Památce hrdinů od Zborova

Po zveřejnění informace a výzvy občanům k poskytnutí historických podkladů v novinách Městské části Praha 4 – TUČŇÁK v roce 2006 a zprávy o záměru obnovit na Roztylském náměstí na Spořilově sochu bojovníka od Zborova (za nacistické okupace byla socha odvezena na neznámé místo) se podařilo objevit několik dobových fotografií a získat řadu velmi cenných a vzácných dokumentů. Svědčí to o zájmu občanů Spořilova o osud tohoto překrásného památníku jako symbolu boje za národní osvobození, na jehož vítězném konci v roce 1918 došlo k založení samostatného státu - svobodné a demokratické Československé republiky.











Původní pomník byl vztyčen na paměť vítězných bojů 41. ruské divize v době ofenzivy gen. Brusilova druhou četou 3. roty České družiny v Osovci na řece Strypě v Haliči v květnu roku 1916. Navrhli a postavili jej dva dobrovolníci – ruští legionáři bratři Václav Zunt, který padl u Penzy, a Vojtěch Holub, který padl v bitvě u Zborova. Z dostupných pramenů se dovídáme, že socha i podstavec byly zhotoveny z materiálu určeného pro stavbu zákopového opevnění – z cementu, železa a ostnatého drátu. Na přední straně pomníku byl tento nápis:

„Slávou ověnčenému vítěznému vojínu od Čechů – dobrovolců 41. pěší divise v Osovci na řece Strypě 6. května 1916.“

Na paměť 20. výročí bitvy u Zborova byl dne 29. června 1937 v 9. hodin dopoledne v horní části Roztylského náměstí na Spořilově za početné účasti čestných hostí, legionářů, Sokolů, skautů a obyvatel Spořilova slavnostně odhalen pomník postavený zborovským hrdinům. Této slavnosti se zúčastnili v hojném počtu také členové Tělocvičné jednoty Sokol Praha – Spořilov: 22 bratří, 3 dorostenci a 16 sester v krojích a 47 bratří, 3 dorostenci, 22 sester a 6 dorostenek v občanském oděvu. Slavnostní projevy při odhalení přednesli přímí účastníci zborovské bitvy gen. V. Petřík a bývalý velitel 4. finské divise, která byla sousedem brigády legionářů u Zborova, gen. Šiling. Autorem spořilovského pomníku byl ruský legionář kpt. Ing. Karel Babka, akademický sochař, architektonickou úpravu navrhl arch. Režný ze Spořilova. Pomník vážící téměř 8 q byl odlit z jednoho kusu bronzu v umělecké slévárně v Blansku.

Na čelní desce pomníku byly vyryty památné verše z básně „Zborov“ od ruského legionáře, básníka a legionářského spisovatele gen. Rudolfa Medka:

„Duj, východní daleký větře,
i rci tam našim za Karpatami,
že my jdeme do boje za zpěvu písní
pod vlastními prapory,
s překypělou i oddanou duší!
Nic není strašno, nic není vzdáleno,
není obav, ni pochyb, ni úzkosti,
všem paže ztuhly v železo.“

Pod textem Medkovy básně byl umístěn nápis:
„Na paměť 20. výročí slavné bitvy
HRDINŮM OD ZBOROVA
Čechoslovákům a Rusům
vybudováno péčí Sboru pro postavení pomníku zborovským hrdinům v Praze – Spořilově, za přispění výboru pro postavení pomníku pluk. Švece v Praze. 2./VII.1937.“

Na základě výpovědi svědků, studia původních dokumentů a dostupných zdrojů bychom chtěli připomenout, že umístění této sochy na Spořilově bylo vyjádřením národní hrdosti a díků legionářům - bojovníkům za svobodu a demokracii nově vzniklého československého státu. V době I. světové války vrcholí historický staletý boj o rovnoprávné postavení Čechů a Slováků. Na protiruské frontě vznikají první vojenské organizace – československé legie jako armáda státu, který se teprve ustavoval a žil jenom v srdcích dobrovolníků, kteří se hlásili do legií především z krajanských spolků a hlavně z ruských zajateckých táborů. Značná část bojovníků v legiích byli příslušníci vlastenecké tělocvičné organizace SOKOL, kteří vynikali vzornou vnitřní organizací, pevnou kázní a pravidelnou fyzickou a duševní přípravou. Byli též dobře vybaveni jazykově, proto byli nasazováni na frontě nejčastěji ve výzvědných a průzkumných jednotkách. V památné bitvě u Zborova prolomili naši legionáři frontu a zvítězili v první bitvě, která znamenala počátek československého vojska, které se stalo po dramatickém návratu do osvobozené vlasti záštitou a zárukou nové svobodné republiky Československé.
Koncem dvacátých let a hlavně ve třicátých letech minulého století v počátcích osídlení Spořilova se tam přistěhovala řada mladých legionářských rodin. Brzy vznikla Místní jednota Československé obce legionářské na Spořilově, která s ostatními organizacemi, zejména s výborem Tělocvičné jednoty SOKOL Praha - Spořilov, společně usilovaly o pietní uctění památky hrdinů od Zborova.

Na základě dnešních znalostí a osobních vzpomínek několika posledních pamětníků bych chtěl připomenout, že dílo dokončené v červnu roku 1937 slavnostním odhalením sochy legionáře na Spořilov, bylo výsledkem dlouhodobého, dvacetiletého značného úsilí a obětavé práce dobrovolníků a nadšenců Sboru pro postavení pomníku zborovským hrdinům na Spořilově a legionářů žijících na Spořilově. Pomník vznikl z nemalých finančních prostředků, včetně darů získaných od spořilovské veřejnosti v čele s místním výborem Československé obce legionářské na Spořilově, členů Tělocvičné jednoty SOKOL Praha - Spořilov a za účinné podpory ústředí Československé obce legionářské.
Bojovník od Zborova na Spořilově na svém místě dlouho nevydržel. V době nacistické okupace Československa došlo v roce 1940 k odstranění sochy legionáře a k odvezení podstavce a desky pomníku na neznámé místo. Materiál tohoto vzácného díla zřejmě použili němečtí okupanti pro válečnou výrobu.

Sokolská kronika spořilovské tělocvičné jednoty o této události svědčí tímto historickým zápisem:

„Zborovským hrdinům byl v horní části náměstí odhalen dne 29.6.1937 velice krásný pomník. Tento pomník byl solí v očích vandalským germánům a nařídili jej odstraniti. Socha byla dne 26. června 1940 snesena a podstavec zbourán. Dne 27.6.1940 ve 3 hod. 15 minut odpoledne byl pomník nákladním autem Stavebního úřadu hl. města Prahy odvezen dle doslechu na Zbraslav.“

O významu československých legií svědčí Prohlášení Národního výboru československého v Praze a Českého svazu poslaneckého předaného ministru Dr. Edvardu Benešovi v Ženevě dne 31. října 1918:
„Na širých pláních ruských, na zpustošených nivách severní Francie i v horách italských vlaje československý prapor nad hlavami hrdinů, kteří, pohrdajíce smrtí, kladou denně životy své za svobodu národa, pokrývajíce sebe nesmrtelnou slávou a získávajíce si nehynoucí vděčnost celého národa. Se zatajeným dechem čtou statisícové doma o osudu svého vojska, rodiny s pýchou hlásí se k synům, kteří bojují pod československými prapory, a den návratu vítězných legií stane se národním svátkem, o němž pokolení po staletí budou vyprávěti…“

První president Osvoboditel Tomáš Garrigue Masaryk později na naši nejslavnější bitvu vzpomíná:
„Zborovem zahájili jsme svou vojenskou akci, která nás postavila na roveň národům bojujícím. V době, kdy celý svět byl v poli, nemohli jsme se omezit na deklamace. A také vliv naší armády na politiku doma byl veliký a jistě rozhodující. Vděčná paměť bratřím zborovským, padlým i živoucím!“

Zborov měl velký význam pro myšlenku československé samostatnosti a svobody. U Zborova dne 2. července 1917 poprvé od bitvy na Bílé Hoře dne 8. 11. 1620, po tři sta letech, bojovalo české vojsko jako celek, pod svými prapory a za svobodu své vlasti, která byla ve svazku Habsburské rakousko-uherské říše. Zborovské vítězství podpořilo myšlenku československého zahraničního odboje a dalo politickým představitelům – T.G. Masarykovi, Dr. Edvardu Benešovi a gen. Milanu Rastislavu Štefánikovi pádný důvod pro uznání nároků Čechů a Slováků na společný svobodný stát. Podpořilo rychlé vytvoření československého vojska – československých legií v Rusku, Francii a Itálii.

Obnovu památníku legionářům na Spořilově pokládáme za akt připomenutí těch nejlepších národních a vlasteneckých tradic českého národa. Vždyť naši legionáři bojovali pod vedením profesora T.G. Masaryka za svobodu v krutých podmínkách bojišť l. světové války na straně Spojenců na ruské, francouzské a italské frontě, a mnozí z nich položili za vlast to nejcennější - svoje životy. Šlo o hrdinské činy významné nejenom pro obyvatele Spořilova, avšak též celopražské a celostátní důležitosti.
Čest jejich světlé památce!

Vladimír Prchlík
Sbor pro obnovu pomníku Hrdinům od Zborova
syn ruského legionáře Karla Prchlíka (*13.11.1890)