Historik PhDr. Petr Koura z Ústavu pro soudobé dějiny Akademie věd ČR publikoval nedávno v jednom celostátním tištěném deníku svoji práci o výjimečné ženě ze Spořilova - Ireně Bernáškové. S laskavým svolením autora, vám nyní přinášíme tento článek ve zcela původní podobě bez redakčních úprav. Děkujeme.

Jedním z nejtěžších období v našich dějinách byla bezesporu nacistická okupace. Tehdy se ukazovaly skutečné charaktery jednotlivých lidí. Vedle případů neuvěřitelného hrdinství se tato doba vyznačovala též zradou. Někteří muži - vojáci, od nichž se očekávala věrnost ideálům masarykovské republiky, bez mrknutí oka otočili kabát a v zájmu zachování své vlastní existence zradili nejen svoji někdejší vlast, ale i vojenskou přísahu. Byly ovšem i ženy, které tehdy projevily daleko větší statečnost než někteří muži, jen se na ně dnes zapomíná. To je i případ Ireny Bernáškové, první Češky odsouzené berlínským lidovým soudem k trestu smrti...

Tak se jmenuje výstava, která proběhne od 24. září do 6. listopadu 2005 v Národním archivu v ulici Na Chodovci. Otevřeno bude denně kromě pondělí, od 10.00 do 17.30 hodin. Vstupné se neplatí.

Když jsme poprvé vstupovali na Hamerský ostrůvek, tušili jsme, že toto místo je vpravdě historické. Ostatně se kolega Marek Mahdal stručně o historii ostrova zmínil ve svém úvodním článku. Toto pozoruhodné místo však i nadále zůstává v patrnosti a sledování naší redakce. Proto vám mohu po čase sdělit i já výsledek svého dalšího pátrání.

Dnes je to přesně na den tři roky, kdy se potok Botič u Spořilova vylil ze svého koryta. Zaplavil tehdy značnou část údolní záběhlické nivy a kulminoval o den později. Koryto Botiče se tehdy u Hamráku se částečně změnilo.

Na fotografii, kterou nám zaslali vídenští spořilováci Spitznerovi je první třída Základní školy (tehdy obecné) na Spořilově - ZŠ Jižní.

Rodina Spitznerových z Vídně, ale původem ze Spořilova, opět zavzpomínala...

Vzpomínky, které nám zaslal pan Gerald Spitzner, Vám přinášíme v původní podobě, tak jak nám přišly do redakce. Jistě omluvíte prohřešky proti českému pravopisu, ale je třeba si uvědomit, že rodina pana Spitznera již mnoho let na Spořilově a v Čechách nebydlí... Proto je část je psána milou češtinou, některé části dokonce i německy.

Dne 29. července 1937 byl na Spořilově odhalen důstojný pomník bojovníků bitvy první světové války - pomník Hrdinům od Zborova.

Rodina pana Geralda Spitznera, která je úzce spjata se Starým Spořilovem, zaslala Spořilovským novinám první z krátkých vzpomínek na Spořilov, kde tito, nyní vídeňáci, dlouhá léta žili. Věříme že i jejich další vzpomínky zaujmou naše čtenáře.

Text přinášíme ve znění tak, jak přišel do redakce. Jistě omluvíte prohřešky proti českému pravopisu, ale je třeba si uvědomit, že rodina pana Spitznera již mnoho let na Spořilově a v Čechách nebydlí... Proto je část je psána milou češtinou, části dokonce i německy.

Na internetu lze najít řadu informací, které se týkají historie místa našeho bydliště. Při jejich pročtení zjistíte, že se vlastně téměř nic neměnilo. Hezkou ukázkou jsou interpelace poslanců a senátorů na internetových stránkách Parlamentu ČR. Jsou zde zveřejněny všechny texty od vzniku Československa.

Toto je pokračování článku „Vzpomínky na Spořilov v letech 1929 až 1945“, který čerpá z knížky Převleky mého města, kterou nejznámější spořilovský obyvatel – spisovatel Adolf Branald, dokončil v roce 2002, ve svých dvaadevadesáti letech.

Spořilovský spisovatel Adolf Branald, ve svých dvaadevadesáti letech dokončil rozsáhlou knížku vzpomínek na pražský Spořilov. Nazval ji – Převleky mého města . Spořilovské noviny pro Vás připravily stručné resumé tohoto vynikajícího díla.
Obrazně řečeno je toto dílo je základním stavebním kamenem všech zájemců o oblast pražského Spořilova a tvoří neodmyslitelný podklad pro rozvoj nové pomocné historické vědy – spořilovologie. V současnosti je totiž jedinou existující publikací, kterou můžeme označit za ucelenou „Kroniku Spořilova“.

Severně od Spořilova se rozkládá oblast zvaná Slatiny, která v dohledné době zcela zásadně změní svůj ráz. O projektu rozvoje území vyjde ve Spořilovských novinách v nejbližší době článek. V tomto příspěvku se dozvíte něco o historii této staré „nouzové kolonie“, která patrně zcela zmizí pod koly bagrů…

Co napsal nejznámější český spisovatel Karel Čapek v roce 1925 o nouzové kolonii Slatiny?

To, že se Spořilov dělí na dvě části, jste se nejspíš dozvěděli v článku „Spořilov - nejlepší čtvrť v Praze“. Naprostá většina občanů Spořilova bydlí v té novější části - na sídlišti Spořilov II.