Rodina pana Geralda Spitznera, která je úzce spjata se Starým Spořilovem, zaslala Spořilovským novinám první z krátkých vzpomínek na Spořilov, kde tito, nyní vídeňáci, dlouhá léta žili. Věříme že i jejich další vzpomínky zaujmou naše čtenáře.

Text přinášíme ve znění tak, jak přišel do redakce. Jistě omluvíte prohřešky proti českému pravopisu, ale je třeba si uvědomit, že rodina pana Spitznera již mnoho let na Spořilově a v Čechách nebydlí... Proto je část je psána milou češtinou, části dokonce i německy.

Na internetu lze najít řadu informací, které se týkají historie místa našeho bydliště. Při jejich pročtení zjistíte, že se vlastně téměř nic neměnilo. Hezkou ukázkou jsou interpelace poslanců a senátorů na internetových stránkách Parlamentu ČR. Jsou zde zveřejněny všechny texty od vzniku Československa.

Toto je pokračování článku „Vzpomínky na Spořilov v letech 1929 až 1945“, který čerpá z knížky Převleky mého města, kterou nejznámější spořilovský obyvatel – spisovatel Adolf Branald, dokončil v roce 2002, ve svých dvaadevadesáti letech.

Spořilovský spisovatel Adolf Branald, ve svých dvaadevadesáti letech dokončil rozsáhlou knížku vzpomínek na pražský Spořilov. Nazval ji – Převleky mého města . Spořilovské noviny pro Vás připravily stručné resumé tohoto vynikajícího díla.
Obrazně řečeno je toto dílo je základním stavebním kamenem všech zájemců o oblast pražského Spořilova a tvoří neodmyslitelný podklad pro rozvoj nové pomocné historické vědy – spořilovologie. V současnosti je totiž jedinou existující publikací, kterou můžeme označit za ucelenou „Kroniku Spořilova“.

Severně od Spořilova se rozkládá oblast zvaná Slatiny, která v dohledné době zcela zásadně změní svůj ráz. O projektu rozvoje území vyjde ve Spořilovských novinách v nejbližší době článek. V tomto příspěvku se dozvíte něco o historii této staré „nouzové kolonie“, která patrně zcela zmizí pod koly bagrů…

Co napsal nejznámější český spisovatel Karel Čapek v roce 1925 o nouzové kolonii Slatiny?

To, že se Spořilov dělí na dvě části, jste se nejspíš dozvěděli v článku „Spořilov - nejlepší čtvrť v Praze“. Naprostá většina občanů Spořilova bydlí v té novější části - na sídlišti Spořilov II.

I Starý Spořilov má svojí bohatou historii. Vždyť právě tato část dala naší městské části jméno. Po zkolaudování posledních domů ve staré části v roce 1936 se uvažovalo o další výstavbě ve stejném architektonickém duchu i východně od ulice „Severní I“ a Jižní I“. Sytém výstavby rodinných domků i jejich financování měl být totožný s původním projektem z poloviny dvacátých let. I když se krátce po 2.světové válce původní plán architektů „oprášil“, události nabraly rychlý spád a v následujících letech se stavělo již v „socialistickém duchu“. Ovšem i dneska jsou spořilovští ze sídliště na své domy postavené v šedesátých letech 20.století hrdí, neboť to, co se stavělo jižně od Spořilova a Chodova¨v pozdějších letech, všichni dobře známe...

Dětství jsem prožil na pražském sídlišti Spořilov a teď bych vám o něm chtěl něco povědět. Tento text bude hodně osobní.
Staré domy jsou krásné, ale i sídliště mají svá kouzla, například vlny civilizační únavy sálající z letním sluncem rozpálených bílých paneláků Jižního Města, nebo kytičkový optimismus zazděný do struktury Zahradního města. Prostě, mám rád sídliště. A Spořilov, to je sídlištní veterán s podmanivou melancholií.