pokračování článku o ing. Sendlerovi...
78 / 370
V parku je blaze v letě i v mraze létě
Naše rodina | 7.9.2010 | rubrika: Rozhovor | strana: 4 | autor: Markéta Vrabcova

Spolupráce s výtvarníky je vždy velmi povznášející, bez ohledu na směr či generaci. Spolupráce s Olbramem Zoubkem, Vladimírem Preclíkem, Miloslavem Chlupáčem, Alešem Veselým, Václavem Cíglerem, se zástupci střední a mladé generace nebo se studenty je vždy velmi inspirativní a plná energie. Park, veřejný prostor nebo zahrada bez umění není úplná. V každém projektu máme vyčleněný prostor pro umění, ale ne vždy to vyjde. Česká společnost má stále velké rezervy v nastavení určité hierarchie hodnot, kde by umění bylo širokým spektrem obyvatelstva chápáno jako velmi důležité.

* Jaký park u nás a v zahraničí se vám osobně nejvíce líbí? A proč?

Líbí se mi soudobé, moderní, prostorově i řemeslně dobře zvládnuté realizace, které mají jasné poselství a jsou plné usměvavých lidí. Mám rád i chytrý podtext, překvapení, uživatelsky přátelské prostředí. Samozřejmě úžasné jsou staré městské nebo zámecké parky se stoletými stromy, romantickými zákoutími, krásnými průhledy, komponovaným obsahem. Nevadí mi, když jsou mírně zanedbané, většinou mají i tak velkou sílu v samotném historického sdělení, jsou klidnější. Krásných parků je po světě i u nás nepřeberné množství. Mám rád ty, ve kterých je mi dobře, a záměrně nechci být konkrétní...

* Zabýváte se úpravami a navrhováním různých zahrad a parků, například zámeckých, muzejních nebo městských. Jak se tyto parky liší? A který z nich je nejnáročnější navrhnout?

Každý prostor je originál a je nutné k němu tak přistupovat. Parky se mnohdy diametrálně liší ve všech směrech - založením, svým významem, stupněm ochrany, určením, využitím, samozřejmě lokalitou, ale i majitelem a podobně. Každý park je náročný navrhnout, pokud má plnit své poslání. Asi platí, že čím více máte vstupních kriterií, tím více je orgánů a organizací se svými mnohdy protichůdnými požadavky, a tím složitější cesta ke konečnému řešení. To pak bývá velmi náročné a mnohdy i bolestivé. Ale ani toto samozřejmě neplatí všeobecně, problém může vzniknout i při zdánlivě banálním řešení. Stačí se potkat s jedním hloupým, ambiciózním člověkem, bez jehož razítka se neobejdete...

* Říkáte, že parky, které navrhujete, jsou pro každého. Pro lidi i pro zvířata. Jakým způsobem se v parku dá vytvořit příjemné prostředí pro všechny tak, aby se navzájem nijak nerušili?

Někdy to jde bez problémů, jindy to mírně drhne. Záleží na velikosti, stupni vybavení a především na toleranci. Pokud je vzájemná úcta, snášenlivost a pozitivně naladění návštěvníci, tak jsou stejně naladění jejich děti i psi. Za kulturním zahraničím hodně zaostáváme, tam si vše užívají a jsou více v pohodě. V tomto směru zde zanechali komunisti nesmazatelnou stopu, otevřenou ránu, která se bude ještě dlouho hojit.

* Často v parcích navrhujete velké travnaté plochy. V cizině se běžně na trávníku sedí, u nás ne. Co