Masaryk a jeho živý odkaz dnešku

V roce 2019 vydalo Masarykovo demokratické hnutí jako svou výroční publikaci v edici Masarykovy knižnice „HLAS“ souhrnnou historickou knihu „MASARYK A LEGIE“, jejímž autorem je Doc. Ing.Vratislav Preclík, CSc., místopředseda Masarykova demokratického hnutí a Sboru pro obnovu pomníku Hrdinům od Zborova na Spořilově.



Kromě svého zaměstnání vysokoškolského učitele na Strojní fakultě Českého vysokého učení technického v Praze se celý život soustavně zabývá studiem českých a československých moderních dějin, zejména díla Tomáše Garrigue Masaryka, Edvarda Beneše a Milana Rastislava Štefánika. Zvláště se věnuje studiu dějin a odkazu československých legionářů a jejich podílu na vzniku svobodného a demokratického Československa. Krátce po sametové revoluci se stal jedním ze zakladatelů občanského sdružení - Masarykova demokratického hnutí, v jehož čele stáli významné osobnosti veřejného života - Václav Havel, Alexander Dubček a Emil Ludvík. Vratislav Preclík vydal řadu odborných článků a přednášek z oboru historie, zejména První, velké světové války, o významu bojů československých legií pro vznik samostatného Československa a odkazu prvního prezidenta Osvoboditele T.G.Masaryka pro současnost a budoucnost České republiky.

Autor a název knihy: Vratislav Preclík : Masaryk a legie
Vydalo nakladatelství PARIS Karviná ve spolupráci s Masarykovým demokratickým hnutím v roce 2019
Odpovědný redaktor: Antonín Pavera
Rozsah publikace: 205 stran A5
Tisk a vazba: Kartis + Co.s.r.o.

Kniha „Masaryk a legie“ shrnuje bohaté výsledky celoživotní badatelské činnosti jeho autora.a odpovídá na otázku: „Kdo byli ti muži, kteří se zbraní v ruce bojovali pod vedením profesora pražské univerzity T.G. Masaryka za vznik Československé republiky a prolili krev za svoji novou vlast?“ Kniha uvádí četné nové historické skutečnosti, na nichž spočívá i naše současná česká společnost.
Tomáš Garrigue Masaryk vystoupil na počátku první velké světové války 6.července 1915 k 500. výročí Mistra Jana Husa v Reformačním sále Univerzity v Ženevě s památným projevem s požadavkem rozčlenění Rakouska-Uherska a založení samostatného Československého státu. Hus, Žižka, Chelčický a Komenský jsou naším životním programem. K tomu dopomohlo vytvoření československých legií, zahraničního vojska ještě neexistující republiky, na němž se zejména v Rusku profesor Masaryk osobně výrazně podílel.
Bitva u Zborova znamenala velký průlom do strategie československých legií v Rusku. Bylo to první bojové nasazení československé brigády, ale také její slavné vítězství. Profesor T.G. Masaryk sledoval průběh bitvy z petrohradské redakce časopisu „Čechoslovák“ a na válečných vývěskách. V telegramech s podplukovníkem Konstantinem Mamontovem byl jako velitel československých jednotek náležitě oceněn v hlavním štábu ruské armády v Mogilevě generálem Alexejem Brusilovém. Právě Mamontov, když se seznámil s českými dějinami, zavedl deo armády husitské tradice jako tykání, oslovování „Bratře“, husitské názvy pěších střeleckých pluků a též husitské kalichy na náramenících. V dubnu 1917 vyhlásil První československou republiku a Masaryka jako jejího „diktátora“. Masaryk měl výjimečné postavení Jako málo z českých politiků vynikal celosvětovým rozhledem. Vedl náročná jednání s představiteli armády, ruské vlády a zpřátelených národů, zajížděl do zajateckých táborů, k legionářům a krajanům. Výsledek zborovské bitvy přesvědčil také předsedu ruské vlády Alexandra Fjodoroviče Kerenského. Od té doby se mohly legie rychle rozšiřovat. Masaryk 18.září 1917 vydává tuto výzvu k Čechům a Slovákům: „Vyzývám vás, bratři zajatci, abyste vstoupili do našeho československého vojska. Vstupte všichni!“ Krátce poté mohl oznámit “Křížová cesta budování československého korpusu (armádního sboru) je konečně skončena.“
Na ruském vyslanectví v Londýně požádal ruskou stranu, aby ruský generální štáb vydal frontovým velitelům příkaz, aby, uslyší-li smluvený signál a píseň „Hej Slované“, na přebíhající české vojáky nestříleli. Již v roce 1914 došlo k hromadnému dobrovolnému přechodu okolo 1500 českých vojáků na různých frontách do ruského zajetí. Současně začal Masaryk budovat tzv. Českou mafii, jejímž členem byl i starosta České obce sokolské Josef Scheiner, s nímž Masaryk projednával i financování zahraniční akce . Členy mafie byli Edvard Beneš, František Soukup, Josef Svatopluk Machar, Jan Herben a Emanuel Rádl.Všichni byli pod dohledem rakouské policie srpnu 1914 navázal Masaryk přes neutrální Holandsko osobní styk s Francouzy a Angličany. V prosinci 1914 se vydal po těžkém rozhodování do exilu, když v Praze zanechal svoji nemocnou manželku Charlottu Garrigue Masarykovou. Odjel do Itálie pod záminkou, že doprovází k léčení dceru Olgu.Vedení mafie předal svému nejbližšímu žákovi a příteli třicetiletému Edvardu Benešovi. Po vyzrazení začala policie Benešovy spolupracovníky, mezi nimi Alici Masarykovou a Hanu Benešovou, zatýkat. Ve vězení skončila redakce Masarykova časopisu ČAS, který byl úředně zastaven. Masaryk začal vyjednávat v zahraničí s významnými osobnostmi v Rusku, Francii, Itálii, Anglii a Spojených státech- o složité situaci v Rakousko-Uherském područí a informoval je o poslání své zahraniční mise s cílem získat pro svoji zem lepší budoucnost.
Po slavné Zborovské bitvě vybudoval Masaryk svou činností v Rusku do konce roku 1917 více než padesátitisícovou armádu a získal stejný počet dobrovolníků, kteří byli v zajateckých spolcích zálohou pro další vstup do československých legií. Začátkem srpna provedl T.G.Masaryk přehlídku našeho vojska v Berezně, kde slavnostně přejmenoval první střelecký pluk na „Pluk mistra Jana Husi“a vyjádřil tak dík legionářům za jejich hrdinství v boji za pravdu a spravedlnost..Pozdější úspěchy legií v bojích u Tarnopolu, Bachmače a na Sibiři dovedl TGM obratně využít při úspěšném jednání ve Spojených státech amerických s prezidentem Thomasem Woodrowem Wilsonem o založení samostatného československého státu. Když Masaryk vyhlašovat Washingtonskou deklaraci a Beneš exilovou Zatímní vládu ve složení Masaryk, Beneš, Štefánik, nastupovali naši vojáci k nejprudším bojům. V této rozhodující době pro náš domácí a zahraniční odboj byli naši vojáci nasazení na západní francouzské frontě proti německým silám a naše jednotky úspěšně zasáhly do bojů na italské frontě. Právě 28. října se podařilo prolomit rakouské pozice. Svou misi u legií nastoupil generál Milan Rastislav Štefánik z popudu francouzské vlády a francouzského velení československých legií. V polovině listopadu 1918 spolu s vrchním velitelem legií Maurice Janinem přijel do Vladivostoku již jako nový ministr nové republiky, aby zjistil stav více než sedmdesátitisícového armádního sboru a vyřešil tamní tíživou situaci. Dovedl se o legionáře dobře postarat a na jeho popud vyplul první transport - italská loď ROMA se zraněnými, nemocnými a invalidními legionáři do vlasti. V Praze již působila nová vláda československá a Štefánik proto zrušil organizaci sněmu legionářů ve Vladivostoku. Dlouhá doba pobytu legionářů se projevila v mohutném hnutí a snahu co nejdříve opustit Sibiř.
Do Prahy byl odeslán Masarykovi zajímavý telegram, vystihující těžké poměry v řadách legionářů: „Československá armáda na Sibiři prosí o pomoc. Není armády, která by na horké ruské půdě vydržela tak dlouho, aniž by se roztavila. Armáda strádá fyzicky i mravně. Vojsko, bez ohledu politického a třídního přesvědčen, je zachváceno touhou po domově. Slyšelo dosud sliby. Konce nevidět. Nervy vojska hrozí prasknutím. Stržením armády do třídního a politického boje rozkládá se tato třídně a politicky. Podrobnosti sdělíme delegaci z vlasti.“
Štefánik podrobně informuje Masaryka o vážném stavu legií na Sibiři. Před návratem do Paříže jmenoval Zvláštní sbor pro Rusko, který ho měl jako ministra zastupovat. Členy byli legionáři Bohdan Pavlů, Rudolf Medek, dr. Suchý a velitel legionářského korpusu generál Jan Syrový. Po návratu do Prahy získává Štefánek 14. listopadu 1918 křeslo ministra vojenství, pod něhož spadalo též zahraniční legionářské vojsko. Na cestě z Itálie 4. května 1919 se jeho letoun, který osobně řídil, zřítil a posádka zahynula. Generál Milan Rastislav Štefánik byl s vojenskými poctami pochován v mohyle Na Bradle.
Živým odkazem T.G.M. dnešku je jeho život a dílo. Boj za pravdu a spravedlnost ve smyslu Husově doplnil Havlíčkovým heslem „Nikoliv dnes za pravdu umírat, ale žít a pracovat!“ „Nesmíme před starostmi světa utíkat, svět musíme překonávat. Nebát se politiky, nekrást hospodářsky!“ Masaryk se nebál nejen v Moskvě, Petrohradě a Kyjevě, chodil odvážně po bolševiky ostřelovaných ulicích. Vážil si americké a švýcarské demokracie a pro tu naši stanovil jasná pravidla: “Humanita, toť náš program.“
Význam Preclíkova díla spočívá v jeho širokých odborných znalostech, ve výjimečné schopnosti studovat a hodnotit události českých národních dějin a publikovat nově dosažené výsledky na veřejnosti. Kniha „Masaryk a legie“ přispívá ke zvýšení kulturního a historického povědomí našeho národa a k rozvoji zdravého vlastenectví. Preclíková pozoruhodná kniha vychází symbolicky v předvečer 28.října, kdy slavíme vznik naší svobodné a demokratické republiky.