Nestyďme se za vlastenectví!

Osobní vzpomínkou jsem chtěl všem účastníkům připomenout a zejména mladým - žákům ze spořilovské školy - pěvecký kroužek - sdělit něteré události té doby. Bohužel, těsně před zahájením aktu se strhla nevídaná bouře, Spořilov se zcela zatemnil a na náměstí nebyla ani živá duše. Všichni odvážní návštěvníci se skrývali pod stříškou u vchodu do kostela nebo u domů pod Večerkou! My, Sokolové, s historickým praporem Sokola Spořilov , jsme jej nemohli ani rozvinout. Účast spořilovských občanů a hostů z Úřadu městské části Praha 4 v čele se starostou Ing. Pavlem Horálkem, přesto, že nebyly žádné pozvánky kromě článečku v TUČŇÁKU a informace ve Spořilovských novinách, byla velmi pěkná - na památný Národní hřbitov na Spořilově přišlo asi 80 obětavých účastníků.

Krátce před zahájením slavnosti se déšť utišil. Jeden z účastníků to trefně komentoval, že Pán Bůh nás má rád.
A měl pravdu. Pořad mohl začít. Žáci pěveckého kroužku zazpívali úvodem dvě národní písně. Delegace Úřadu městské části Praha 4 položila věnec obětem Pražského povstání na Spořilově. Se vzpomínkou na Pražské povstání na Spořilově v roce 1945 vystoupil bratr Vladimír Prchlík, vzdělavatel Sokola Spořilov. Plné znění jeho vystoupení uveřejňujeme níže. Pan starosta Ing. Horálek uvítal účastníky slavnosti a vzpomenul obětí násilí, kterým cizí velmoc - nacističtí okupanti ovládali po celých šest let tehdejší Československo. Zdůraznil význam svobody , která podobně jako zdraví je podmínkou rozvoje naší společnosti v samostatném demokratickém státě i dnes. Projevy doplnili krátce osobními vzpomínkami na ony dramatické dny bratři Harry Lang ze Sokola Spořilov a bratr Vladislav Tumpach, místopředseda 54. MO Českého svazu bojovníků za svobodu na Spořilově.
Pietní akt byl zakončen zpěvem naší národní hymny "Kde domov můj ?"
Byl to malý začátek vzpomínat s úctou našich hrdinů po letech rychlého zapomínání v letech, kdy se na náměstí dlouhá leta nic nekonalo.Jak pevně doufám, lidem se znovu vracejí vzpomínky na dobu, která rozhodovala o jejich budoucnosti. Těch je ovšem více. Musíme vytrvat , trpělivě svědčit a přibližovat význam událostí v minulosti pro naši současnost i budoucnost, zejména mladé generaci našich dětí a vnuků.

VZPOMÍNKA NA PRAŽSKÉ POVSTÁNÍ NA SPOŘILOVĚ
K 64. výročí Dne osvobození – 8. května 1945

Vážený pane starosto, vážení hosté, milé sestry a bratři, spořilovští bojovníci za svobodu a Sokolové, milí žáci !

Scházíme se zde symbolicky - po dvaceti letech od sametové revoluce v roce 1989 - na tomto pro nás spořilovské občany památném místě, na Národním hřbitově na Spořilově. Dovolte mi, abych v několika větách vzpomenul oněch neopakovatelných, dramatických událostí, jež po dlouhém období útisku německými okupanty přivedly náš národ v květnu 1945, díky společnému boji s vítěznými mocnostmi na všech frontách druhé světové války, k obnově naší těžce vydobyté svobody.
S velkou radostí jsem přijal pozvání pana starosty, abych při této významné příležitosti jako pamětník té doby řekl několik slov. Velmi si toho vážím právě ve dnech mého životního jubilea.
Spořilov protektorátních let 1939 až 1945 a zejména v posledních dnech před zahájením Pražského povstání byl městem válkou zužovaných žen, starců a dětí. Obyvatelé pod nátlakem stále rostoucí moci okupantů ve strachu živořili většinu dne ve sklepích či v úkrytech. Mnoho mužů bylo totálně nasazeno ve výrobě ve prospěch německého Werhrmachtu. Stovky obyvatel trpěli odvlečeni v koncentračních táborech nebo pracovali jako totálně nasazení dělníci v Německu či Rakousku. V noci zužovalo život Spořilova zatemnění, kontrolované zvláště pečlivě v poslední době zvýšeného nebezpečí leteckých náletů Spojenců na Prahu. Denní příděl potravin činil tehdy např. jen jednu šestnáctinu litru mléka na osobu.
S napětím jsme poslouchali čerstvé zprávy z bojišť, hlášené především ze svobodných stanic „Volá Londýn“ nebo „Hlas Ameriky“. Zástupci exilové vlády svobodného Československa v čele s prezidentem Dr. Edvardem Benešem a ministrem zahraničí v exilu Janem Masarykem vysílali do vlasti pravdivé informace a povzbudivé výzvy k odporu a vytrvalosti v boji proti okupantům až do konečného vítězství. Tím se udržovala v trpícím lidu naděje na brzké osvobození od nacistické nadvlády. Tak žila naše obec v době zahájení tzv. Pražského povstání dne 5. května roku 1945!
A nyní mi dovolte uvést hrst vzpomínek na ony dramatické, a pro celý život tehdy šestnáctiletého dorostence, rozhodující osudové okamžiky dějin našeho národa, a rodného Spořilova zvlášť.
Skupina spořilovských skautů a Sokolů se od roku 1943 pravidelně scházela k vlastenecké výchově a připravovala se k boji proti okupantům v tzv. ponorce v sokolovně. V časných hodinách dne 5. května měli všichni vlastenci nástup v naší obecné škole, kde odzbrojili německou posádku, jež se bez boje vzdala. Tam vzniklo centrum povstání na Spořilově za účasti všech vlasteneckých složek povstání v čele s důstojníky Československé armády a členy odbojových organizací na Spořilově. Revoluční hlídky odstraňovaly německé nápisy a odváděly Říšské Němce do krytu pod kostelem. Často s holýma rukama nebo nedostatečnou výzbrojí povstalci hájili Spořilov před náporem jednotek SS a německé armády generála Schörnera, která jej obklíčila tanky z jihu a jihozápadu.
V nerovném boji umírají dne 7. května na hlídce čtyři spořilovští mladí hrdinové –Sokolové. Spořilovští bojovníci podlehli značné převaze Němců, kteří se znovu zmocnili velení.
Po kapitulaci vojenského velení Spořilova německému veliteli náměstí ztichlo. V noci ze 7. na 8. května byl vydán rozkaz k úplné kapitulaci Spořilova. Co to znamenalo?
1) Odevzdání všech zbraní na náměstí.
2) Veškeré mužské obyvatelstvo ve věku od 16 do 60 let se shromáždí dne 8. května v 5 hodin na náměstí a budou jako zajatci – rukojmí odvedeni pod dozorem vojáků SS na Pankrác, kde budou internováni.
3) Rozkaz roznášely povstalecké hlídky po Spořilově.
4) Nesplnění tohoto rozkazu se trestá okamžitým zastřelením.
Jak asi bylo našim rukojmím, kteří se beze slova pomalu scházeli v pološeru na Roztylském náměstí ? Stáli jsme spolu s mým tatínkem, ruským legionářem, a s mým bratrem Jiřím nehybně v rostoucím davu bytostí bez jediné naděje. „Co bude dál ?„ znělo v tisícihlavém zástupu, stojícím ztišeně směrem k siluetě kostela.
Symboly svobody a demokracie zmizely z dohledu. Zvony z chrámu blahoslavené Anežky České a velkolepý pomník Hrdinům od Zborova byly již dávno, v roce 1940, na základě zvláštního příkazu zástupce pražského primátora, nacisty Dr. Pfitznera, cíleně německými okupanty odstraněny. Vzácný kovový materiál byl zřejmě použit k válečné výrobě ničivých zbraní pro německou armádu.
Zpupný Germán, na jehož opasku bylo vyryto bojové heslo „Gott mit uns !“ – „Bůh s námi“, jako sám křesťan, nám jako křesťanům ještě velkoryse dopřál poslední slyšení slova Božího a jeden Otčenáš na rozloučenou s touto bezmocnou vlastí. Organizace této části shromáždění byla podle německého vzoru řádně připravena: V různých talárech svých církví postupně promluvili tři bratři kněží od té největší římsko-katolické, Československé až po tu nejmenší Českobratrskou-evangelickou. Následovala sborově přednesená modlitba Páně „Otče náš, který Jsi v nebesích.“ Myslím, že se společně s námi tehdy modlili i nevěřící či marxisté. Ostré rozkazy vojáků SS uvedly nás, zajaté občany, na smutný pochod přes Kačerov na Pankrác až do činžovních domů na Zelenou lišku. Tamní obyvatelé byli vyhnáni do sklepů a my jsme zaujali ubytování v jejich narychlo vyklizených bytech. Zásobování pitnou vodou a ošetření nemocných se ujaly sestry z Československého červeného kříže a Sokolky ze Spořilova, které nás věrně na této tragické pouti doprovázely.
Dne 9. května v ranních hodinách němečtí okupanti nakvap vyklidili domy a my se mohli vrátit domů na osvobozený Spořilov.
Po podepsání německé bezpodmínečné kapitulace Spojenci dne 8. května 1945 ráno německé vojsko vyklidilo Spořilov. Naše náměstí bylo plné květů šeříků, radosti a slávy z vítězství, avšak i smutku nad obětí padlých bratří. Pan Charvát koncertuje z balkonu svého domku a vysílá z gramofonu Smetanovu „Má vlast“, která zní nad Spořilovem jako fanfára konečného vítězství.
Ztráty Sokolů: Sokol byl na počátku nacistické okupace největší celostátní organizací čítající 800 tisíc členů. V dubnu roku 1941 byla na příkaz K. H. Franka, říšského policejního velitele Gestapa, činnost Sokola pozastavena, v říjnu 1941 byl Sokol rozpuštěn a jeho veškerý majetek nacisty zabaven. Gestapo – německá státní policie - vyhlásilo známou likvidační akci pod krycím jménerm „SOKOL“, při níž ve dvou vlnách zatkli 1 500 předních funkcionářů - starostů a náčelníků ČOS, a poslali je do koncentračního tábora v Osvětimi. Po osvobození v roce 1945 se domů vrátilo sotva 10 % z nich.
Členové ČOS se od počátku Protektorátu zapojili do odbojové činnosti celostátní organizace „Obrana národa“ a usilovali o budoucí vojenský odpor proti nenáviděnému okupantovi. Členové sokolské organizace v odboji zejména připravovali shození skupiny československých parašutistů z Velké Británie k provedení atentátu na kata českého národa – generála policie SS a říšského protektora Reinhardta Heydricha. Ten byl zvláště vyslán samotným Adolfem Hitlerem s cílem likvidace a postupné germanizace českého národa. Bez účasti Sokolů by takový čin nebyl možný. Zejména rozhodující byla podpora našim parašutistům po provedení atentátu.
Sokol stál od samého počátku až do konce války v čele odbojové činnosti a vlastního odporu proti okupantům. Žádná jiná organizace neutrpěla takové ztráty jaké měl Sokol.
V době druhého odboje českého lidu za období Protektorátu Čechy a Morava v letech 1939 až 1945 bylo nacisty popraveno 1 212, vězněno 8 223 a v koncentračních táborech zemřelo 2 176, celkem bylo postiženo 11 611 Sokolů a členové jejich rodin.
Na Spořilově vzpomínáme dnes na 64 obětí nacizmu.
Celkové ztráty všech bojovníků v době Pražského povstání činily kolem 3 700 padlých a desetitisíce zraněných. Celkem padlo 654 Sokolů, 164 jich bylo zraněno.
Važme si všech obětí těchto událostí, vzpomeňme na naše hrdiny obou světových válek i tisíce obětí mučedníků třetího protikomunistického odboje ! Važme si nabyté svobody z listopadu 1989 a nikdy nezraďme vzácný odkaz našich slavných předků!
Obnovme důstojně a s pietou krásnou tradici péče o skvělou národní minulost ! Předávejme veřejnosti a zvláště naší mladé generaci na školách nezkreslené, objektivní informace o našich dějinách a o potřebě udržet těžce vydobytou svobodu v současnosti i do budoucnosti!
Vracejme se ke kořenům české státnosti ! Přibližujme, zejména naší mládeži, dílo a odkaz předních osobností českého národa - Mistra Jana Husa, Jana Ámose Komenského, Karla Havlíčka Borovského, Tomáše Garrigue Masaryka a Edvarda Beneše !
Nestyďme se za naše vlastenectví, které nejlépe prokážeme poctivou prací pro tuto svobodnou a demokratickou společnost !
Vám, naši hrdinové a bojovníci na tomto Národním hřbitově na Spořilově, i všem bezejmenným obětem Pražského povstání v květnu 1945 v našem drahém městě Praze, budiž čest a sláva !
Vašich obětí nikdy nezapomeneme !
NAZDAR !
Vladimír Prchlík
Tělocvičná jednota SOKOL Praha – Spořilov, Roztyly