Příprava založení a rozvoj náboženské obce Církve československé na Spořilově v době první republiky obrážely všeobecnou situaci ve společnosti a stav náboženských organizací v nově vytvářeném státě. Český a slovenský národ utiskovaný po staletí a živořící v područí Rakousko-uherské monarchie spjaté přímo s Římskokatolickou církví u nás toužil po svobodě politické a hospodářské. Pocítil žhavou touhu po nové církvi národní, která svoje učení založila na reformační náboženské tradici husitské a českobratrské. Byli to především naši legionáři, kteří zažili to největší utrpení a odmítali sloužit pod prapory cizí mocnosti a věřit cizím hodnostářům římské církve.
Dokladem této skutečnosti byl můj tatínek Karel Prchlík - ruský legionář, který vystoupil z Církve římskokatolické po návratu do vlasti. Naproti tomu rodina mé maminky Adély Smetanové v téže době přestoupila z římskokatolické víry na československou.

Významný spořilovský občan František Švejda nakladatel a knihkupec se narodil dne 3. 11.1878 v Nemyšli u Tábora a zemřel dne 24. 6.1937 v Praze.
Byl majitelem a šéfem Švejdova divadelního nakladatelství v Praze VIII. (po jeho smrti nakladatelství vedla manželka Marie Švejdová). Vydal spis Felixe Vondrušky „Eduard Vojan, jeho život a dílo“ pojednávající o významném herci Národního divadla v Praze. V roce 1902 vytiskl hru básníka Quido Maria Vyskočila „Erotické a bizarní prózy.“ Firma Františka Švejdy s velkým rozsahem podnikání sídlila v době založení koncem 19. století v Praze VIII. - Libni. Bylo to knihkupectví, nakladatelství, antikvariát, závod hudební, papírnický, insertní a novinářský. Po skončení 1. světové války se sídlo obchodu Františka Švejdy přemístilo do pasáže Elektra v Celetné ulici s vyústěním do Velké Jakubské ulice. Po roce 1948 převzalo zestátněný obchod nakladatelství DÍLIA.

Známý spořilovský učitel ze Základní školy Jižní IV. Jan Hostáň autor literatury pro děti a odborný učitel se narodil v Brzicích u Dvora Králové v roce 1898. Vystudoval reálné gymnázium ve Dvoře Králové a v roce 1918 byl odvelen do armády. Po 1. světové válce se přihlásil na lékařskou fakultu, avšak z finančních důvodů studium nedokončil. Po ukončení abiturientského kurzu začal učit v Záluží u Mostu a na pokusné Volné socialistické škole práce v Kladně. Pro svoji politickou činnost byl několikrát přeložen, např.do Hostivic, Buštěhradu a na různé pražské školy.

Známý spořilovský občan brigádní generál v.v. Ing. Libor Speychal se narodil 6. května 1926 v rodině štábního kapitána Vojtěcha Speychala, příslušníka československých legií v Rusku a ve Francii. V roce 1928 se přistěhoval s rodinou na Spořilov do řadového domku na Hlavní třídu pod školu, kde prožil mládí. Za 2. světové války byl členem odbojové organizace Zpravodajská brigáda, jedné ze dvou organizací, kterou Němci za války nikdy neodhalili. Členy brigády byli mladí chlapci a muži ze Sokola a Skauta. Zpravodajská brigáda poskytovala československé vládě v exilu a presidentu Edvardu Benešovi v Londýně informace o pohybu vojenských konvojů či transportů zbraní.

Připomínka 79. výročí boje v kostele sv. Cyrila a Metoděje v Praze 2 mezi příslušníky SS a gestapa a sedmi československými parašutisty z výsadků Anthropoid, Silver A, Out Distance, Bioscop a Tin (18. června 1942) se konala 15. června 2021 v Husově háji v Záběhlicích u pomníčku Jana Miliče Zelenky. Požehnáním a modlitbou posloužil farář Jan Hlavsa z Církve československé husitské. U pomníčku nově najdete panel se stručnou historii Protektorátu Čechy a Morava. Pietní místo vybudoval Sbor pro obnovu pomníku Hrdinům od Zborova.

Čtenář Josef Karhan nám do redakce zaslal zajímavý snímek z pietního aktu z 9. května 1969, kdy se památce padlých obyvatel Spořilova v květnu 1945 poklonili skauti a vlčata z místního skautského oddílu. Dokážete identifikovat účastníky pietního aktu? Napište nám na noviny@sporilov.info nebo vložte jména do komentářů.

P. S. Pietní akt na Roztylském náměstí se uskuteční bez přítomnosti veřejnosti.

V roce 1969 jsem nastoupil do Výzkumného ústavu výstavby a architektury (VÚVA) na uvolněné místo po ing. arch. Otakaru Kučovi, který přešel do Státního ústavu pro rekonstrukci památkových měst a objektů (SÚRPMO). S tím jsem zdědil i celou jeho zahradnickou agendu spolupráce s Výzkumným ústavem okrasného zahradnictví v Průhonicích, jmenovitě s Vladimírem Součkem, Václavem Štenclem a Drahoslavem Šonským (+13.3.2021). Se všemi jsem si dobře rozuměl, bohužel první dva brzy zemřeli a příslušná spolupráce byla oficiálně ukončena a já se musel věnovat jiným úkolům.
V Průhonicích jsem však měl to štěstí, že jsem se tam také tenkrát poprvé setkal s ing. Antonínem Mariánem Svobodou, CSc. a díky jeho ochotě mohl čerpat z jeho širokých dendrologických znalostí. Navíc nás pojily naše sympatie se skautským hnutím a přátelstvím s Jaroslavem Foglarem.

Dne 20.11.2009 obdrželo Ministerstvo kultury České republiky jako příslušný orgán státní správy na úseku státní památkové péče od Národního památkového ústavu podnět k zahájení řízení o prohlášení několika spořilovských nemovitostí za kulturní památku.
Přípravy historických podkladů se zdůvodněním se s nadšením ujali za Římskokatolickou farnost Páter Řehoř Mareček a Pavel Roček, za Český svaz bojovníků za svobodu bratři Vladimír Dvořák a Vladimír Tumpach a za Sbor pro obnovu pomníku Hrdinům od Zborova bratři Vladimír Prchlík a Jan Vlasák.
Rozhodnutím Ministerstva kultury České republiky ze dne 9.2.2011 se díky vytrvalému úsilí a spolupráci společenských organizací na Spořilově s Národním památkovým ústavem v Praze podařilo povýšit zákonem na chráněnou kulturní památku České republiky. Zahrnuje stavbu kostela čp. 2500 a okolní pozemky vymezené Římskokatolickým chrámem svaté Anežky České, Národním hřbitovem s památníkem bojovníkům z Pražského povstání a s historickým pomníkem Hrdinům od Zborova.

K desátému výročí vyhlášení významné historické části území středu naší obce chceme přiblížit čtenářům Spořilovských novin význam této události a podle rozhodnutí Ministerstva kultury České republiky č.j. MK10417/2011OPP.

Velká česká herečka a divadelní pedagožka Hana Maciuchová se narodila ve Šternberku u Olomouce dne 29.11. 1945. Absolvovala Gymnázium Olomouc - Hejčín a s nadšením se věnovala ochotnickému divadlu. Byla členkou Studia při Divadle Oldřicha Stibora v Olomouci. Po střední škole odjela do Prahy studovat Divadelní fakultu Akademie múzických umění v Praze, kterou dokončila v roce 1968. K jejím profesorům na DAMU patřil např. Radovan Lukavský a Karel Höger, Libuše Havelková, František Salter a Helena Tesárková. Od června 1969 byla členkou Divadla za branou a od 1971 hrála po dobu čtyřiceti let hlavní i vedlejší divadelní postavy v Divadle na Vinohradech. Zaujala např. v inscenaci Studia DVA Na konci duhy, kde ztvárnila herečku Judy Garlandovou. Byla dobře známá ze stovek televizích inscenací nebo rozhlasových a televizních seriálů. V jejím podání byly velmi sledované dětské Krkonošské pohádky, oblíbené televizní seriály jako např. Žena za pultem, Nemocnice na kraji města, Chalupáři, Dynastie Nováků nebo velmi sledovaný televizní seriál Ulice.
Film k ní byl poměrně skoupý. Největší roli vytvořila v roce 1989 ve filmu Člověk proti zkáze, který pojednává o posledních letech života Karla Čapka. Maciuchová hrála jeho ženu Olgu Scheinpflugovou, což je pro herečku jedna z nejtěžších rolí.

Mám ráda takřka vesnický ráz této čtvrti, (bohužel) úzce lemované různými dopravními tepnami. Líbí se mi jak architektura zdejších domků, tak nemalé množství zeleně - všechna nádherná zelená náměstí (Roztylské, Jižní, Východní, jakož i Roztylské sady), ale i místa, kde si bez obav mnohdy hrají děti buď přímo na silnici, nebo v její bezprostřední blízkosti, aniž by se musely obávat toho, že je nějaký netrpělivý řidič sestřelí. V neposlední řadě oceňuji komplexní a zjevně promyšlenou péči o zeleň pod taktovkou Ing. Jana Fischera, a dále možnost nakoupit si na farmářských trzích, kde je možné zažít i určitou sousedskou pospolitost.

Moje první vzpomínky na Spořilov začínají v dětství. Bydleli jsme v tzv. Elektrických domech na spodní části Roztylského náměstí. V té době tam byly Roztyly v původní vesnické výstavbě. Každý rok pořádali domkáři slavnost. Oblékli se do krojů, seřadili do průvodu a za zvuků dechovky šli do restaurace na okraji Krčského lesa. Tady pokračovala taneční zábava. Záviděla jsem děvčatům kroje, ale maminka mi řekla, že my nejsme domkáři. Moc jsem to nechápala, ale v průvodu jsem chodila s nimi, i když bez kroje.

Za týden tomu bude přesně třiapadesát let, co se naše rodina ze Spořilova odstěhovala. Šestačtyřicet let jsem pak prožil v pražském Karlíně, nejprve v bytě spadajícím pod místní OPBH, později, po restitucích, získal celý dům soukromý majitel. Když jsme byli odtud roku 2013 vypovězeni, koupili jsme si byt v Libni. A dnes je to přesně rok, co jsme po několikaletém brutálním tlaku jistého podnikatele, který chtěl získat celý dům, museli náš libeňský byt (v osobním vlastnictví) prodat a opustit. Poslední stěhování bylo kruté, stresující, psychicky a fyzicky mimořádně náročné.

Spořilov má úžasné náměstí, které je plné zeleně a které je srdcem staré části této čtvrti. Hodně mi upomíná západočeskou obec Plasy, z níž pocházím. Ta má v centru lesopark zvaný Velká louka. Staré obří stromy, jež rostou na Roztylském náměstí, jsou malými uměleckými díly. Park byl vylepšen o zdařilé fontány, hřiště, lavičky i pololehátka. I to prospělo.
Moc bych náměstíčku přál také legionářský pomník, třeba i jiný a velkolepější, nežli byl ten původní prvorepublikový. Najde se v řadách bohatších Čechů osvícený sponzor s kladným vztahem k historii, když stát a město potřebnou částku nedají? Bylo by by to pro Spořilov vhodné a chvályhodné řešení.