Noc plná úzkosti a naděje

Ovládání světa lidskou vojenskou mocí se hroutilo do ďáblovy propasti. Spojenecká vojska se blížila k Berlínu, hlavnímu štábu rozpadajících se německých vojsk. Začátkem května povstali také Pražané. Do té doby byla pro mne, jako tříleté děcko, byla válka trochu vzdálená. Tatínek chodil domů z redakce Národní politiky v nočních hodinách. Maminka zavírala každý večer okenice, aby tma ztěžovala orientaci při leteckých náletů spojenců. Květnová revoluce zasáhla také na Spořilov. Stahující se německá vojska vyhlásila výjimečný stav. V noci na 7. května jsem moc nespal. Aniž bych něco tušil, v půl třetí ráno mne tatínek objal a odešel. Podle stanného práva všichni spořilovští muži od dvaceti do šedesáti let se ve tři hodiny rán shromáždili pod kostelem bl. Anežky na Roztylském náměstí jako rukojmí.
Svědomí rázného německého velitele bylo poněkud zaskočeno. Rukojmím přišli požehnat a posílit je v naději na Boží prozřetelnost a brzký návrat duchovní tří církví, katolické, evangelické a československé. Důstojníkovi proběhlo v mysli: Německo přece dalo světu reformátora Martina Luthera a humanistu Ludwiga van Beethovena s ódou:“Freude, schöner Götterfunken, radosti, ty jiskro Boží“. Jen malou vteřinu váhal: “Befél je rozkaz“, odkřiknul faráře a dal se spořilovskými muži seřazenými do trojstupu hlídanými zbraněmi německých vojáků na Pankrác. Rukojmí byli předvedeni ke škole Na Zelené lišce, kde byly jednotky SS. Spořilovstí muži měli sloužit jako živé štíty pro prchající armádu generála Schörnera do amerického zajetí.
8. května na Zbraslavské náměstí přivádějí jednotky SS rukojmí, kteří jsou ze Spořilova a odvádějí je na Zbraslavský zámek. Situace okupačních vojsk byla neřešitelná, neboť povstalci postupovali až ke Zbraslavi. V noci z 8. na 9. května nechalo gestapo stát rukojmí u zdi zámku před kulomety ozbrojených vojáků. Mnozí se už viděli na popravišti.“Pane, dej mi překonat tíhu této noci“, modlili se věřící, mezi kterými byli můj tatínek Antonín, JUDr Kaufner, JUDr. Sochr, JUDr. Nezavdal a další, většinou zakladatelé spořilovských farností. Noc byla dlouhá. Těžký kříž čekání na Boží soud bezbranných ale i těch ozbrojených dával naději na Boží milosrdenství a prozřetelnost.“Pane, přijmi mého ducha“, probíhalo v myslích stojících u zdi. V Břežanském údolí bylo slyšet střelbu blížícího se vysvobození. Němci měli rukojmí u zdi zámku připraveny na vyjednávání s povstalci, aby je nechali odejít v civilu nebo do zajetí americké armády.



9. května nastal náhlý ústup Němců ze Zbraslavi, aby se vyhnuli zajetí Rudou armádou. Odpoledne zastavila před zámkem dvě cizí auta s americkou vlajkou a s bílou vlajkou parlamentářů (vyjednavačů). Ti žádají německého velitele aby zastavil boj a vzdal se nebo na Zbraslav vtrhnou sovětské tanky, které stojí nedaleko města a předvoj amerických vojsk které se blíží od jihu. Německá jednotka vyhověla všem požadavkům pod podmínkou, že jim bude zajištěn bezpečný doprovod k Americké armádě. Po podepsání kapitulace odjíždí jednotka SS spolu s parlamentáři směrem na Mníšek a pak dále ke Strakonicím kde je předána Americké armádě. Ze Zbraslavi odcházejí kolem páté hodiny odpolední poslední příslušníci SS umístěné v zámku. Rukojmí ze Spořilova ochutnávají první doušky svobody, která byla ještě před hodinou tak vzdálená.
Začátkem každého května, letos to bude již po sedmdesáté, vzpomínám u spořilovského památníku na Roztylském náměstí na oběti i za viníky II. světové války. Noc z 8. na 9. května 1945 plná úzkostí odsouzených skončila jejich osvobozením a vítězstvím.

Pavel Roček