Legionáři 2016

Před válkou byly ulice tehdejší Prahy XIX plné stejnokrojů: těch současných - sídlilo zde Ministerstvo národní obrany, Generální štáb, Válečná škola a třeba i vojenské pekárny – a také legionářských. Bydlela tu i většina příslušníků Hradní stráže a každý její oddíl sloužil v jiné legionářské uniformě: ruské zelené, francouzské modré, italské šedozelené… Pravidelné střídání stráží byla podívaná, na níž děti chodily na Hrad za odměnu. (Škoda, že se tahle krásná tradice neobnovila.) Hltali jsme knížky o psu třetí roty a s napětím sledovali osud Jízdní hlídky – film o odporu hrstky statečných proti bolševické přesile.



Naše národní vojsko - legie neměly a nemají ve světě obdoby. Češi jsou zřejmě jediný národ, který měl svou armádu dřív než svůj stát. A ta jako první se zbraní čelila také bolševikům. Ti to ovšem legionářům nezapomněli: ihned po „vítězném únoru“ se na ně vrhli (hned po nacistech)… Půl století se o legiích nesmělo mluvit, takže dnes o nich už málokdo něco ví.
Avšak objevily se i lidé usilující o obnovu legionářské tradice, tak důležité pro paměť národa. Třebas i na opačném konci Prahy nejen v kdysi legionářských Dejvicích. Tak už řadu let přinášejí vzpomínky na první odboj například Spořilovské noviny. A nedávno péčí jejich redaktora Mgr. T. Hromádky v nakladatelství Regionplus vyšel sborník „Po stopách spořilovských legionářů“ věnovaný zejména památce hrdinů od Zborova. Vydání podpořilo i Masarykovo demokratické hnutí, Čs. obec legionářská, Čs.obec sokolská a další sdružení a také občané. Masarykovo demokratické hnutí navíc námět „Českoslovenští legionáři“ zařadilo do devátého ročníku své literární soutěže pro žáky základních a středních škol.
2. července příštího roku uplyne sto let od bitvy, kdy "… poprvé od bitvy na Bílé hoře po tři sta letech bojovalo české vojsko jako celek pod svými prapory a za svobodu své vlasti ..." – připomíná jeden z autorů sborníku ing. Vladimír Prchlík. Ten se na jeho přípravě podílel i obdivuhodnou prací dokumentaristickou. Vyžadovalo nepochybně velké úsilí vyhledat v archivech a dobových publikacích vzpomínky desítek legionářů, nesčetná faksimile dobových dokladů a snímků a ovšem i náborové plakáty malíře a grafika Vojtěcha Preissiga, jehož typický rukopisem do velké míry vtiskl grafickou tvář českému odboji – protirakouskému i později protinacistickému. Jako spořilovský občan ovšem nechybí ani v přesném seznamu třiceti osmi tamních legionářů – s životními údaji, vzděláním, povoláním a zařazením v legiích. (Žel ne všech, jak lituje ing. Prchlík)
Zborov právě na Spořilově také připomínal pomník, dílo ruského legionáře, sochaře arch. K. Babky odhalený roku 1937. Ovšem jen krátce - než jej zničili nacisti, přesně za tři roky na to si potrpěli. Za půl století komunistického režimu samozřejmě nebylo ani pomyšlení na jeho znovuzřízení. Dnes o ně usiluje Sbor pro obnovu pomníku Hrdinům od Zborova ve spolupráci se Sokolem, s Čs. obcí legionářskou a dalšími organizacemi. Základní kámen položil za účasti představitelů města Prahy a městské části Praha 4 na Roztylském náměstí již v roce 2010 - v den výročí památné bitvy. Hrdost na české a slovenské hrdiny opět ožívá.
Tak Čs. obec legionářská od loňského roku vysílá do českých měst velmi úspěšný Legiovlak - ojedinělou výstavu na kolejích oslovující zejména mládež. Skupina Legiofilm s režisérem Petrem Nikolaevem a scenaristou Milošem Oščatkem připravuje film „Skuteční bratři“ a snaží se získat peníze na jeho natočení. Pro letošní rok už vydala stejnojmenný kalendář, v němž pozoruhodnými záběry evokuje prostředí ruských legií. Legionáře v nich představují bratrské dvojice kulturních osobnosti (ovšem bez honoráře). V červnu Česká televize vysílala Nikolaevův dokument o slavné anabazi legionářských jednotek. Ve válce, kterou jim bolševici vnutili, československé jednotky obsadili železniční magistrálu dlouhou devět tisíc kilometrů a ovládly celou Sibiř, než se přes Vladivostok mohly vrátit domů – jako poslední, dva roky po konci první světové války.
Britský ministerský předseda David Lloyd George v rozmluvě s čs. ministrem zahraničí Dr. E. Benešem prohlásil: “Všichni jsme naplněni obdivem k odvaze, vytrvalosti a sebevládě vašich krajanů, kteří ukazují, jak muži mající ve svých srdcích ducha svobody mohou triumfovat nad časem i vzdáleností a strádáním. Váš národ prokázal neocenitelnou službu Rusku a spojencům v bojích za osvobození světa od despotizmu. Nikdy toho nezapomeneme.“ O to větší význam má úsilí, aby nebyli zapomenuti ve své vlasti.

dr. Jiří Navrátil, Masarykovo demokratické hnutí