělat díky františkánům - páterům Cyrilovi Kadlecovi a Inocencovi Františku Kubíčkovi, kteří nám prostor pod kostelem sami nabídli, že je škoda jej nevyužívat. Přišel však osudný rok 1948 a sál se zamknul. Byla to velká škoda, že se tím po válce nově se vytvářející občanské společenství na Spořilově přerušilo.
V roce 1948 jsem maturoval, poté začal chodit na konzervatoř a na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy. Bydlel jsem u tety na Karlově náměstí a za rodiči a sourozenci jsem na Spořilov zajížděl jenom občas.
Herectví mě zajímalo, proto jsem chtěl studovat herectví. Bavilo mne autorské divadlo, zajímal jsem se v oblasti kultury o nadsázku a její celistvost“.
V letech 1957- 1958 skládali spolu s Jiřím Suchým první text-appealy v Redutě. Byl spoluzakladatelem Divadla Na zábradlí a uměleckým vedoucím činohry v letech 1964 až 1970.
Vyskočilovo literární dílo obsahuje řadu titulů, jako např. Kosti, Malé hry, Malé(h)ry, Ivan Vyskočil a jiné povídky, Přemysl Rut-Ivan Vyskočil: Vždyť přece létat je o hubu. Napsal řadu divadelních her, např.Kdyby 1000 klarinetů, Faust, Markéta, služka a já s Jiřím Suchým, Smutné vánoce, Autostop, Návštěva čili Zahradní slavnost s Václavem Havlem Na zábradlí, Poslední den v Redutě, Meziříčí, Křtiny v Hbřbvích. Jeho hry a scénáře vyšly knižně v roce 1996 pod názvem „Nedivadlo Ivana Vyskočila“ v edici Přemysla Ruta.
Vyskočil si stále klade ve své tvorbě základní filosofické otázky, jak vést člověka ke svobodnému, tvořivému projevu, jak nebezpečný může být pro člověka úspěch a jak je lidský duch spjat s naší tělesností? V uznání za celoživotní dílo získal Ivan Vyskočil v roce 2005 čestný titul dr.h.c. JAMU v Brně a hlavní cenu Karla Poláčka Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy.

Ivan vyprávěl také zajímavý příběh ze své učitelské praxe. Mladí herci Petr Čepek, Iva Janžurová, Karel Sloup nebyli původně přijati na DAMU. Na jeho přímluvu byli později přijati. Dnes je Iva Janžurová přední herečkou Divadla na Vinohradech, kde sklízí velké ovace jako vrcholná dramatická umělkyně v hlavních rolích. Právě v těchto dnech byla přijata za celoživotní mistrovství v soutěži TýTý do herecké Dvorany slávy!
Dále Vyskočil zmínil zajímavou souvislost mezi profesí právníka a spisovatele. Jako příklad uvedl tři velké osobnosti, spisovatele, jakými jsou Karel Hoffmeister, Franz Kafka, Bohumil Hrabal. Na dotaz, co soudí o současných moderních inscenacích jako Prodaná nevěsta v moderním provedení, odpovídá: „Nic sami nenapíší nebo nemají odvahu sami něco napsat, proto přepisují původní autory.“
V závěru besedy na otázku, jak hodnotí Vyskočil dnešní umělce, zejména herce, odpovídá: „Učím se nehodnotit. Každý herec by měl mít odvahu hodnotit sám sebe a z toho vycházet při další umělecké činnosti!“

Po skončení zajímavého setkání předal ředitel Základní školy Jižní IV Mgr. Daniel Kaiser na památku Ivanovi Vyskočilovi, žáku 1B, třídy, kterou se 42 spolužáky od roku 1935 navštěvoval, Výpis z jeho Záznamu o prospěchu.
Po téměř jeden a půl hodinovém besedování se všichni diváci - spolužáci, přátelé a sousedé ze Spořilova s Ivanem Vyskočilem zaslouženým potleskem srdečně rozloučili.

Milý Ivánku, do dalších let Ti přejeme hodně zdraví, veselou a bystrou mysl a úspěchy v umělecké tvorbě a ve výchově mladé generace. Tví vděční spolužáci, přátelé a spořilovští sousedé.