V říjnových dnech si každoročně připomínáme výročí vzniku našeho novodobého státu –Československé republiky. Před první světovou válkou byla největší českou národní organizací Česká obec sokolská – Sokol. Přesto, že to byl především tělocvičný spolek, ovlivnila jeho činnost (bez nadsázky) celou českou společnost a jeho idea pronikla do mnoha zemí. Tak byl v roce 1908 založen Svaz slovanského sokolstva, který konal svůj první slet v roce 1912 v Praze – v rámci VI. všesokolského sletu. Sokolské jednoty byly ve Vídni i v Americe.

"Naše dnešní svoboda a demokracie stojí i na hrdinství vojáků od Zborova. Žádný stát nevznikne bez ochoty za něj bojovat, žádný stát se neudrží bez vůle jej bránit," řekl v pátek večer na ruzyňském letišti po přistání speciálu, který převážel ostatky zbrovského hrdiny premiér vlády Jan Fischer. Podle ministra obrany Martina Bartáka zase nebyla oběť vojáků u Zborova marná: "Hrdinný boj brigády položil jeden ze základních kamenů československé státnosti."

Zastupitelstvo MČ Praha 4 udělilo na návrh Rady městské části čestné občanství městské části Doc. PhDr. Věnceslavě Hrdličkové, CSc.

Vyšlo jako součást Spořilovského kalendáře 2009.

„Zborovem zahájili jsme svou vojenskou akci, která nás postavila na roveň národům bojujícím. V době, kdy celý svět byl v poli, nemohli jsme se omezit na deklamace. A také vliv naší armády na politiku doma byl veliký a jistě rozhodující. Vděčná paměť bratřím zborovským, padlým i živoucím!"
T.G.Masaryk, první prezident Československé republiky.

V době I. světové války vrcholí historický staletý boj o rovnoprávné postavení Čechů a Slováků v rodině evropských národů. Na ruské frontě vznikají první vojenské organizace – československé legie jako armáda státu, který se teprve ustavoval, a žil jenom v srdcích československých dobrovolníků. Do legií se hlásili především členové krajanských spolků a hlavně Češi a Slováci z ruských zajateckých táborů.
Značná část bojovníků v legiích byli příslušníci vlastenecké tělocvičné organizace SOKOL, kteří vynikali vzornou vnitřní organizací, pevnou kázní a pravidelnou fyzickou a duševní přípravou. Byli též dobře vybaveni jazykově, proto byli nasazováni ve výzvědných a průzkumných jednotkách.
V památné bitvě u Zborova prolomili naši legionáři frontu a zvítězili v první bitvě, která znamenala počátek československého vojska. Po dramatickém návratu do osvobozené vlasti se stalo záštitou a zárukou svobody a samostatnosti nového demokratického státu – Československé republiky.

Spořilovský rodák, profesor PhDr. Ivan Vyskočil - herec, spisovatel, dramatik , psycholog a pedagog vstoupil dne 27.4.2009 ve zdraví a plné tvůrčí svěžesti do rodiny osmdesátníků. Za své celoživotní dílo byl ve výroční den pozván na slavnostní audienci v historických prostorách Pražského hradu, kde z rukou prezidenta republiky Václava Klause převzal jubilejní plaketu za tvůrčí, osobitý přínos rozvoji českého divadelnictví a pedagogiky, především jako objevitel a jedna z hlavních osobností hnutí nových divadelních žánrů - malých divadel z přelomu 50. a 60. let.

Základní škola Spořilov Jižní IV, č.10/1750, vstupní hala – pamětní deska (béžový mramor se zlatými písmeny)

Nápis:
“Dál, živí, mrtví , bděte s námi,
jak světlo v jitřních mlhách…“ L.M.

Ivan Vyskočil se narodil v Praze dne 27.4.1929 - herec, dramatik a prozaik, jedna z hlavních osobností hnutí malých divadel z přelomu 50. a 60. let. Spolu s Jiřím Suchým v Redutě (1957) uváděl literárně-divadelní večery, tzv. text-appealy. Byl spoluzakladatelem Divadla Na zábradlí, kde se stal v letech 1958 až 1962 uměleckým vedoucím a režizérem činohry.

Prof. Dr. Josef Pfitzner první náměstek pražského primátora, německý nacista, ve skutečnosti však malý pražský reichsfuhrer, mimochodem profesor historie na pražské německé univerzitě se na konci března 1940, začal zajímat o pomníky a pamětní tabule. Z mocenské funkce mohl prosazovat svá přání i proti vůli svého titulárního nadřízeného primátora Otakara Klapky.
Nežádoucí pomníky měly být odstraněny, a pokud se nepodaří prokázat jejich uměleckou cenu, měly posloužit jako surovina pro potřeby válečného hospodářství.

Dne 8. března 2009 uplyne 65. let od vyvraždění rodinného tábora v koncentračním táboře Osvětim. O hrůzách vypráví paní Marta Kottová (* 22.2.1929), která patří k obětem nacistické genocidy židů. Je to žena, která přežila věznění v koncentračních táborech Terezín a Osvětim, kam byla jako dítě odvezena k likvidaci. Byla oceněna prezidentem republiky dne 28. října 2008 medailí za zásluhy. Navštěvuje školy, vzpomínové akce a všemožně se snaží současným generacím, především mládeži, předávat svoji tragickou zkušenost. Usiluje o to, aby memento holokaustu (vyvraždění národů) nikdy nevymizelo z naší paměti.

Spořilovský spisovatel Adolf Branald, který zemřel v září loňského roku, bude mít svoji ulici zřejmě v Praze - Řeporyjích. Adolf Branald je čestným občanem této západní části Prahy a začínal zde po maturitě jako železničář. Zmínku o řeporyjské části života si lze přečíst v jeho knize Valčík z Lohengrina.

V souvislosti s nedávným 40. výročím upálení Jana Palacha byl v knize Jan Palach ’69. zveřejněn dosud neznámý dokument, který dokazuje, že Jan Palach svůj čin neuskutečnil v okamžitém afektu a je svědectvím jeho uvažování. Dopis, který napsal 6. ledna 1969 při schůzi vysokoškoláků ve velké aule filozofické fakulty. Na stejný typ sešitového papíru, který o deset dní později použil pro své čtyři poslední dopisy, napsal návrh na obsazení budovy Čs. rozhlasu skupinou studentů. Krátký text adresoval Lubomíru Holečkovi, předsedajícímu schůze. Není známo, zda jej Holeček četl a nereagoval, nebo jej nečetl vůbec. Palachova výzva byla založena mezi ostatní listiny ze schůze a ty se dochovaly v pátracím svazku Státní bezpečnosti, která je v rámci nového vyšetřování Palachova činu zabavila v červenci 1970 při prohlídce archívu univerzity.