V těchto dnech si připomínáme 40. výročí od událostí roku 1968, které se zapsaly nejen do paměti lidí, ale v následujících letech také velmi ovlivnily osudy obyvatel Československa. Již před dvěma lety jsme vás, čtenáře Spořilovských novin, vyzvali ke vzpomínání na to, jak se osudný srpen 1968 odrazil ve spořilovském dění. Naše výzva je stále aktuální. Pro inspiraci níže přinášíme dva zaslané texty.

Vojtěch Preissig se narodil 31. července 1873 ve Světci nedaleko Bíliny. Po roce 1884 je zaznamenán jeho pobyt v Praze, kde vystudoval reálku v Ječné a pak Uměleckoprůmyslovou školu (1892-1897), kde se učil u Bedřicha Ohmanna. Už v této době se seznámil s T. G. Masarykem a obdivoval jeho myšlenky. Léta 1898-1902 žil v Paříži. Krátce pobyl v ateliéru A. Muchy a studoval též grafické techniky - mědirytinu, lept a dřevoryt. V roce 1903 byl již v Praze jako designér v České slévárně písma. Měl ateliér v Chodské ulici, vydával časopis Česká grafika, věnoval se ilustraci, karikatuře, fotografii, pak též malbě, písmu a knize (typografie, úprava, plakáty, obálky, ex libris). Ilustroval své první knihy - Broučky Jana Karafiáta (1903), dětské leporelo (1905) a v roce 1909 studii Barevný lept a barevná rytina. Pozoruhodné jsou také jeho ilustrace Slezských písní Petra Bezruče. To již byl členem Spolku výtvarných umělců Mánes a Sdružení českých umělců grafiků Hollar.

Tyto řádky sepisuji, aby nebylo zapomenuto těch, kteří se před dobou téměř tří generací s nadšením a obětavostí podíleli dobrovolně na práci na sokolském poli kulturním na Spořilově a neúnavně organizovali a provozovali jednak loutkové divadlo k radosti dětí ze Spořilova a blízkého okolí, jednak sami jako herci či zpěváci vystupovali v mnoha divadelních hrách na prknech spořilovského ochotnického divadla nebo je pomohli organizovat. Nelze se nezmínit také o aktivitách hudebních, které náležely též k akcím společenským.

Odbojářka Irena Bernášková obětovala vlasti vše, přesto byla téměř zapomenuta. Šťastnou náhodou se o jejím životě a životě jejího tatínka Vojtěcha Preissiga (obou obyvatel Spořilova) dozvíme v pořadu České televize v cyklu Neznámí hrdinové, v premiéře na ČT 2 - 7. července 2008 od 20,50 hod. v repríze pak na ČT 1 - 9. července 2008 v 3,50 ráno ... a to právě v měsíci kdy si připomínáme 135. výročí narození Vojtěcha Preissiga (31. července 1873 ve Světci).

Při surfování po internetu mne zaujalo, že si ještě někdo vzpomene na koupaliště Plivátko. Jako kluk bydlící v Praze 4 - Krči na Habrovce jsem na toto koupaliště v 60. letech chodil se svými kamarády a můj otec na tomto koupališti i několik sezon měl zaplacenou skříňku. Je škoda, že toto koupaliště v překrásném prostředí dle mého názoru zcela zbytečně zaniklo, neboť vybetonované koupaliště, kde trávilo volný čas spousta lidí dle mého názoru Praze chybí.

Již několikrát jsme vás na stránkách Spořilovských novin informovali o projektu Krajina za školou, do kterého se zapojila jako jedna z deseti pražských škol ZŠ Na Chodovci. Žáci své výsledky práce s úspěchem prezentovali na Novoměstské radnici a vy si je můžete prohlédnout na internetu zde. Na úvodní straně je umístěna stručná historie Spořilova, jako součásti katastrálního území Záběhlice i hlavního města Prahy. Následuje celkem čtyřiadvacet prolínajících fotografií, kde lze spatřit doslova skvosty, např. provoz v sídlištní knihovně, slavnosti jara, někdejší Bratislavské náměstí s tramvajovou smyčkou, dostavbu sídliště nebo Hamerský rybník. U řady fotografií nebylo možné pořídit záběr z technických důvodů ze stejného místa.

Ačkoliv je historie vlastního Spořilova relativně mladá (přes osmdesát let), je nutno připomenout existenci někdejší obce Dolní Roztyly a katastr Záběhlic, na jejichž území "starý" i "nový" Spořilov leží. Dávno před vznikem obou obcí obývali okolí Spořilova lidé řady pravěkých kultur, z nichž se nám dochovaly archeologické nálezy, o nichž si tentokrát něco krátce řekneme.

Dnes uplynulo 65 let od smrti českého spisovatele, autora psychologických románů z prostředí maloměsta Jaroslava Havlíčka. JAROSLAV HAVLÍČEK žil ve třicátých letech minulého století na Spořilově, bydlel v Jihozápadní III., čp. 1217.

Nejvýznamnější národní buditel počátečního období národního obrození. Zasvětil svůj plodný život obětavé vlastenecké a osvětové práci mezi českým lidem. Stál u zrodu české novodobé žurnalistiky a byl významným českým nakladatelem. Po uvolnění cenzury na počátku osmdesátých let devatenáctého století vydal Kramerius několik odvážných aktuálních publikací. Nejvýznamnější z nich byla Kniha Josefova. Kramerius vydal přes osmdesát knih. Začátkem roku 1786 byl Kramerius pověřen redakcí svých, tehdy jediných českých novin. Kramerius sám zajišťoval celý obsah novin, které vycházel\y každý týden, pomáhal při jejich tisku a staral se i o odbyt a expedici. Poprvé se objevily také komentáře ke zprávám a náznaky reportáží.. Vydával zprávy o činnosti českých vlastenců a staral se také o hospodářskou osvětu. V červenci roku 1789 začal Kramerius vydávat vlastní noviny „Krameriusovy c.k. poštovní noviny, od roku1791 „Krameriusovy c.k. vlastenecké noviny“. Oblíbeným lidových čtením se staly Krameriovy kalendáře.. Kramerius tak šířil lásku k rodnému jazyku a vlastenectví mezi českým lidem a pozvednutí národního vědomí.

Úvodem
Letošní jubilejní rok republiky 2008 je současně i rokem výročním od založení Dramatického odboru spořilovského Sokola (před vánoci roku 1928). V nové rubrice „Sokolská kronika|“ vám – pamětníkům těchto časů i generacím jejich následníků chceme přiblížit významné, často výjimečné události počínající v raném období osídlení Spořilova na sklonku dvacátých let minulého století. Bylo to v době nezměrného úsilí prvních osadníků k přípravě založení a vzniku nové tělocvičné jednoty Sokol Praha Spořilov – Roztyly.
Z bohatých historických pramenů a ze zápisů sokolské kroniky čerpáme tato zajímavé informace s úctou a obdivem k tehdejším zakladatelům dramatického odboru Sokola na Spořilově. O jejich bohaté činnosti svědčí četné záznamy a zachované dokumenty jako fotografie, originály pozvánek, plakátů apod. Rozsáhlý přehled o rozsahu a bohaté činnosti nás naplňují obdivem a úctou k ochotníkům, kteří často v celých rodinách se věnovali bohaté kulturní činnosti. Položili tak základy tehdejšího kulturního života na Spořilově a obětavě věnovali svůj volný čas, nadšení a umění ve prospěch spořilovské veřejnosti.

Úryvek z projevu sestry Blaženy Sejkové, Věrná garda Sokola Staré Město při vzpomínkové slavnosti narozenin prezidenta Masaryka na lánském hřbitůvku

Tomáš Garrigue Masaryk (7.3. 1850 – 14.9. 1937) – první prezident Československé republiky. Svým rozsáhlým vzděláním filozofickým, historickým, sociologickým, znalostí cizích zemí i jazyků, dlouholetou zkušeností politickou i vysokou osobní morálkou založil v české politické kultuře příklad státníka celosvětového významu, který se stal pro jeho nástupce značně nedostupným vzorem. Bez jeho celoživotního diplomatického úsilí v zahraničí, při organizaci a vzniku československých legií jako vojska dosud neexistujícího státu a díky jejich vítězného tažení na straně mocností v první světové válce by nebylo svobodného a samostatného Československa. Parlament Československé republiky ocenil celoživotní zásluhy Tomáše Garrigue Masaryka zákonem, který zní: “Tomáš Garrigue Masaryk se zasloužil o stát.“ TGM vstoupil do Sokola Pražského dne 17. dubna 1884, po přestěhování přestoupil do Sokola malostranského, jehož členem zůstal až do své smrti. Byl členem Sokola plných 53 let. Do kroniky Sokola Malá Strana Masaryk napsal: „Bez sokolování, bez nějakého sportu, zdravý člověk, myslím, ani žít nemůže, alespoň by neměl.“

Aktualizováno. Souběžně se vznikem Spořilova koncem 20. let se začal rozvíjet v nově postaveném zahradním městě i kulturní život. V roce 1928 bylo založeno Sokolské loutkové divadlo, kde hrál mj. prof. Svatopluk Nejedlý s manželkou Miladou. Ti založili o rok později divadelní kroužek Sokola, který v letech 1931-1934 se jmenoval SDO Jirásek (dle Branalda od 1934). Hrálo se s asi 40 cm velkými loutkami, kterých bylo asi 150. Specialitou divadélka byly původní loutky z papíroviny. Loutky vodili mladí sokolové. Kašpárka hrál doživotně dr. Sochr. Repertoár představoval originální hry, např. Dědeček a babička v pekle, Hasan a Zulejka (1932) nebo Krakonoš a jeho dary.
Původně malé divadélko, s nímž hráli ve školách, bylo v roce 1931 nahrazeno velkou scénou postavenou v dřevěné sokolovně.
Zde již hrál ochotnický divadelní soubor, který vznikl v roce 1929. Jeho duší byl tajemník grémia drogistů Vl. Kočí. Na repertoáru byl průměrný činoherní a operetní repertoár a také hry místních autorů Grafnettera, Komendy, Rössnera, Warausové a dalších.

(k podpoře rozhodnutí starosty Městské části Praha 4 o obnovu pomníku bojovníka od Zborova v Praze 4 – Spořilově u příležitosti 90. výročí bitvy u Zborova)

Po zveřejnění informace a výzvy občanům k poskytnutí historických podkladů v novinách Městské části Praha 4 – TUČŇÁK o záměru obnovit na Roztylském náměstí na Spořilově sochu bojovníka od Zborova ( za nacistické okupace byla socha odvezena na neznámé místo) , se podařilo objevit a získat řadu velmi cenných a vzácných dokumentů. Svědčí to o zájmu občanů Spořilova o osud tohoto překrásného památníku jako symbolu boje za národní osvobození, na jehož vítězném konci v roce 1918 došlo k založení samostatného státu - svobodné a demokratické Československé republiky.