Web PPPPU - jdi.na/ppppu

PPPPU – Historie, současnost a vývoj. Odborná stať podle námětu archiváře.

Jednoho zamračeného dne jsme se, lidi od Šípa, opět sešli v naší oblíbené hospůdce, kam již někteří z nás pravidelně či nepravidelně docházejí, žízeň svou ukojiti, již od dnů, kdy zářijové slunce pětadevadesátého roku, druhého milénia posledními paprsky babího léta jemně si pohrávalo s hladinou půllitrů, v době, kdy stovky a tisíce žíznivých duší pozřívali tento nápoj našeho národa.

Od těchto památných dní, lidu se zde scházejícího přibývalo tak, jak každotýdenně přibývá čárek psaných na účet. Nejprve to byl tak zvaný základ, Mára a Mičel, později, co dívčina uzdravivší se z nemocí Magda se zvoucí, pravidelně navštěvujíce nás, coby zpestření základu, stala se věrnou společnici až do dnů dnešních. V těch dávných časech, které uplynuli, jak pivo vylité do kanálku pod mušlí, chuť naše na mok český začínala dosahovat již stále větších rozměrů.

V létě následujícího roku začala do krčmy, která se v různých obdobích své existence zvala vždy jinak, docházeti i další slečna Jana, která se snaživší vždy zajistiti nějakou akci školní, co by studenty univerzity veliké zaujala a na krátký okamžik tak přerušivší stereotyp dnů dnešních vykonala. Občas toho času, přicházela do šenku i kamarádka těchto dvou děv, a sice Monika, jméno její, avšak pravidelnost těchto návštěv stala se nám neznámou. Další rok, sedmadevadesátý, dosti budoucích studentů, v našich řadách přibylo, snad právě také důvod toho byl, že květnové a červnové dny po maturitě byli dosti žíznivé. V těch dnech se pravidelnými účastníky již na trvalo stal Novis, budoucí veliký Rektor PPPPU a Péťa Š. Stejně tak, jako zapomínáme si někdy objednat hned dvě piva, nesmíme opomenouti studenta Postrika, který se účastnil již na konci šestadevadesátého roku. Mnoho, mnoho lidí nás pravidelně či nepravidelně navštěvuje v naší milé hospůdce. Jmenovat je všechny nejde, ale mezi nejznámější z tohoto okruhu patří, Luky, Petr zvaný Carel, Moňa, Michal zvaný Krasus, Míša P., Radim V., Michal V. – Vacín, Mr. Noon, …………….a jiní…..

A tak to šlo, pátek co pátek, ….půllitr za půllitrem až jednoho dne, kdy letopočet ještě začínal jedničkou a magická čísla dodávala tomuto období zvláštní význam…….19.11.1999 v 19 hodin 11 minut….byla v Hospodě slavnostně založena První Pražská Privátní Pivní Univerzita (PPPPU), která se rozhodla uzákonit návštěvy v této proslulé krčmě na svazích Kavčích Hor.

První dny školy byly ve znamení usilovných příprav, pravidel, zákonů, tvorby archívu školy, voleb Rektora a jeho zástupců, Archiváře a zapisovatelky školy a všeobecné přípravě na první den školy který nadešel na úsvitu nového milénia 1. ledna 2000. Rektor pronesl slavnostní zahájení a od toho dne, pátek se stal pro více než 10 duší závazným, k návštěvě restauračního zařízení.

Hned z počátku se scházelo více lidu než co zapsáno bylo, a to všechny hned potěšilo, následovaly školní výjezdní akce, pod patronací studentky Jany. Mnoho zážitků, též je dokumentově zaznamenáno na fotografiích Magdiných, ba dokonce akce nejdůležitější, se jevilo jako důležité zaznamenati a tak tedy technika moderní v podobě kamery přizvána k tomuto bohulibému činu byla. Obvyklostí srazů, pravidelně se zde konajících je srazivší se skupina lidí, v různých hodinách a stavech dorazí na místo určení a mok do zlatova zbarvený zde začne hrdlem prolévati a při tom se s ostatními studenty baviti o věcech běžných začne.

Tak plyne čas i čárek na účtu plaňkovému plotu se podobajícímu, studenti počnou štaci první zakončovati U Šípa a pomalu oděvy na sebe navlékati a stěhování do vysoce položené krčmy Pekařka započato jest. Hlasité projevy doprovázeje tuto pouť vzhůru k nálevně je ovlivněna alkoholem se do jejich hlav vměšujícím, byť oni sami v ráno sobotní nikterak střízlivě vzhlédli. Na Pekáči činnost jejich jest shodná s počiny dole U Šípa konaným, avšak již doba pokročilá toto chování narušuje stejně tak jako nově budovaný plaňkový plot na papírku nevelkých rozměrů na stole se povalujícího. Obtíže mírné bývají k závěru výuky s placením školného a vždy se manko do některých šrajtoflí vnoří. Lidé u stolu jsou kolikrát překvapeni, do jakých rozměrů byl jejich plot postaven.

A tak to jde každý pátek. A my se všichni bez výjimky těšíme na další sezení zde či onde, ba i naprosto jinde se konající.

Pozn: Pro PPPPU, stvořil Mára, Archivář školou pověřený, v.r. v březnu Léta Pivního Páně Dva tisíce.