Tak JDEM NA TO !!!

Byl jsem se podívat na sázení stromků. Bylo krásně a nálada byla skvělá. Vody v rybníku málo, nebo bahna příliš - asi to byla jediná potíž. Ztěžovalo to přepravu na ostrůvek a kdyby nebylo toho, akce by možná proběhla až příliš snadno, nebylo by na co hledět.
Pokud teď čekáte repotáž z té akce, zklamu Vás. Jde mi o postřeh jiného druhu, k němuž jsem zde získal příležitost.

Totiž: Nabyl jsem dojmu, že si aktéři té akce zaslouží nějaké povzbuzení a ježto jsme stáli před známým sklípkem, volba byla na snadná: Objednal jsem láhev (PET, 1,5 l) Modrého Portugalu a pět plastových kelímků, obětavý Marek Mahdal jej namáhavě dopravil na ostrůvek, co se s ním dělo dál nevím, a také o to nejde. Oč jde, je srovnání.

Za 1,5 l sudového Portugalu (s pěti plastovými kelímky) jsem platil 200 Kč a dostal jsem nazpět drobné. Nevím přesně kolik, nepočítal jsem to. Ostatně můžete si to zkusit sami, chcete-li.
Těch drobných, které jsem dostal nazpět bylo myslím, o cosi víc, než kolik dostávám nazpět na 200 Kč, když si ve Vinotéce na Roztylském náměstí kupuji sudové víno. Jenže v této transakci si za ty dvě necelé stovky odnesu dvě 1,5 l láhve vína. (Bez kelímků.)
Nejméně drobných (právě 2 Kč) dostávám nazpět na dvoustovku, když kupuji sudové víno v Jihozápadní VI. Jenže odtud si odnesu - schválně, uhodnete? - inu ano, tři x 1,5 l Frankovky nebo Vavřince stabilní a vyvážené kvality. (Za bílé se platí o něco méně. )

Tohle je ovšem surové a primitivní srovnání korunové ceny, uznávám, že není jediné, ani hlavní. Portugal u rybníka byl lahodný, ale netroufal bych si tvrdit, že je lepší, než na náměstí, nebo než Frankovka z Jihozápadní VI. Toto hodno-cení bude ale vždycky velmi subjektivní. Pro tu chvíli bych se neodvažoval hlubšího hodnocení kvality vín, jsem ostatně v té věci jen amatér. Podle mého soudu není mezi zmíněnými třemi zdroji žádný zásadní rozdíl. Ale musím prohlásit, že jsem vy-zkoušel nejméně dva další zdroje sudových vín na území Spo-řilova (ty nebudu identifikovat), s jejichž kvalitou jsem spoko-jen nebyl - po pravdě jsem po ochutnání zbytek vylil.

Časy, kdy obložený chlebíček s tresčími játry stál 3,20 Kčs u Labužníka v Jungmannově ulici, stejně jako na nádraží v Hume-ném jsou pryč a dobře tak. Cenová nivelizace je věc nepřiroze-ná. Žádní dva obchodníci nemají úplně stejnou režii a není dů-vod, proč by měli mít identické ceny, i v tom je svoboda jejich obchodní politiky. Na druhou stranu ale mohu vypláznout jazyk na obchodníka, jenž se mi pokusí prodat čtvrtku másla za 50 Kč, to je zas svoboda zákazníka (pokud ovšem není v presu monopolu).

Tak, to je to srovnání, jež jsem měl na mysli. Nechci Vám je vnucovat, ale rád bych Vás podnítil k vlastnímu závěru.
Inu - je to na Vás, jako vždycky.