Dělostřelecká palba na chvilku ustala. Desátník Novis, špinavý a zpocený, zápasil z těžkou bednou granátů, které musel dopravit z meziskladu v 5.patře domu v Dunické ulici až na střechu. Ne nadarmo si tento výškový dům vybrali stateční obránci Spořilova jako jednu ze svých základen pro boj s nepřítelem –
16.čínskou lidově-demokratickou armádou pod vedením fanatického generála Li-Nimh-Ion-Pola. Na střechu do šestnáctého poschodí to ještě bylo několik desítek schodů. Nadporučík Postra zkušeně obsluhoval dělo, které v půlminutových intervalech posílalo Číňanům "desetikilogramové pozdravy". Krutá bitva byla v plném proudu. Už několik dní…
Nový útok agresorů začal již před dvěma týdny. Na pravém břehu Vltavy se jako zázrakem držela už jen čtvrť Spořilov. Pravá část hlavního města byla po krátkém boji obsazena asijskými vojsky. Strategická poloha tohoto spořilovského zahradního města a barikády na dálnicích kolem, mu dávaly jistou naději na záchranu. Okupantům totiž docházela munice a zásoby byly na Spořilov sice nebezpečně, ale zato se železnou pravidelností dopravovány vzdušným mostem z Barrandova, který byl ještě plně v českých rukou. Několik letadel bylo bohužel sestřeleno a i s drahocenným nákladem skončilo v troskách v bahnité údolní nivě potoka Botiče, kde již byla část 241.čínské divize pod vedením majora Mi-čela. Přesto desítky malých padáků se zásobami dopadly úspěšně na spořilovskou půdu v noci a hrdinní obránci tento životadárný pokad ihned odnášeli do bezpečí.
Zdi spořilovských domů, a to jak ve staré části, tak na sídlišti, byly doslova posety zásahy od kulometů, místy byly k vidění i větší následky zásahů z děl, v podobě chybějícího zdiva. Ale spořilováci byli nesmírně stateční. Školní tělocvičny v ZŠ Jižní a ZŠ Na Chodovci, sloužily jako provizorní nemocnice zraněných obránců čtvrti. Stovky spořilovských rodin daly k dispozici své domácí lékárničky se zásobami léků a zajistili tak možnost provizorní léčby a tišení bolestí od šrapnelů. Personál spořilovské polikliniky pod vedením MUDr. Lukyho a MVDr. Vency dnem i nocí operoval ve sklepení zdejších domů. Přesto byly ztráty velké. Jen za poslední tři dny krvavých bojů padlo na Spořilově 368 lidí.
Desátník Novis už tři dny ani nespal, ale věděl, že to ještě musí vydržet. V podvečer palba opět zesílila. Směrem od Košíku přilétly desítky střel, ale naštěstí explodovaly jen v ruinách již předchozí noci zničeného dálničního mostu přes Spořilovskou spojku. V blízkosti Branické restaurace bylo ale jako protiváha rozmístěno na třicet děl, jejichž hlavně byly namířeny východním směrem. Této části praporu velel poručík Migelowski, původem z polského Krakówa, který bravurně zesynchronizoval svěřená děla, takže se hned první den se začalo zbraním, které spadaly pod jeho velení říkat
"Migelowy varhany".
Ve sklepení domu v ulici Na Chodovci č. 28 chystali ovšem důmyslný plán. Kapitán Poledne vymyslel způsob jak se dostat ke 241.čínské divizi, která byla roztažena na břehu Hamráku a zasadit jí tak smrtící úder. Důmyslný plán se začal realizovat již v době, kdy byly nepřátelé u Brna a nastalou situaci bylo možno očekávat. To bylo ale již před půl rokem. Dnem i nocí zde pracovaly desítky a stovky obyvatel Spořilova a uprchlíků z Bohdalce a Chodova. Tím plánem byla 138 metrů dlouhá štola ze sklepení domu k zadní části Lechovického sklípku, která by sloužila jako úniková cesta ze Spořilova s návazností na tunely Botiče s možností úniku dále směrem k centru města, kde bylo možno se dlouhodobě skrývat v rozsáhlých pražských kolektorech a vést partyzánskou válku v týlu nepřítele.
Z celkové vypočtené délky bylo doposud vykopáno 129 metrů a zbylých devět metrů již mělo být, vzhledem k měkké jílovité půdě proraženo velmi brzy. Z evakuačních plánů ale nakonec sešlo, a tak bylo v hlavním velitelském stanu, který se nacházel v jednom pětipokojovém bytě ve Svojšovické ulici rozhodnuto, že bude štoly nakonec využito k útoku na nepřítele.
V noci dělostřelecká palba opět ustala. V hlavním štábním stanu se vybírali schopní vojáci, kteří se zúčastní „výpadku ze štoly“. Každý vojenský šéf bojového okrsku určil několik svých nejlepších bojovníků. Kapitán Poledne vybral ze svých lidí právě desátníka Novise a nadporučíka Postru – dva nejstatečnější vojáky. Ti si hned vybrali další statečné členy nově vznikající elitní jednotky – poručici, původem z Uralu Magdalenu Herrinovskayu, rotného Petera Shvenhicka, praporčici Moniku Novákovou a vojína Ryana Radana.
Štola byla dokončena za úmorného vypětí sil druhý den kolem jedenácté hodiny dopoledne, kdy byl prokopán poslední metr zeminy na konci sklípku, kde byl sklad zbraní o kterém nepřátelská armáda neměla ani potuchy, neboť vstupní portál byl geniálně zamaskován, aniž by někdo tušil co se zde skrývá. To byl hlavní strategický důvod celé akce. V tu dobu byli vojáci nepřátelské armády ve své polní kuchyni u Záběhlického zámku, který jako poslední objekt před branami Spořilova měli pod kontrolou. Každá přístupová ulice do Spořilova byla přehrazena barikádou ze všeho co bylo zrovna po ruce, z aut, kusů asfaltu, kontejnerů či zbytků cihel. Spořilov se stal nedobytnou pevností, ale na jak dlouho ?… Brzy se začaly šířit zvěsti o možných posilách čínské armády, což již tak těžce zkoušeným spořilovákům naději příliš nepozvedlo.
Na každé z těchto 48 barikád, které byly postaveny podle vzoru ze slavného roku 1945, bylo v palebném postavení a bojové pohotovosti na třicet obránců Spořilova. Těchto téměř patnáct set vojáků pak střílelo na všechno co se před nimi pohnulo. Nejvážnější byla situace právě u ulici Ke Spořilovu, kde se Číňané několikrát snažili prolomit. Ale naštěstí neúspěšně, třebaže ztráty v posledním dni dosáhly na straně spořilováků jen u této barikády 27 vojáků a 6 civilistů. Vážná, ale stále ještě udržitelná byla i situace na Hutích, kde byla rozmístěna děla, která mířila směrem ke kostelu u břehu Hamráku, který byl již v čínských rukou. Několik pokusů o čínský výpadek od břehu do stráně bylo však úspěšně zmařeno a výsledkem byla jen další mrtvá těla asiatů.
Zásoby proviantu, pitné vody se ale hrozivě tenčily. Každý byl vyzván aby si do všech možných nádob napustil vodu z kohoutku, která v poškozeném potrubí stále více ztrácela tlak. Chvíle, kdy bude podniknuta ofenzíva spořilováků se kvapem blížila. Desítky dopadajících střel nebylo již možno dlouhodobě snášet. Některé domy byly zcela v plamenech a nebyly síly ani prostředky je uhasit. Potraviny byly z obchodů přerozděleny podle domů a počtu obyvatel a následně přemístěny do relativního bezpečí sklepů spořilovských domů.
Štola byla budována přes půl roku a dokončena doslova "za minutu 12". Byla asi 120 cm vysoká a 70 cm široká, částečně, zejména ve své první polovině vyztužena dřevem z pokácených spořilovských stromů a ze zbytků nábytku, pocházejícího ze spořilovských bytů. Ze sklepa domu v ulici Na Chodovci 28 to byla nejkratší vzdálenost k zadní části sklípku. Útok byl naplánován na šestou hodinu ranní dalšího dne. V podvečer se shromáždilo na 250 nejlepších bojovníků Spořilova ve školní jídelně Na Chodovci, kde byl upřesněn plán postupu. Nepřítel byl tak blízko ale přesto tak vzdálen. Cíl byl jasný. Přežít očekávanou palbu, využít potenciál zbraní a podniknout konečný zničující útok na 241. divizi.
Noc byla krátká. Ve 4:00 hod. druhého dne byl budíček a vojákům byl zopakován plán postupu. Nervozita dále stoupala... Kapitán Poledne vydal krátce pod sedmé hodině pro prvních 30 vojáků rozkaz k pochodu štolou. Ozbrojení muži se vydali na téměř 140 metrový pochod. Museli jít hodně opatrně a pomalu, neboť na několika místech se výztuhy nebezpečně prohýbaly sypal se z nich písek. Ale naštěstí vše proběhlo hladce a v 7:35 hod. už bylo v Lechovickém sklípku připraveno k útoku na 186 po zuby ozbrojených vojáků. Ve sklepě na druhé straně tunelu bylo připraveno v záloze dalších 100 mužů a dalších asi 200 vojáků mohlo být operativně stáhnuto z barikád.
Kapitán Poledne vydal rozkaz k útoku v 7:45 hod. V té době byl relativní klid, který jen občas narušila sporadická střelba ze střech spořilovských domů. Prvních dvacet vojáků s granátomety prorazilo kryt vstupního portálu a ze břehu rybníka začalo pálit na překvapené Číňany na druhém břehu rybníka. Současně byly z nitra sklípku vysunuty čtyři těžké kulomety, které ihned spustily nepřetržitou palbu na protější břeh. Nastala naprostá zkáza. Kulky svištěly vzduchem, nepřátelští vojáci padali po desítkách do Hamráku, jehož voda se zbarvila do ruda. Někteří sice zpočátku palbu opětovali, ovšem ne dlouho. Překvapení bylo natolik velké, že na nějaký větší odpor se protivník nezmohl. Další spořilovští vojáci byli jako předvoj vysláni štolou směrem k Hamráku. Číňanů z 241. divize ubývalo a proto za chvíli přijeli narychlo přivolané posily od Záběhlického zámku. Na to čekali vojáci připravení v záloze na barikádě v ulici Ke Spořilovu. Dobře mířená tanková střela udělala prostor v barikádě a první spořilovští vojáci se začali probojovávat k „oslabenému“ zámku. Číňané začali zmatkovat a houfně prchat všemi směry kromě směru na Spořilov. Major Mi-čel byl raněn a zajat.
Spořilovské kulomety kosily nepřátele po desítkách a ztráty na straně Čechů čítaly jen 3 mrtvé a 10 těžce zraněných. Mezitím se další a další vojáci začali přesouvat k čínským pozicím a za pomocí výkonných plamenometů je likvidovat. Ano, válka se obrátila ve prospěch obyvatel Spořilova.
Během pěti dnů těžkých bojů byly veškeré čínské divize rozprášeny a Spořilov zbaven okleštění. Vojska, čekající na druhém břehu Vltavy úspěchem spořilováků natolik osmělila, že podnikla zdrcující ofenzívu na frontě od Vyššího Brodu až po Děčín. Půl roku intenzivních bojů mělo za výsledek stažení čínské armády za řeku Dunaj a podepsání mírových dohod v Praze na Spořilově.
Kapitán Poledne a jeho vojáci se stali symbolem hrdinného boje za osvobození Spořilova. Čtvrť byla během několika let plně opravena a kapitánovi, který byl mezitím jmenován armádním generálem, byl před kostelem Svaté Anežky České vybudován velkolepý pomník, který byl nazván –
Hrdinům od Spořilova.
Autor:
Marek Mahdal
Poznámka:
Všechny osoby jsou smyšlené a případná podobnost se skutečnými lidmi je jen čistě náhodná
Válečná povídka - Boj o Spořilov
