ZŠ Jižní slaví devadesáté výročí svého vzniku

S ředitelem ZŠ Jižní Mgr.Bc. Danielem Kaiserem jsme rozmlouvali při příležitosti 90. výročí založení školy.



Letošní školní rok je rokem oslav významného jubilea zahájení činnosti Obecné školy na Spořilově. Jak jste je v září 2017 zahájili, a co všechno připravujete v roce 2018?
Posledních pár let zahajujeme školní rok před školou vyvěšením školní vlajky a následně se scházíme se všemi žáky a pedagogy v tělocvičně. Tento školní rok je v pořadí devadesátý a tak jsme na setkání připomněli stěžejní aktivity. Za sebou máme vánoční koncert, který připravili se svými pedagogy předškoláci a žáci 2. - 4. ročníku. Program byl sestaven z čísel, která připomínala období života naší republiky a školy v průběhu devadesáti let. Pro nový rok 2018 jsme sestavili stolní kalendář doplněný fotkami, připomínající historii školy a Spořilova.

Školu jste navštěvoval v dětství jako žák, nyní jste po řadu let jejím ředitelem. Můžete si vzpomenout na nějaké zajímavé zážitky strávené ve škole?
Do školy jsem nastupoval v září 1971 do I. D k paní učitelce Králové. V druhém týdnu přišla inspekce, které se nelíbilo, že v každé třídě je jen 24. Třídy byly sloučeny do tří kolektivů po 32 dětech. Od třetího týdne jsem se tak stal žákem I. A u paní učitelky Řádkové. Byli jsme rádi, že nejsme v I. C, která tehdy s paní učitelkou Hřebíčkovou experimentovala s alternativní matematikou - množinami. Ve čtvrté třídě nás měla paní učitelka Březinová. Od 5. ročníku jsme měli za třídní učitelku paní Burešovou až do osmé třídy, kdy většina ze spolužáků odešla na střední školu. Ti, co se nedostali, pokračovali do 9. ročníku. Vzpomínám na některé rituály, které dnes vypadají úsměvně. Na začátku velké přestávky jsme museli otevřít všechna okna, dohlížející pedagog zamkl třídy a všichni se svačinou museli korzovat po chodbě ve směru hodinových ručiček. Na koncích chodeb byly koše, kolem kterých jsme otáčeli směr chůze. Zkuste jíst a chodit. Takže jsme neustále přeskakovali plátky salámů, ohryzky, chleby…

Za devadesátileté období činnosti naše škola poskytla dětem základní vzdělání a připravila tisíce spořilovských žáků pro život. Můžete vyjmenovat některé vynikající osobnosti, které prošli spořilovskou školou a velmi dobře se uplatňují ve společnosti?
Mám radost, že mohu vést školu, která vysílá do světa absolventy, kteří jsou ve zvolených oborech úspěšní. O mnohých se dozvídáme s odstupem času, mnozí zůstávají v pozadí a přitom jsou velmi úspěšnými podnikateli, vědci či umělci. Nelze vyjmenovat všechny. Snažil se o to pan spisovatel Adolf Branald v knize Převleky mého města, snažili se o to pan František Rejl a Dagmar Vernerová v knize Spořilov - Komunita a její osobnosti. Nerad bych na někoho zapomněl. Mezi známé osobnosti naší kultury rozhodně patří naši bývalí žáci – Jiří Suchý, Ivan Vyskočil, bratři Nedvědové, Vojtěch Jiřička, Jan Štros, Věna Hrdličková a další. Nelze zde vyjmenovat všechny zajímavé osobnosti, které prošly naší školou…

Z jednoduchých počátků školy na Spořilově v malé provizorní dřevěné budově po ukončení stavební činnosti leží dnešní budovy jako součást dokončeného areálu školních a pomocných budov, hřišť a venkovních ploch. Jak se vám a vašim spolupracovníkům daří tento složitý útvar zvládnout v jeden harmonický školský celek?
Školní budovy měly podle původních plánů vypadat trochu jinak. Měl být zachován styl funkcionalismu. Dostavbu staré budovy tehdy zastavila finanční krize třicátých let a následně válka. Postaven byl pouze dřevěný pavilon, který byl stržen v roce 1988. Po válce byla postavena svépomocí „školička“ se dvěma třídami. Podobných staveb byste našlo v Praze několik desítek. V pavilonu fungovala na přelomu šedesátých a sedmdesátých let i mateřská škola, dokonce s výukou angličtiny. V roce 1971 tento progresivní prvek byl politickým rozhodnutím ukončen. Na počátku šedesátých let se dostavělo sídliště Spořilov I a vyvstala potřeba nových školních prostor. Byla postavena „nová budova“. V průběhu stavby rozhodl Magistrát, že je potřeba postavit tělocvičnu. Hledaly se rezervy, zvolila se jednodušší varianta ploché střechy místo šikmé a nakonec se postavila i tělocvična. Ne však kvalitně. Špatná statika přiměla Prahu 4 k rozhodnutí tělocvičnu při celkové rekonstrukci školy zbourat a v roce 2007 postavit novou, větší, modernější. Udržovat celý areál v chodu je velmi náročné, ale díky obětavým zaměstnancům, ale i spolupracujícím žákům se to daří.

Rozvoj výuky a výchovy mladé generace na školách postupuje díky rozvoji celé společnosti rychlým tempem kupředu. Jakou spatřujete budoucí úlohu naší spořilovské školy?
Škola už dávno není tím zprostředkovatelem informací a vědění. Stává se institucí, která spíš pomáhá třídit toky informací, které se na děti valí ze všech stran. Momentálně vnímám roli školy i jako ochránkyně „dětství“. Chceme, aby nebyly děti zbytečně vtahovány do života dospělých dříve, než k tomu dozrají. Měly by si umět hrát, radovat se ze společných zážitků, prožívat úspěchy, překonávat neúspěchy. Zpočátku mají právo na určitou míru bezstarostnosti, postupně nezbývá než přebrat zodpovědnost za sebe a své činy. To je může motivovat k učení se novým věcem.

Vstoupili jsme do roku oslav stého výročí vzniku samostatného státu - svobodné a demokratické Československé republiky. Jak připomenete žákům a jejich rodičům české národní tradice a významné události a jak se budete podílet ve spolupráci se spořilovskými odbojovými a vlasteneckými organizacemi na uspořádání tradičních shromáždění pořádaných na Národním hřbitově?
Letošní rok „osmiček“ dává množství příležitostí k ohlédnutí do historie státu. Nakonec i rok 1928 – rok založení naší školy – do historie patří. V hodinách Vlastivědy a dějepisu se s tématem vzniku ČSR setkávají, jsou připravovány různé výstavy a akce, kterých se rádi zúčastníme. Historie se musí připomínat, jakmile se na ni zapomene, může dojít k zbytečnému opakování chyb.