Mistr Jan Hus - hrdina kostnický, bojovník za pravdu

„Pravdu chci, kterou mi Bůh poznati dovolil, a obzvláště Písma svatého až do smrti hájiti, protože pravda zůstává a mocna jest až na věčnost, a trvá na věky věkův.“
M. J. Hus

V období horečných příprav celostátních oslav TRIENIA Mistra Jana Husa si připomínáme šestisetleté výročí, které v příštím roce dne 6. července 2015 uplyne od mučednické smrti Mistra Jana Husa na hranici kostnické.

Kdo byl M.J.H.?
Hrdina kostnický a bojovník za pravdu Mistr Jan Hus se stal svým životem a dílem osobností světového významu. Hus byl po anglickém Johnu Viklefovi, jehož myšlenkami byl inspirován, jedním z prvních reformátorů církve. Svým učením předběhl své následovníky - náboženské reformátory, o sto let mladšího německého Martina Luthera, švýcarského Kalvina a Zwingliho téměř o celé století.
M.J.H. * 6.7.1369 Husinec, + 6.7.1415 Kostnice - byl římsko-katolický kněz, český středověký náboženský myslitel, vysokoškolský učitel, reformátor a kacíř. O Husově pravém mládí máme velmi málo spolehlivých zpráv. Narodil se v Husinci 6. července 1369 v tentýž den, ve který o 46 let později pravdu Slova Božího svou smrtí zpečetil. Na nižší školy dali rodiče Husa do Prachatic a odtud do Prahy. Hluboký cíl zdědil Hus po rodičích a s ním jakousi zbožnou mysl a v důvěře panující kázeň. Vynikal velkou pílí. Na vysoké škole učil svobodnému umění a bohosloví. Roku 1793 se stal bakalářem bohosloví, v roce 1396 mistrem svobodného učení. Od roku 1398 vyučoval na pražské universitě. V roce 1401 nabyl takové vážnosti, že byl zvolen za děkana filozofické fakulty, a v letech 1409 až 1410 byl zvolen za rektora veškerého vysokého učení Karlovy Univerzity v Praze.
Ve svých náboženských pracech kritizoval mravní úpadek, v němž se ocitla Římskokatolická církev. Byl prohlášen za kacíře a proto jej v roce 1411 z církve exkomunikovali. Přestože mu císař Sigmund zaručil bezpečnost, byl na Kostnickém koncilu vydán světské moci k upálení na hranici, když odmítl odvolat své učení.

Víra a Písmo Svaté
Hus cituje často Bibli a také spisy církevních otců. Bible je kniha života a brání život. Proto se nikde revoluce neujala, kde se neujala Bible. A tu stojí Hus, zvedaje otevřenou českou Bibli. „To dělá rebelant ? Vyrvěte mi ji z rukou ! Buď jsi krejčí anebo tkadlec, pravdu musíš zastávat jako ten učený. Pak-li, že on ji zapře, ty ji vyznej a spas svou duši, byť bys se tím o celého světa přízeň, ba o celý milý život měl připravit. Faleš i pravda, když jsou oba přátelé, tu jest svatou povinností dáti pravdě přednost.“ říká Hus. Církev by si měla sama pomoci. Když ani neví, jak je neduživá, a jak jest jí důkladného léčení zapotřebí. Církev sice cítila za doby Husovy, že jest churavá a svolávala své údy na koncily. Co jest však všechno platno, když nikdo neví a nemoci nikdo nerozumí. A tu se objeví Hus - takový muž, takový člověk, takový Čech a takový kněz a kazatel, který směle tvrdí, že se od tohoto všeobecného neduhu žádným obyčejným způsobem církvi nepomůže, a že jest život až do kůže nakažen.
A místo díků spílá církev Husovi modlářů a kacířů a zaplatí mu hranicí.
Vzácný kněz a učenec Jan Hus se rozhodl žíti v pravdě. Byl vynikajícím řečníkem, osobností s hlubokým sociálním cítěním a s jedinečným smyslem pro spravedlnost. Husovo myšlení a rozhodování je učením Písma Svatého s křesťanskými hodnotami. Zřejmě nadřadil autoritu Písma nad autoritou církve. Hus se zamýšlí nad českou reformací Hus netoužil po mučednictví, naopak, svět se mu líbil. A zdál se mu opravitelný. Husův živý odkaz spočívá především v rovině náboženské a mravní.

Hus - mučedník Boží Velmi odvážné bylo Husovo rozhodnutí odjet do Kostnice a vytrvat až do své mučednické smrti. Hus se rozhodl pro následování Ježíše Krista. Bylo to zrovna v sobotu dne 5. července L.P. 1415, kdy v biskupském chrámu v Kostnici se konala slavnostní mše. Chrám byl přeplněný, bylo přítomno 30 kardinálů, 33 arcibiskupů, 150 kněží, na sta prelátů a doktorů, na tisíce světských hodnostářů a diváků bez počtu!
Na vyvýšeném lešení, obklíčen znamením svého majestátu, sedí král Sigmund, muž vysoké postavy s bohatou zlatou kšticí a bystrým zrakem a s pružnými tahy v obličeji. Zbrojnoši přivádějí do chrámu přihnutého člověka v černém rouše s vyzáblou tváří. Sotva se tam nešťastník dovrávoral!
Biskup Lodenský se ubírá na kazatelnu a předčítá text Řím.6.6 : „Aby bylo umrtveno tělo hřícha. Nic není horšího nežli kacířství. Jedna prašivá ovce může celé stádo nakazit.“ Hus nato odpovídá: „Přišel jsem dobrovolně k tomuto sboru, spoléhaje se na bezpečný glejt přítomného zde krále, abych dokázal svou nevinu a vydal počet ze své víry.“ Při tom upírá svůj zrak na krále Sigmunda, který se před celým sborem začervenal studem. Odsoudili ho i s knihami, jež kdy napsal, i s těmi českými, jichž sbor ani neviděl. Vše má být spáleno!
Hus klečí na kolenou a modlí se : „Pane, Ježíši Kriste, odpusť všem mým nepřátelům, prosím Tebe pro veliké Tvé milosrdenství. Ty víš, že na mě křivě žalovali, hříšně svědčili, a bludy na mne svalovali. Odpusť jim pro nekonečné své milosrdenství !“ Naskýtá se otázka, proč ten kacíř neodvolal, kde vzal tu sílu, že se nedal přemluvit ani po dobrém ani po zlém, a že až do posledního okamžiku při svém setrval?

Hus co vzácný Čech Mistr Jan z Husince byl velikán zrozený z víry a vychovaný písmem, po celý život veliký člověk co Čech, co mistr, co kněz a kazatel, co náboženský reformátor. Hus svůj národ náramně miloval. Žádná vlastnost Husova není námi tak vítána jako vlastenectví, a to nám pomohlo za našich dnů tmy ze tmy k světlu. Čest českého národa byla jeho vlastní čest. Tím více ho hnětlo, že byl český národ rozkřičen za kacíře. Hus se dobrovolně vydal do Kostnice, aby tam před celým křesťanským světem vydal pravdě svědectví a tak svou vlast před celým tehdejším světem očistil z hanebných nářků, jež o ní kolovaly. Hus byl výborný řečník a kazatel v Betlémské kapli. Byl kazatelem lidu a pro lid kázal srdcem. Písmo říká: „Jaký pastýř, takové stádo.“ Hus chtěl být dobrým pastýřem svého stáda. Proto také co nejpříkřeji vystupuje proti všem, kteří opovrhují kázní a svým stádům je vzorem všemožné rozpustilosti a nezbednosti.

Hus - otec reformace
Hus byl původce a zakladatel protestantizmu, zástupcem svobody duchovní, křísil zásady o právu osobního přesvědčení ve věcech víry.

VÍRA A PÍSMO“, v tom je život M.J.H.
Reformace a revoluce má podle Husa něco společného: obé působí velké změny, mnohdy přehluboko zasahující. Reformace i revoluce ruší vše staré, avšak v tom rušení je rozdíl. Při reformaci se sesýpá to, co už na vlastních nohou státi nedovede, kdežto v revoluci se podrážejí nohy něčemu, co ač neduživé, mělo přece v sobě dostatek životních podmínek. V reformaci bujný dub svými kořeny „rozmítá“ (láme) obruče, jež mu zužovaly život, a roste tím bujněji dále, kdežto v revoluci puká parní kotel. Stroje se zničily, lidé se zabili, stavba byla porouchána a kotel se dostal mezi staré železo. Reformace boří, aby proklestila cestu k novému životu. Revoluce razí dráhu myšlenkám, které nemají dost síly, aby se samy uskutečnily.Tam se boří a současně již nové stavení se buduje. Revoluce osekává chorému tělu krk a staví useknutou hlavu na ramena. Reformace zajíždí krku do živého a vymývá rány olejem a vínem. Neduh jest odstraněn a původní život pučí ve zdravém těle novou silou. Hus je otec reformace!

Kdo měl pravdu?
Hus kacířství rozhodně odmítá. Hus často žádal, aby mu bylo kacířství dokázáno z Písma, avšak nikdo toho nedokázal. Život duchovní, jenž celého Husa pronikl, jeho rozum byl osvícen, takže mocně na to ukazoval, v čem vězí neduhy církve. Hus musel vystupovati proti tomu, proti čemu vystupovati musel, protože ho k tomu burcovalo Písmo svaté. Začalo to zcela nevinně: Vystoupil proti pověrám. Lid byl balamucen a odírán od kněží a kněz Hus to nesmlčel ! Husa pudilo Písmo. Bez milosti odkrývá všechny zlořády a nešvary související se svatokupectvím. „Srdce Tvé není upřímné před Bohem, když se domníváš, že by dar Boží mohl být sjednán za peníze.“ (Skutky 8, 20. 21).
Pro pravdu se člověk nejvíce zlobí dnes jako před šesti sty lety. Tu se přižene do Prahy Václav Tiem z Pasova na trh s odpustky ! Trubači kráčejí před ním a vyhlašují na všech náměstích, že se člověk může dostat do nebe - za peníze ! Hus mluvil zcela jasně latinsky i česky, na školách i na kazatelně. A nejen, že káže, Hus také píše proti odpustkům. Hříchy může jenom sám Hospodin odpouštět. Hus 32letý, plný učenosti a horlivosti pro pravdu, učitel na vysoké škole, byl zasažen Duchem Svatým. Oči jeho se obracejí k Betlémské kapli. Sama královna Žofie si jej zvolí za zpovědníka. Hus čítal a kázal Písmo. Kněžstvo si již dávno Hus rozhněval svými kázáními. Jejich hříchy pravda odkrývala, činil tak i lidu světskému, nízkému i vysokému. Tím se Hus připravil o přízeň kněžstva a arcibiskupa Zbyška. Hus poukazoval na nedostatky v církvi i v církevní správě . Zato jej arcibiskup Zbyšek zbavil úřadu a zakázal mu veškerou činnost. Hus stál ve službě a to byl rozhodný krok pro jeho celou budoucnost. Na počátku roku 1409 (?), kdy se jednalo, mají-li Češi anebo cizinci míti na studiu na pražské univerzitě tři hlasy, se Hus vážně roznemohl. Dvě léta trpěl hlady. Každý věřící křesťan se Husa štítil a varoval, nepodávat mu ani sousto chleba. Tam, kde se Hus pohybuje, mají být Slovo Boží a všechny církevní úkony zastaveny. Kaple Betlémská má být zbořena, Hus ihned na místě odsouzen a upálen!
On se odvolává ke Kristu a Slovu Božímu. Bohoslužby v Praze jsou zastaveny, lid je zděšen. Před vánoci 1412 církev žádá, aby Prahu opustil. Zatím král Sigmund vyjednával s papežem o svolání církevního sněmu v roce 1414 do Kostnice. Hus se tam osobně vydal na cestu přes Bavory Dorazil tam v naději, že se před celou církví za sebe a svou vlast očistí a vydá i Pánu Bohu jasné svědectví. „Odvolej !“ To byl důvod jednání celého církevního sboru. Hus odvolat nemohl a byl veřejně uznán za kacíře a ke hranici odsouzen.“ Husa vedli biřici, měl na sobě černý oděv, na hlavu mu posadili korunu z papíru, na níž jsou vyobrazeni tři čerti, jak se drápy o duši perou. A bylo psáno v latině: „Hus arcikacíř“. Šli po hřbitově a Hus viděl, jak se jeho knihy pálí…Přešel pak na místo popravné, padl na kolena a s rozpjatýma rukama k nebi hledě pobožně se modlil. Při tom mu spadla z hlavy čertovská koruna. Zvedli ji katané a znovu mu ji posadili na hlavu, volajíce: „Ať jest upálen spolu s ďábly, svými pány, kterýmž sloužil !“ Svlékli jej a přivázali ke sloupu. Přivázali ho okolo krku řetězem a dali mu dvě otýpky pod nohy. Celé tělo zastavěli až po krk slámou a dřívím. Byly ho dvě fůry. Přišli k němu ještě maršálek z Pappenheimu a Ludvík Bavorský, aby čemu kdy učil, odvolal a tak při životě se zachoval. Hus však, hledě k nebi, děl: „Bůh jest svědek, že jsem při všem svém kázání , mluvení a činění o to dbal, abych je od hříchů odváděl. V té pak evangelické pravdě, které jsem učil, chci dnes s radostí umříti.“ I zapálili katanové hranici a plamen zaplápolal. I zpíval Hus hlasem velikým: „ Kriste, Synu Boha živého, smiluj se nad námi !“ Zvolna se Otčenáš pomodlil a pak duši v Pánu vypustil. Falckrabě i maršálek nařídili „Uvrhněte všechno po Husovi do ohně, aby Čechům ničeho nezůstalo, a zaplatíme vám to trojnásobně !“ Popel uložili na vůz, odjeli k nedaleko tekoucí řece Rýnu, kde jej vysypali.
Toto všechno napsali ti, kteří to na vlastní oči viděli, budoucím věkům ku svědectví a Husovi na věčnou památku.

Husovská konference
V moderní době v roce 1999 svolal Římský papež Jan Pavel II. mezinárodní, tzv. husovskou konferenci do Vatikánu. Husovská komise, složená z předních teologů, historiků a vědců, zástupců Římsko-katolické církve i ze současných reformačních církví. Rokovala dlouhou dobu o průběhu a výsledcích kostnického koncilu v letech 1414 až 1418. Na závěr konference papež Jan Pavel II prohlásil, že: „Lituje kruté smrti Jana Husa a uznal ho jako reformátora církve.“

Husovské TRIENIUM 2012 až 2015
Příští rok si připomeneme nejvýznačnější událost církevního života, kterou je šestisté výročí upálení M.J. Husa. Církev Československá husitská vyhlásila 6. července 2012 při bohoslužbách v Betlémské kapli v Praze Husovo trenium - tříleté období do roku 2015. V současné době jsou Husovské oslavy pro nás vzácnou příležitostí pro co nejširší spolupráci Společná komise pro toto významné výročí připravuje hlavní Husovské slavnosti v Praze ve dnech 5. a 6. července 2015.
Bratr patriarcha CČSH THDr. Tomáš Butta k tomu uvádí: „Významná je dohoda Církve Československé husitské s Českobratrskou církví evangelickou, podepsaná počátkem prosince 2012. Naše církve mají historicky k Husovi vřelý a úzký vztah.. Uvědomili jsme si, že je lépe postupovat společně a ne v konkurenci. Ideovým základem je památný Husův výrok z jeho listu Přátelům v Čechách z roku 1415: „Prosím, abyste se milovali, dobrých násilím tlačiti nedali a pravdy každému přáli.“ Jedinečný Husův výrok se týká hodnoty soudržnosti, spravedlnosti a pravdy hledané v dialogu.V trieniu nám jde o co nejširší spolupráci v rámci tohoto výročí. Uzavřeli jsme memorandum s městem Kostnice i se svazem měst s husitskou tradicí. V tomto roce bude v Kostnici uspořádaná výstava věnovaná koncilu, který probíhal v letech 1414 až 1418. Vztahy s Kostnicí mají mezinárodní charakter. Stejně tak má mezinárodní a nadkonfesijní důležitost vřazení Jana Husa do české reformace do vztahu k Martinu Lutherovi a světové reformaci. Letošní rok 2014 je rokem výročí znovuzavedení vysluhování z kalicha - přijímání pod obojí laiky v roce 1414. Také toto výročí bude vzpomenuto několika akcemi.“
V Kostnici bude letos zahájena výstava k 600. výročí konání Kostnického koncilu. Město zasvětilo příští rok 2015 v rámci tohoto výročí právě M.J.Husovi, který je zmiňován jako mučedník pro poznanou pravdu, jako mluvčí lidu anebo předchůdce boje za lidská práva a demokracii. Ryzí Husova věrnost pravdě je dodnes rozhodující pro celý náš život národní - současný i budoucí. Jde zejména o to, připomenout si doma i v mezinárodních souvislostech životní dílo předního evropského reformátora a mučedníka za pravdu Mistra Jana Husa.

Husův odkaz českému národu
V průběhu staletí pohnutých dějin českého státu se památka a odkaz Mistra Jana Husa a husitského hnutí a jeho tradic výrazně projevily na počátku dvacátého století v zápase za svobodu a národní práva českého národa uprostřed Rakousko-Uherské monarchie. Národní boj za samostatnost v první světové válce vedla dobrovolná Československá střelecká brigáda „husitská“ na Rusi, složená ze tří pluků, pojmenovaných po významných osobnostech husitského hnutí: 1. střeleckého pluku „Mistra Jana Husa“, který vznikl ze slavné České družiny v únoru 1916, 2. střelecký pluk “Jiřího z Poděbrad“ byl založen v květnu 1916 a 3. střelecký pluk „Jana Žižky z Trocnova“ v březnu 1917. Vojsko se skládalo z dobrovolníků, většinou našich krajanů a zajatců, kteří mnozí pro samostatnost své vlasti přinesli i oběť nejvyšší. Velmi v ní byli zastoupení členové Sokola. Legionáři bojovali společně po prvé v bitvě u Zborova pod velením plukovníka Josefa Jiřího Švece, velkého hrdiny a sokolského cvičitele. To znamenalo začátek zahraniční armády státu, který ještě neměl vlastní území. Stala se po návratu do osvobozené vlasti základem Československého vojska. Bylo to poprvé, kdy po tři sta letech poroby a útlaku od bitvy na Bílé Hoře dne 8.11. 1620, bojovalo české vojsko jako jeden celek. Zborovské vítězství legionářů podpořilo myšlenku československého zahraničního odboje a jeho předních politických představitelů - Tomáše Garrigue Masaryka, Edvarda Beneše a Milana Rastislava Štefánka, požádat o mezinárodní uznání práva Čechů a Slováků na společný, samostatný a demokratický stát.
Husitské vojsko - českoslovenští legionáři s prapory s rudým kalichem v čele vítězně vstoupili do osvobozené Prahy, hlavního města nové vlasti - Československé republiky za zvuků husitského chorálu „Kdož sú Boží bojovníci“. Od té doby se stal tradičně důstojným závěrem každého slavnostního shromáždění Československé armády až do dnešních dnů. Chorál zpívaný všemi účastníky symbolicky uzavřel závěrečný den hromadných vystoupení jubilejního XV. Všesokolského sletu Praha 2012. Tisíce přítomných diváků tím vyjádřilo českou národní hrdost a zdůraznilo společné odhodlání kráčet dál ve svobodě pod husitskými prapory i do budoucnosti.
Boj československých legionářů za svobodu a demokracii byl vítězný, památka jeho obětí je věčná ! Husův odkaz věrným Čechům:
„MILUJTE SE - PRAVDY BOŽÍ KAŽDÉMU PŘEJTE!“
/Poselství na pomníku Mistra Jana Husa na Staroměstském náměstí v Praze/