Zborov a jeho odkaz dnešku

S blížícím se 97. výročím slavné bitvy československých legionářů dne 2. července 1917 u Zborova se mi dostalo do rukou několik zajímavých publikací líčících podrobně běh událostí slavné bitvy.
Je to např. pentalogie ruského legionáře Karla Fibicha, který v pěti svazcích uvádí přesně vedené rotní a osobní záznamy účastníků ruské anabáze na transsibiřské magistrále. V prvním díle nazvaném Povstalci - Stopami ke Zborovu autor barvitě líčí neuvěřitelné osobní zážitky z válečných událostí. Kniha vyšla po prvé v roce 1930 ve vydavatelství „Za svobodu“ s.r.o. v Praze, brzy byla rozebrána a k dalšímu, rozšířenému vydání došlo v roce 1932.
Bratr Karel Fibich se dostal do ruského zajetí velice záhy po vypuknutí první světové války, byl těžce raněn a hrozila mu amputace nohy. Po vstupu do legií zažil i život rozvědčíků, rozptýlených po ruské frontě, bitvu u Zborova, boje u Bachmače, konflikt s bolševiky, tragedii plk. Josefa Jiřího Švece u Aksakova a jiné historické události. Fibichovy spisy jsou velikou studnicí informací pro toho, kdo chce studovat osudy našeho vojáka revoluce.



V průběhu staletí pohnutých českých dějin se památka a odkaz Mistra Jana Husa a husitských tradic výrazně projevily na počátku devatenáctého století v zápase o svobodu a národnostní práva uprostřed Rakousko-Uherské monarchie. Nelítostný boj za samostatnost v l. světové válce vedla dobrovolná Československá střelecká brigáda „husitská“ na Rusi, složená ze tří pluků, pojmenovaných po významných osobnostech husitského hnutí: 1. střelecký pluk „Mistra Jana Husi“, který vznikl ze slavné České družiny v únoru 1916, 2. střelecký pluk „Jiřího z Poděbrad“ založený v květnu 1916 a 3. střelecký pluk „Jana Žižky z Trocnova“ v březnu 1917. Husitské vojsko se skládalo z dobrovolníků, většinou z našich krajanů, a ze zajatců, kteří mnozí v boji za samostatnost své vlasti přinesli i oběť nejvyšší. Řada z nich byli členové Sokola. Legionáři bojovali ve vítězné bitvě u Zborova pod velením plk. Josefa Jiřího Švece, velkého hrdiny a sokolského cvičitele. Již samotné názvy legionářských pluků, které vystoupily v památné bitvě u Zborova, jako Mistra Jana Husi, Jiřího z Poděbrad a Jana Žižky z Trocnova svědčí o bojové náladě a přesvědčení, že jejich boj za pravdu a svobodu národa je spravedlivý. Proto se vrhli s nadšením do útoku a zvítězili.
Vlastenecké myšlenky a touha po vítězství v nerovném boji je vedly k vítězství nad nepřátelskými, velmi dobře vyzbrojenými šiky s velkou početní i materiální převahou. To znamenalo počátek zahraniční armády státu, který ještě neměl vlastní území. Po návratu Československých legionářů do osvobozené vlasti se stalo husitské vojsko základem Československé armády a píseň „Kdož jsú Boží bojovníci“ je dodnes slavnostní hymnou Armády České republiky.
Dnes vrcholící Husovské slavnosti trienia (2012-2015) nám s velkou naléhavostí připomínají 600. výročí upálení Mistra Jana Husa dne 6.7.1415 na hranici v Kostnici (Konstanz). Po celá tři léta probíhají u nás i v řadě evropských zemí vzpomínková shromáždění, konference a výstavy o pohnutém životě a celoživotním díle Mistra Jana Husa. Můžeme být šťastni, že jsme se konečně dožili doby, kdy si v naší vlasti křesťané v ekumenické spolupráci a ve vzácné jednotě bez rozdílu náboženského vyznání letos poprvé společně připomínají Jana Husa ne jako zavrženíhodného vyvrhele církve a exkomunikovaného antikrista a kacíře, vydaného potupně na smrt na kostnické hranici. Dnes jej uznávají jako významného rektora Karlovy univerzity v Praze, který mj. přispěl ke zvýšení poměru českých studentů oproti cizincům. Hus je uznáván jako velký český náboženský reformátor evropského významu, jehož rozsáhlé náboženské literární dílo a myšlenkový odkaz je i po šesti stech letech stále živý. Husovo poselství o bratrství a lásce k Bohu a k bližnímu je pro nás všechny a zejména pro dnešní společnost stále velkou výzvou.
I k nám dnes z hranice kostnické stále volá:
„Milujte se - pravdy Boží každému přejte !“.
(nápis z Husova pomníku na Staroměstském náměstí v Praze) Vladimír Prchlík