Katastrofická povídka - Zemětřesení na Spořilově

Následující text katastrofické vize zemětřesení je jen výplodem fantazie. K takové přírodní katastrofě naštěstí nikdy na Spořilově nemůže dojít.

Na konci září, kdy se babí léto nezadržitelně chýlilo ke konci, bylo na Spořilově krásně. Příjemná teplota, lehký vánek, polojasné nebe. Poslední den tohoto měsíce však přinesl na Spořilov naprostou zkázu a utrpení…

To ráno začalo jako každé jiné předtím. Autobusové zastávky byly plné lidí, kteří mířili do práce a do škol. Dálnice již byla od časných hodin zcela ucpaná. Normální den, řekli by jste.

V 8:25 hodin to všechno začalo. Lidé, kteří doposud klidně spali, byli vzbuzeni lehkými otřesy, které sotva zaregistrovali ti, kteří již byli na ulici. Psi na spořilovských zahradách začali podezřele vrčet. Ne nadlouho…Za minutu začalo hotové peklo na zemi. Země se začala znenadála otřásat takovým způsobem, že všichni co byli venku v mžiku spadli na zem. Lampy veřejného osvětlení se zlověstně rozkývaly a mnohé z nich se zlomily a spadly. V Severní ulici I se zřítil stožár mobilních operátorů přímo před projíždějící kamión vezoucí propan-butanové bomby. Následoval obrovský výbuch, který do okolí stovek metrů rozmetal velké množství železných střepin, z nichž mnohé se doslova zabodly do omítek spořilovských domů. V té chvíli se na desetipodlažním domě v Trnavské ulici objevila velká trhlina a po další minutě se celý dům v prachu změnil v hromadu betonových a cihlových sutin a skla. Před obchodním domem Centrum se vytvořila uprostřed vozovky trhlina asi 5 metrů široká a 20 metrů hluboká. Řidič autobusu číslo 136, který zrovna vyjížděl ze zastávky již nestačil reagovat a kloubový kolos zmizel za obrovského hluku a křiku cestujících v propasti. Mnohé části domů kolem se zřítily.

Ze všech hydrantů a narušeného potrubí stříkala voda do ulic. Na všech ulicích se objevily větší či menší trhliny a zlomy, mnohde i několik metrů vysoké. Otřesy navíc ještě zesílily. Panelová budova penzionu na Hlavní ulici to již nemohla vydržet a s obrovským hlukem se začala hroutit. Z nižších pater vybíhali lidé, ve snaze zachránit se, ale mohutné padající betonové bloky je doslova zatlačily do země...

Sloupy vysokého napětí nad Třešňovkou sice zpočátku ještě dokázaly odolat otřesům ale nakonec i ony se poroučely k zemi. Obrovský zkrat a několik výbuchů následovalo poté co dráty dopadly na střechy zaparkovaných aut v ulici Na Chodovci. Tramvaj číslo 11, která se zrovna chystala k odjezdu se převrátila a přímo na ní dopadl jeden ze sloupů vysokého napětí. Všichni cestující doslova zuhelnatěli.

Plynové potrubí pod Základní školou Jižní prasklo. Do blízkého okolí začal unikat plyn. Další tragédie byla dílem okamžiku, neboť následoval gigantický výbuch, který rozmetal vše v okruhu 300 metrů a po němž se vytvořil kráter hluboký až 15 metrů. Tlaková vlna doslova odnesla všechny střechy spořilovských domků, u některých starších domků odnesla i celé zdi. Všechna okna ve vzdálenosti dvou kilometrů od epicentra výbuchu se proměnila ve střepiny. Vzrostlé stromy v Roztylských sadech byly v mžiku zlomeny jako párátka. Na nespočetně místech vypukly požáry. Zvon svaté Anežky, který doposud zvonil se utrhl a zřítil se na oltář. Věž kostela byla sice silně poškozena, ale strašné otřesy vydržela. Všechno kolem zahalil nažloutlý prach, který ještě zhoustnul poté, co se zřítila dvacetipatrová budova u Kačerova jejíž azbestový prach donesl nad Spořilov severozápadní vítr.

Dřevěné sportovní centrum Hamrsport, které bylo již v plamenech bylo jako zázrakem uhašeno vodou, která doslova „vyšplouchla“ z Hamerského rybníka. Černé, ohořelé dřevěné trámy se však po dalších záchvěvech země zřítily. Menší štěstí měl Lechovický sklípek, jehož klenba se zřítila a uvěznila několik lidí uvnitř. Jen na krátko... protože staré cihly nevydržely a celá tato podkopaná část Třešňovky poklesla o několik metrů, když se strop ve sklípku zřítil. V oblasti bytového komplexu Hamr, který byl taktéž fatálně poškozen došlo k terénnímu zlomu, kdy se vytvořila obrovská trhlina v zemi, hluboká téměř 300 metrů a široká asi 5 metrů. Do hlubin začala padat voda z Botiče, která začala obrovské prostory vyplňovat.

V 8:37 hodin otřesy skončily. Stačilo pouhých 12 minut a život na Spořilově se zastavil. Všude bylo plno prachu a kouře, alarmy stovek aut zoufale houkaly, na ulicích leželi mrtví a zranění. Situace byla více než zoufalá. V některých částech bývalé zahradní čtvrtě bylo až 200 stupňů Celsia. S desítkami intenzivních požárů trosek domů se přeživí hasiči z okolí snažili bojovat i několik dní po katastrofě.

Ručička na seismografu v Geofyzikálním ústavu na Starém Spořilově, ze kterého zbyly jen trosky se zlomila a zastavila na úrovni 8,2 Richterovy škály.

Začaly záchranné a vyprošťovací práce. Na Spořilově ten den zahynulo 5426 lidí, z toho 695 dětí v ZŠ Jižní. Z trosek domů bylo vyproštěno na 2853 lidí, více méně těžce zraněných. Materiální škody byly obrovské. Zcela zničeno bylo na Starém Spořilově 695 domů, zbytek byl vážně poškozen. Na sídlišti se zřítilo 10 obytných domů, včetně dvou panelových domů. V celé oblasti byla rovněž zcela zničena veškerá vodovodní infrastruktura. Z celkového počtu 3228 aut, které se v onu osudnou chvíli nacházely na Spořilově, nebylo jako zázrakem poškozeno jen 12 z nich.

V sutinách pod zborcenou střechou svého domu, přežil jen s lehkými oděrky jako zázrakem spořilovský patriot pan Adolf Branald, který se nedlouho poté pustil do psaní knížky kterou nazval... „Apokalypsa mého města“.