Spořilovské noviny
Úvod | Stáhněte si | Spořilovské odkazy| FACEBOOK | International  

Spořilováci sobě
Napište nám!
Těšíme se na vaše příspěvky, fotografie, komentáře a další informace, které rádi zveřejníme. Kontaktovat redakci můžete prostřednictvím e-mailu noviny@sporilov.info.


Poslední komentáře
  • Farmářské trhy:
    "Dobrý den, ráda bych se zeptala jak dopadl výběr provozovatele farmářských trhů na Roztylském náměst . . . " (Kdo bude provozovat farmářské trhy na Spořilově?)
  • Karel Koželka na sídlišti Spořilov II:
    "Dobrý den, nevíte náhodou někdo z vás, kde konkrétně architekt Karel Koželka na sídlišti Spořilov . . . " (Život na spořilovském sídlišti v roce 1970)
  • Neni to zadna 1. trida.:
    "Mila Michaelo, jsme vrstevnici. Ja chodil do C a ty bud do a nebo B. Moje sestra Lida s tvoji sestr . . . " (Zapomenutá školní fotografie ze ZŠ Jižní)
  • Tusim,:
    "ze s Renatou jsem chodil do prvni tridy. Ale ta pak nejak zmizela stejne jako Olina Tvrda. mnohem po . . . " (Spitznerovi vzpomínají na Spořilov - díl 1.)
  • Re: no nevim...:
    "Tento názor je kvalitní." (Víte, kudy do volební místnosti? Poradí vám mapová aplikace)
  • no nevim...:
    "pokud někdo netrefí do volební místnosti bez aplikace, je otázka, jestli by měl mít volební právo.. . . . " (Víte, kudy do volební místnosti? Poradí vám mapová aplikace)
  • Souvislost s článkem:
    "A jak to souvisí s článkem?" (D1 u Spořilova přestala být dálnicí!)
  • Nenakupovat u pilulky.cz!:
    "Proti územnímu rozhodnutí přišly dvě žaloby, po změně vedení ji stáhli na radnici Horní Počernice. Ž . . . " (D1 u Spořilova přestala být dálnicí!)
  • Šabatová:
    "„Zima bude těžká. Nevíme, s čím přijde vláda, ale lidem budou muset pomoci i města. Například balíčk . . . " (Do zastupitelstva městské části Praha 4 kandiduje devět volebních subjektů!)
  • V boj?:
    "Míval jsem ji v sekretáři. Kam asi ta knížka zmizela? Ahoj, Dáda" (Výročí Inky Bernáškové)


  • Spořilovský kalendář
    <<  Březen  >>
    PoÚtStČtSoNe
        1 2 3
    4 5 6 7 8 9 10
    11 12 13 14 15 16 17
    18 19 20 21 22 23 24
    25 26 27 28 29 30 31

    Mohlo by vás zajímat...

    Vzpomínky

    * Moje vzpomínky na povstání na Spořilově v květnu 1945

    Vydáno dne 11. 05. 2020 (926 přečtení)

    Vladimír PrchlíkNa jaře roku 1945, kdy se blížil konec strašné 2. světové války, jsem byl šestnáctiletý student michelského reálného gymnázia. Ze Spořilova nás denně chodilo pěšky tak osm deset spolužáků přes Dolní Roztyly podél železniční tratě až do Ohradní ulice v Michli. Vedli jsme velké diskuse o všem možném, samozřejmě o sportu, ale hlavně o politice a vojenské situaci.



    Vzpomínám si, jak v posledních dnech války krátce před vypuknutím povstání v pátek 5. května 1945 jsem měl o půl jedné hodinu houslí v bytě profesora Františka Rovenského, velkého Sokola. Bydlel v Jižní ulici na horním konci Spořilova směrem k Chodovu. Hodina houslí se nekonala, měli jsme jiné starosti z událostí venku. Toho dne jsme ani nehráli. Dívali jsme se z okna směrem k Chodovu na louku, kde vojenský stan, který tam hlídkoval, pojednou zmizel. Jižní okraj Spořilova v době povstání nejvíce trpěl náporem Němců, kteří měli svá vojska soustředěna jižně od Prahy. Ve 12;30 vyhlásil Český rozhlas, že v Praze vypuklo povstání a volal Pražany a všechny dobré Čechy k obraně budovy rozhlasu, nyní opět ve třídě generála Foche č. 12 (nyní Vinohradská).

    Česká národní rada vydala prohlášení o konci Protektorátu Čechy a Morava. Povstalci na celém území se zmocňovali zbraní, obsazovali pošty, železniční stanice a důležité křižovatky na silnicích. Začalo odzbrojování německých jednotek.

    Spořilov byl zaskočen, náhle se musel bránit proti velké přesile. Ředitel spořilovské školy Ladislav Muchka poskytl místnosti školy a ředitelnu, kde zasedal Revoluční štáb řízení povstání. Ve štábu byl také ředitel michelské měšťanky Sokol bratr Stanislav Stuna. Záložní důstojníci nosili ve službě vojenské uniformy z první republiky. Důležitou úlohu měli skauti a sokolové. Jako revoluční hlídky měli službu u radia nebo telefonu a sloužili jako spojky pro předávání čerstvých zpráv obyvatelstvu. Jako spojka působil Vladimír Dvořák, syn sokolského hrdiny bratra Jaroslava Dvořáka, který byl v době heydrichiády v rámci odvetné razie AKTION SOKOL zatčen a umučen v koncentračním táboře Ravensbrücku. Na velitelství povstání byli svoláni záložní důstojníci první republiky. Ustavil se Revoluční národní výbor.
    Byl nedostatek zbraní a střeliva. Stateční povstalci hájili Spořilov před náporem německé armády a jednotek SS generála Schörnera, která jej obklíčila tanky z jihu a jihozápadu. Spořilovští bojovníci podlehli značné převaze a Němci se znovu zmocnili ve škole velení. Po dramatickém jednání s velitelstvím posádky přistoupili Němci ke kapitulaci s podmínkou, že se s nimi bude jednat podle mezinárodního práva. Nechtěli jednat s civily. Platilo, že armáda ctí jedině armádu. Při podpisu kapitulace trvali na tom, že ji nepodepíší, dokud na druhé straně nebude rovnocenný důstojník v uniformě.

    Jak si pamatuji, v noci z 6. na 7. května skautské revoluční hlídky vyhlásily po Spořilově rozkaz německého velení o kapitulaci Spořilova. Kolem čtvrté hodiny ráno skautíci běhali po ulicích, zvonili na každý zvonek, lidé vykukovali z oken - co se děje? Všichni muži od šestnácti do šedesáti let byli náhle svoláni na Roztylské náměstí. Já jsem tam šel v šestnácti (* 22. března 1929), můj bratr Jirka v jedenadvaceti, tatínkovi Karlovi bylo pětapadesát. Byli jsme tři z jedné rodiny. Doma zůstala moje maminka, můj dědeček, dva králíci a slepice (Spořilovští občané často pěstovali na svých zahrádkách domácí zvířata). Němci nás odzbrojili, všechny zbraně jsme museli odevzdat a stali se rukojmími německých vojáků. Na náměstí o šesté hodině ráno to bylo velmi kritické. Jako kluk jsem si to ani neuvědomoval. Přítomni tam byli tři kněží. To už svědčilo o tom, že se něco vážného děje. Němci uznávali kulturní hodnotu církví, kromě židovství. Mohli jsme se rozloučit. Byli tam kněží tří církví v talárech - katolík, evangelík a „Čechoslovák“ - tehdy farář Českomoravské církve. Svoji promluvu nezaměřili na nějaký biblický příběh podle apoštolů Matouše či Lukáše. Věděli dobře, co nám mají říci ve chvíli ohrožení života. Nezazněla kázání o víře, naději a křesťanské lásce, ale slova útěchy a posily. Krátce promluvili o věčnosti a dali nám na cestu rozžehnání. Už si nepamatuji jejich jména. Závěrečnou modlitbu Páně Otčenáš za nás, za naše drahé doma, za Prahu a za vlast jsme pronesli tiše snad všichni i ti nevěřící z nás. Asi v šest hodin, půl sedmé - bylo ještě šero, loučení končilo. Zazněly rozkazy německých velitelů, kteří nás řadili do trojstupů. Pod bodáky jsme šli necelé dvě hodiny úzkými uličkami Dolních Roztyl a podél Kačerova směrem do Krče až do ulice Na Zelené lišce. Po cestě jsme viděli raněné a mrtvé, občas se ozvala střelba - povstání pražského lidu bylo v plném proudu. Němci ve dvou domech vyklidili byty a nahnali jejich obyvatele do sklepů. Nás jako rukojmí pod vojenským dozorem natlačili po osmi až deseti do bytů, které museli jejich majitelé náhle opustit. V bytě, kam nás tři zavřeli, měla hospodyňka ještě nedodělané nudle, které chystala k obědu. Svoji velkou službu poskytovaly sestry Červeného kříže ze Spořilova, které obstarávaly jídlo a pití a staraly se o nemocné. Spořilovské sestry sokolky předávaly vzkazy a pozdravy rukojmím.

    Nedaleko stála škola, kterou Němci obsadili a měli tam kasárny se sklady munice. Měli jsme obavy, zda je nebudou chtít před ústupem vyhodit do povětří nebo zapálit. Naštěstí se nic takového nestalo. Zřejmě mezi tím již německé velení podepsalo kapitulaci a jednotka ve škole dostlala rozkaz, že má objekt školy opustit. Z oken jsme viděli, jak začínali utíkat do zajetí na Západ. Po dvou dnech jsme se začali po skupinách vracet domů. Bylo to rozhodnutí každého, nikdo nevěděl, jestli je bezpečno, jestli má cenu vyjít nebo raději počkat půl dne. Každý se musel rozhodnout sám. Celou válku přečkal a pak udělá nějakou chybu z netrpělivosti. Ráno osmého května sestry Červeného kříže potvrdily zprávu okresního velitele, že cesta domů je volná. Mohli jsme jít po silnici k lesu a přes Kačerov až na spořilovské náměstí.
    Před kostelem Sv. Anežky České nad schody bylo pódium, kde se shromáždili členové spořilovského revolučního výboru a vojenské velení povstání. Hlavním řečníkem byl Josef Stanislav a ředitel školy - předseda Revolučního výboru Ladislav Muchka. Na závěr shromáždění vystoupil profesor Alois Žípek, který byl politickým vůdcem spořilovského povstání. Byl to velmi vzdělaný ředitel gymnázia. Po dlouhá léta až do smrti se zúčastnil kulturního i společenského života. Při celostátních oslavách býval hlavním řečníkem. Všichni občané jsme jej považovali za takového čestného občana Spořilova. Lidé se radovali, objímali se radostí, tančili a plakali štěstím nad konečným vítězstvím Spojenců. Pan Charvát vysílal z balkonu své vily na horním konci Roztylského náměstí Smetanovu symfonickou báseň „Má vlast“. Spořilovem zněly sokolské pochody a pochody spojeneckých armád a další skladby.

    Po podpisu bezpodmínečné německé kapitulace Spojenci v Remeši dne 8. května 1945 ráno německé vojsko vyklidilo Spořilov. Celé Roztylské náměstí i ulice voněly kvetoucími šeříky. Byly plné radosti a štěstí z konečného vítězství, avšak také bylo cítit smutek nad obětmi padlých bratří hrdinů. Za 2. světové války jsme byli od přepadení Československa nacistickým Německem utlačovaným a trpícím národem, dnes jsme zvítězili a získali svobodu.

    Jak si pamatuji na tehdejší společenský život na Spořilově? Občané žili pohromadě jako jedna rodina. Jestli někdo měl silnější motor v autě nebo mu lépe kvetla rajčata, nikdo nezáviděl. To byla spíš otázka: „Jak toho docílíš, že máš ty jablka takhle krásný? Jak je roubuješ, jaké hnojivo používáš? Čili - tady jsi doma v naší rodině. V době utrpení a strádání se vztahy mezi sousedy ještě upevnily a tak rodiny společně lépe snášely každodenní starosti o život. Velkou oporou věřícím při překonávání stálého nebezpečí za války byla církevní shromáždění v kostele či sborech na Spořilově za velké účasti věřících i nevěřících. Bohu dík!

    (psáno k 75. výročí ukončení 2. světové války)

    [Akt. známka: 0,00 / Počet hlasů: 1] 1 2 3 4 5
    Celý článek | Autor: Vladimír Prchlík | Počet komentářů: 0 | Přidat komentář | Informační e-mailVytisknout článek


    Čtenáři od 31.5.2004

    Spořilovská kliknutí
    Celkem7937648
    Březen55783
    Dnes487

    Spořilováci na webu

    Nyní si čte web : 92 uživ.


    kugutsumen.com gsa-esports.net mencisport.com evden eve nakliyat istanbul evden eve nakliyat you porn vidéos gratuites sur Bestporn2021.com
    deneme bonusu slot siteleri güvenilir bahis siteleri bonus veren siteler seabahis betwoon Deneme Bonusu Betz Deneme Bonusu Betz 1 Deneme bonusu veren siteler Bonus veren bahis siteleri Casino siteleri Freespin Yatırımsız deneme bonusu Freebet veren siteler Çevrimsiz deneme bonusu veren siteler Slot casino Deneme bonusu forum Bahisikayet.com Deneme bonusu Deneme bonusu veren siteler Bahis forum Forum bahis Bahis forumu Banko tahmin Sosyal içerik platformu

    (c) Spořilovské noviny 2004 - 2019  
    Vydavatel: Mgr. Tomáš Hromádka - REGIONPLUS. Adresa redakce: Mgr. Tomáš Hromádka, Rakovského 3162/8, 143 00 Praha 4. IČO: 03582205. Tel. 777 944 684.
    Vytvořeno pomocí redakčního systému phpRS. Články vyjadřují názory autorů a jsou majetkem redakce a vlastníků autorských práv. Bez souhlasu redakce nesmí být žádná část Spořilovských novin publikována a to jak v tištěné, tak elektronické podobě.
    Kontaktní e-mail redakce: noviny@sporilov.info
    CENÍK INZERCE