Běhat v městských ulicích také znamená dýchat městský vzduch, a tedy protahovat plícemi směs škodlivých látek. Zabránit se tomu nedá, špatné účinky na lidské zdraví jde jenom omezit.
"Při běhu člověk dýchá intenzívněji než při chůzi, takže mu plícemi projde zhruba dvojnásobek vzduchu a zachytí se v nich i více škodlivin, které městské ovzduší obsahuje. Maratón v Praze by se z tohoto hlediska dal přirovnat k vykouření několika cigaret," konstatuje Radim Šrám z Ústavu experimentální medicíny Akademie věd v Praze, který je předsedou komise pro životní prostředí Akademie věd. Koordinuje také rozsáhlý výzkum kvality ovzduší v českých městech.

Dalekonosný prach

Z automobilových výfuků se do ulic dostávají oxidy dusíku, oxid uhelnatý a další plyny, které poškozují lidské plíce. Jejich největší koncentrace je přímo v okolí silnic, postupně se promíchají se vzduchem a na velkou vzdálenost se nepřenesou.
Z motorů automobilů, ale i z komínů domů a výtopen však unikají i polycyklické aromatické uhlovodíky, označované zkratkou PAU, a nepatrné prachové částice, o velikosti pod jeden mikron (tisícinu milimetru). A ty jsou velmi zrádné. PAU se na prachové částice vážou, a spolu s nimi je vzdušné proudění zanáší až do vzdálenosti několika kilometrů od místa vzniku.
Malé částečky prachu projdou bez potíží dýchacími cestami a proniknou do plicních sklípků. Tam vyvolávají záněty. Výzkumy v USA a Nizozemsku také jasně prokázaly, že když ve venkovním ovzduší stoupne koncentrace malých prachových částic, zvýší se náhle i úmrtnost pacientů s onemocněním srdce a cév. PAU v těle navíc zvyšují riziko nádorového bujení.
"V Praze jsou dvě měřicí stanice, které zjišťují stav PAU v ovzduší. Jedna je nad výjezdem ze Strahovského tunelu na Smíchově, a druhá v Českém hydrometeorologickém ústavu v Libuši," popisuje doktor Šrám.
Teoreticky by se dalo čekat, že na Smíchově, kudy projíždějí kolony aut, bude kvalita vzduchu mnohem horší než v Libuši, na okraji velkoměsta.
"Rozdíl tam skutečně je, ale menší, než bychom čekali. Prachové částice s navázanými PAU se totiž šíří po celém území Prahy," konstatuje Radim Šrám.

Ukaž, co jsi dýchal

Součástí dlouhodobého výzkumného projektu, kterým se Radim Šrám se svými kolegy zabývá, bylo před čtyřmi lety i zjišťování škodlivin, které lidé v Praze dýchají. Pokusů se v únoru a v červnu 2001 zúčastnilo šedesát městských strážníků a republikových policistů. Při obchůzkách v ulicích nosili u pasu přístroj, který hadicí upevněnou na rameně, v úrovni úst, nasával vzduch, jaký muži zákona dýchali. Stejnou aparaturu pro kontrolu nosilo i šedesát jiných lidí, většinou vědců, zdravotníků a studentů, kteří ovšem většinu času trávili v místnosti.
Výzkumníci pak porovnávali množství škodlivin zachycených ve filtrech. Ukázalo se, že policisté pohybující se mezi auty dýchali vzduch, v němž bylo zhruba dvojnásobné množství hlavních škodlivin, než jakému byly vystaveny osoby v uzavřených místnostech.