Proč přikládat pod kapající střechu kýbl, když jde střecha opravit? Proč se rozčilovat nad aktem čmárání, když bychom se měli rozčilovat nad výchovou? Aneb - jakou mají motivaci teenageři, aby po stěnách nemalovali? Jsou dospělí dost silné osobnosti na to, aby byli vzorem pro děti?

Nesnáším tagy a malůvky na stěnách, strašně fandím ZŠ Jižní (a jejímu řediteli), jak nádherně vymalovala podchod a přemalovala kus betonu na pomník V.Preissigovi.

Na druhou stranu se podívejte, v jaké žijeme společnosti: v autobusu aby se člověk slušnosti nedovolal, řidič vám zavře dveře před nosem (i když už se to lepší), na přechodu pro chodce vás pustí jeden z deseti. Když vidíte "lídry státu" - politiky - jak se chovají doslova jako čuňata... kde je ta motivace pro mladé lidi?

Takže čmárání lihovkou mě nevzrušuje tolik co vás, i když mě dost mrzí. Kdybychom se začali více zajímat o společnost a slušné chování, jsem si jist, že by se problém sprejerů vyřešil automaticky.

A dál - nenadávejte na děti, ale na jejich rodiče. Pokud vám rodina nedá potřebné zázemí a výchovu, nehledejte problém u dětí. Moje rodiče by mě nikdy nenechali venku, aniž by věděli kde jsem. Pokud je nějaké matce vuřt, kde se toulá její synáček (dcerka sprejerka) po 22h, tak to pardon, ale problém je jinde.