Dusí nás smog a silniční doprava


S výjimkou nejprůmyslovějších regionů je základním zdrojem smogu intenzivní silniční doprava, tvrdě prosazovaná v uplynulých 22 letech coby údajný znak svobody a prosperity. Je značný rozdíl mezi emisemi (exhalace vypouštěné komínem nebo výfukem) a imisemi (znečištěním ovzduší přízemní vrstvy ovzduší, kterou dýcháme). Na emisích se mobilní zdroje podílejí kromě emisí oxidů uhličitého a siřičitého asi 35 až 45 procenty. Zdaleka nejvíc je tvoří silniční doprava. V Praze a většině dalších velkých měst se mobilní zdroje na imisích podílejí často i 90 procenty. I na Ostravsku mají mobilní zdroje asi 25 procentní podíl na imisích. Dalšími 25 procenty přispívá lokální vytápění a asi 50 procenty průmysl.

ČR trpí smogem především proto, že v uplynulých 22 letech preferuje silniční dopravu a naopak často i velmi tvrdě potlačuje šetrnou železniční dopravu. Nízkým financováním obcí a měst je nutí drasticky zdražovat jízdné a tím i podráží rozvoj městské hromadné dopravy.
Zatímco se železniční doprava na přepravních výkonech nákladní dopravy v roce 1989 podílela plnými 74 procenty, dnes její podíl kolísá mezi 20 – 25 procenty. Ve velkém ji nahradila environmentálně zdaleka nejzávadnější auta. Přepravní výkony osobních aut se zvýšily asi o dvě třetiny. I když došlo k zásadní obměně vozového parku, důsledek je pro ovzduší negativní, zvláště pokud jde o tuhé mikročástice PM2,5, které se podílejí na úmrtnosti obyvatel podle západních výzkumů 5 - 13 procenty. Ty produkují především naftové motory. V ČR a v EU přitom platí nižší sazba spotřební daně na naftu než na benzín. Stimuluje se tak podstatně vyšší poškozování zdraví lidí silniční dopravou.

Železniční doprava byla v uplynulých 22 letech při rozdělování investic hrubě diskriminována. Hlavním cílem byla a je tzv. základní, reálně silně předimenzovaná síť dálnic a rychlostních silnic za jakékoliv investiční náklady, za cenu sebevětšího chátrání stávajících železnic a silnic i za cenu vysokých škod na veřejném zdraví a životním prostředí. Silniční dopravu silně zvýhodňuje tolerance externalit – ekonomických škod na životním prostředí a veřejném zdraví. Ani relativně vysoký výnos spotřební daně za pohonné hmoty, placený silniční dopravou (70 mld. Kč/rok), je celé neuhradí (77 mld. Kč).