Vážení spoluobčané,
ráda bych Vás ujistila, že nejsem ani zapšklá ani konzervativní bába, která nepřeje spořilovským dětem další hřiště pro sportovní vyžití. Sama hraju tenis, beachvolejbal, vedu každý týden cca 10 cvičebních hodin pro veřejnost. Snažím se jen nebýt lhostejná k omezování krásných zelených ploch našeho náměstí. Smyslem naší akce je reagovat na nevhodnost umístění hřiště tohoto typu. Věřte, že i kdyby se měl na tomto místě postavit beachvolejbalový kurt - dost podobný velikostí i stylem zamýšlenému - a já bych tam mohla denně a zadarmo sportovat, nerozhodla bych se jeho výstavbu podpořit. Při včerejším obcházení sousedů jsem za přítomnosti asi 12-letého syna našeho souseda vysvětlovala nastalou situaci jeho tatínkovi, a on na to velmi spontánně zareagoval slovy : "Tam, jo? Na takovým blbým místě?" Řekl toho víc, zkusím ho poprosit, jestli by Vám to sám chtěl sdělit...
K Roztylskému náměstí mám přece jen za těch 22 let, co tu bydlím, velmi silný vztah, je to pro mě krásné, duchem a energií silné místo, a myslím, že nejen pro mě. Když se po nějakém pobytu mimo Prahu vracím, nevybaví se mi obývák, ale náměstí...
A to i díky panu Fischerovi, jehož firma se o zeleň tak příkladně stará.
Vážený pane Fischere, nejsme ve sporu, všem je nám líto, že jsme nebyli seznámeni včas s projektem a nemohli se k němu vyjadřovat. Bohužel nejde o šibeniční termín dokončení stavby, jak píšete, ale o "šibeniční" zahájení stavby bez možnosti předchozí informovanosti a připomínkování. A to je to, co vyjadřujeme jak stížností, tak peticí. Nic víc, nic míň.