Jeden život na Slatinách.

I když se nezdají Slatiny tak vábné, přesto tu spousta lidí najde absolutní pohodu. Té hezké přírody se tu ještě najde dost.

Jsem rozvedená s malým klukem. Neměla jsem kde bydlet, tak jsem se dohodla s exmanželem,že se usídlím na Slatinách v jeho zahradní chatě. A udělala jsem pro syna to nejlepší co jsem tím to krokem mohla udělat. Syn je tu jak v sedmém nebi. Má tu kamarády a volnost. Tu by v centru Prahy těžko hledal. Má rád přírodu a ta se z Prahy rychle ztrácí. Chápu,že se bydlet musí. Ale proč se má někdy zbytečně stavět tam kde je jen malý kousek přírody. Bydlení tu není tak špatné,ale najdou se tu jedinci,kteří to tu zahltí odpadky a pak se to někomu může zdát jako hrůza. Úřad by to tu nejradši zboural, ale zapomíná na lidi, kteří tu bydlí s láskou. Starají se od jara o zahrádky, aby ta příroda z nich nevypršela. Aby se nestali jen hračkou velkoměsta a zůstali člověkem. Jak je hezky tak tu ještě stále chodí spousta lidí na procházky, hledají tu klid. Tak ten tu opravdu je!!! Je tu spousta druhů ptactva, divocí králíci, koně atd. Bylo by dobré, kdyby lidé více bojovali o záchranu SLATIN. Víte můj názor: jak udělat Slatiny krásnějšími je, že lidi kteří se nestarají o zahrady tak jak by měli, nebo vůbec, by je neměli vůbec vlastnit. Sebrat jim je bez ptaní a dát je někomu kdo se o vše s láskou a rád postará. Hlavně by to mělo být vidět a né jen o tom mluvit!!!

(zaslala čtenářka "Alenta", nepřeje si být jmenována, kontakt je v redakci)