Duo Dva Vladimírové

Na vernisáži výstavy Spořilovský salon XI se dne 7. září představili Dva Vladimírové.


Poprvé se sešli 7. února 2013. Cílem jejich muzicírování je poskytnout svým posluchačům i sobě pocit radosti a potěšení z libých tónů krásné hudby našich i světových mistrů. Oba hudebníci jsou již ve zralém věku 88 + 87 = 175 let! Radost a potěšení ze společné hry jim však nechybí.
Je zajímavé, že oba hudebníci shodou okolností bydleli na Spořilově v ulici Jihovýchodní (I. a VI.), pěstovali tenis a chodili hrát na dvorce LTC (později SOKOL) Spořilov u Krčského lesa. Oba kdysi pracovali ve Státním projektovém ústavu Chemoprojekt Praha. Až do první schůzky a založení dua se nikdy nepotkali. Až společný zájem o pěstování komorní hudby je svedl náhodou dohromady. Nejoblíbenějšími skladbami jsou Dvořákova Sonatina op. 100 a Schubertova Sonata D dur. Ke zkouškám se scházejí oba Vladimírové pravidelně jednou týdně a pilně nacvičují vybrané skladby. Cílem jejich snažení je především radost z překrásné hudby.

Vladimír Prchlík (1929) - v září roku 1939 rodiče Vladimíra přihlásili na housle a láska k hudbě jej již nikdy neopustila. Chodil na hodiny k profesoru Františku Rovenskému, který byl koncertním mistrem v orchestru Divadla Oldřicha Nového. Po maturitě na Státním reálném gymnáziu v Praze XIV.-Michli v roce 1948 začal studium na Fakultě elektrotechnického inženýrství ČVUT Praha, kde po ukončení studia působil šest let jako odborný asistent na katedře Výroby a rozvodu elektrické energie. Po roce 1958 musel školu z politických důvodů opustit. Pracoval na různých místech jako projektant a později jako výzkumný pracovník.V roce 1989 nastoupil na nově založené Ministerstvo životního prostředí do odboru zahraničních vztahů a zúčastnil se řady významných mezinárodních konferencí. Po odchodu do důchodu působil na Ministerstvu pro místní rozvoj jako překladatel a tlumočník anglického a německého jazyka v období příprav ke vstupu do Evropské unie. Vladimír Prchlík pěstuje trvale svoji zálibu - hru na housle. V květnu 1945 vstoupil jako šestnáctiletý dorostenec do salónního orchestru spořilovského Sokola. Od padesátých let hrál v Symfonickém orchestru Elektrických podniků hlavního města Prahy. V šedesátých letech jako primáš orchestru Souboru písní a tanců Josefa Vycpálka podnikl několik zájezdů na mezinárodní přehlídky a festivaly doma i v zahraničí. V sedmdesátých letech založil Spořilovské sokolské smyčcové kvarteto, které účinkovalo pro spořilovskou veřejnost v sokolovně, při různých výročích v Klubu důchodců Karla Vacka a ve spořilovském sboru Církve československé husitské v pořadech duchovní hudby. Od roku 1990 byl členem Symfonického orchestru ČVUT Praha. Za celoživotní dílo a vzdělavatelskou činnost v Sokole v oblasti podpory národní hrdosti a paměti národa získal Cenu Český patriot za rok 2013 a stal se čestným občanem Prahy 4..

Vladimír Rod (1928) - narodil se v Třešti. Od sedmi let se učil hře na klavír, později i na lesní roh. Po maturitě na Reálném gymnáziu v Telči studoval na Vysoké škole chemicko-technologické v Praze a po absolutoriu a základní vojenské službě nastoupil jako technolog do Chemoprojektu, kde pracoval převážně na projektech výroby synthetického kaučuku. Při prověrkách byl z politických důvodů z práce propuštěn a nastoupil do projekčního střediska Královopolské strojírny, kde se tyto projekty dokončovaly. Od roku 1960 se věnoval výzkumné činnosti, zpočátku ve Výzkumném ústavu chemických zařízení, později v Ústavu chemických zařízení Československé akademie věd. Ke konci své výzkumné činnosti strávil rok v Anglii na pozvání Univerzity v Bradfordu. Od roku 1991 je v důchodu, těší ho práce na zahrádce, zajímá se o kosmologii, má rád matematiku, hudbu a šachy.