10. září ve věku 90 let zemřel bývalý rektor Univerzity Karlovy prof. PhDr. Radim Palouš, syn zakladatele spořilovského tenisu. Rodina Paloušova se přistěhovala na Spořilov mezi prvními. Otec Jan Antonín Palouš byl novinář, všestranný sportovec. Proslavil se jako střelec první branky hokejového mužstva Čech a získal dva tituly mistra Evropy v ledním hokeji. Jako doplňkový sport hrál tenis. S Dr. Markalousem a arch. Polívkou vybudovali v původní likvidované pískovně u Michelského lesa tenisové dvorce a klubovnu, tím založili tenisový oddíl TC Spořilov.

Ovládání světa lidskou vojenskou mocí se hroutilo do ďáblovy propasti. Spojenecká vojska se blížila k Berlínu, hlavnímu štábu rozpadajících se německých vojsk. Začátkem května povstali také Pražané. Do té doby byla pro mne, jako tříleté děcko, byla válka trochu vzdálená. Tatínek chodil domů z redakce Národní politiky v nočních hodinách. Maminka zavírala každý večer okenice, aby tma ztěžovala orientaci při leteckých náletů spojenců. Květnová revoluce zasáhla také na Spořilov. Stahující se německá vojska vyhlásila výjimečný stav. V noci na 7. května jsem moc nespal. Aniž bych něco tušil, v půl třetí ráno mne tatínek objal a odešel. Podle stanného práva všichni spořilovští muži od dvaceti do šedesáti let se ve tři hodiny rán shromáždili pod kostelem bl. Anežky na Roztylském náměstí jako rukojmí.
Svědomí rázného německého velitele bylo poněkud zaskočeno. Rukojmím přišli požehnat a posílit je v naději na Boží prozřetelnost a brzký návrat duchovní tří církví, katolické, evangelické a československé. Důstojníkovi proběhlo v mysli: Německo přece dalo světu reformátora Martina Luthera a humanistu Ludwiga van Beethovena s ódou:“Freude, schöner Götterfunken, radosti, ty jiskro Boží“. Jen malou vteřinu váhal: “Befél je rozkaz“, odkřiknul faráře a dal se spořilovskými muži seřazenými do trojstupu hlídanými zbraněmi německých vojáků na Pankrác. Rukojmí byli předvedeni ke škole Na Zelené lišce, kde byly jednotky SS. Spořilovstí muži měli sloužit jako živé štíty pro prchající armádu generála Schörnera do amerického zajetí.
8. května na Zbraslavské náměstí přivádějí jednotky SS rukojmí, kteří jsou ze Spořilova a odvádějí je na Zbraslavský zámek. Situace okupačních vojsk byla neřešitelná, neboť povstalci postupovali až ke Zbraslavi. V noci z 8. na 9. května nechalo gestapo stát rukojmí u zdi zámku před kulomety ozbrojených vojáků. Mnozí se už viděli na popravišti.“Pane, dej mi překonat tíhu této noci“, modlili se věřící, mezi kterými byli můj tatínek Antonín, JUDr Kaufner, JUDr. Sochr, JUDr. Nezavdal a další, většinou zakladatelé spořilovských farností. Noc byla dlouhá. Těžký kříž čekání na Boží soud bezbranných ale i těch ozbrojených dával naději na Boží milosrdenství a prozřetelnost.“Pane, přijmi mého ducha“, probíhalo v myslích stojících u zdi. V Břežanském údolí bylo slyšet střelbu blížícího se vysvobození. Němci měli rukojmí u zdi zámku připraveny na vyjednávání s povstalci, aby je nechali odejít v civilu nebo do zajetí americké armády.

Nejzazší moje vzpomínky na to, jak jsme zakládali Občanské fórum na Spořilově, sahají do předvánočních dní roku 1989. Po léta jsme se důvěrně znali jako sousedé, členové sokolských rodin či rodičové dětí z naší Základní školy na Spořilově a setkávali se se svými rodinami na spořilovských ulicích, v obchodech či na náměstí. Nyní jsme uposlechli výzvu Koordinačního centra OF, sídlícího v pražském Špalíčku, abychom zakládali místní sdružení, složená ze všech demokraticky smýšlejících občanů. Chtěli jsme podpořit naše občany, kteří projevili velkou aktivitu v úsilí zlepšit věci veřejné.

Při příležitosti 97. výročí památné bitvy u Zborova dne 2 . července 1917 si připomínáme podíl československých legionářů na založení svobodného a demokratického Československa. První prezident Československé republiky Tomáš Garrigue Masaryk vysoce hodnotil hrdinství a zásluhy Československých legionářů a jejich podíl na vzniku samostatného státu. Po válce to vyjádřil svým heslem „BEZ SOKOLA BY NEBYLO LEGIÍ, BEZ LEGIÍ BY NEBYLO ČESKOSLOVENSKA!“
Zejména koncem dvacátých a na počátku třicátých let minulého století přicházeli do nového, moderního zahradního města noví osadníci - většinou mladé rodiny s dětmi, které se také podíleli na bohatém společenském a kulturním životě Spořilova.Také na území Spořilova vznikla brzy po nastěhování desítek mladých legionářských rodin na počátku třicátých let minulého století místní organizace s názvem „Jednota Československé obce legionářské Spořilov, Roztyly“. Velmi čilá spolupráce se rychle rozvíjela se členy ostatních spolků a sdružení, např. se členy nově založené Tělocvičné jednoty SOKOL Praha Spořilov, Roztyly, s oddíly Skautů a s Obcí baráčníků v Roztylech. Vyvrcholením společných snah všech vlasteneckých sil byla veřejná sbírka na vybudování pomníku na památku slavné bitvy Československých legionářů u Zborova. Díky veřejné sbírce a finančnímu daru Sboru pro postavení pomníku bratru plukovníkovi Josefu Jiřímu Švecovi, význačnému legionářskému veliteli a velkému Sokolovi, účastníkovi vítězné bitvy u Zborova, se podařilo spořilovský pomník postavit na Roztylském náměstí. Slavnostní odhalení se konalo dne 29. června 1937 za přítomnosti čelných představitelů státu, Československé armády, Československé obce legionářské, Československé obce sokolské, zástupců místních spolků a zástupců spořilovských občanů.

Letošní rok vzpomínáme stého výročí založení první vojenské jednotky za první, tzv.Velké světové války. V září roku 1914 vznikla na základě výzvy českých krajanských spolků v Petrohradě, Moskvě a Kyjevě první vojenská skupina nazývaná Česká družina, která měla z počátku 720 mužů.
Dne 11. října 1914 složili slavnostně přísahu a došlo k vysvěcení jejich praporu. Jednotka odjela na frontu a působila zpočátku v rámci 3. ruské armády. Vojáci byli přidělení k ruským plukům, kde působili jako rozvědčíci. V květnu 1916 díky novému přílivu zajatců z Rakousko-Uherské armády byla z pluku vytvořena brigáda. V lednu 1916 vznikl z České družiny samostatný Československý střelecký pluk. Jeho prvním bojovým vystoupením byla dne 2. července 1917 památná bitva u Zborova, malé vesničky ležící severozápadně od Tarnopolu. Úspěch československých legionářů znamenal obrovskou podporu diplomatického úsilí profesorga Tomáše Garrigue Masaryka o vznik samostatného Československého státu.

Šedesát sedm a třináct je osmdesát. Rok sovětského olympijského medvídka, spartakiády, zahájení provozu na trase metra Kačerov – Jižní Město, vyhubení pravých neštovic a vzniku souborového systému FAT. Poslední dvě události se mne tenkrát nijak zvlášť nedotkly. Na osmdesátky vzpomínám zatím jen matně, možná se to zlepší s přibývajícím věkem. Když jsem ale četl výzvu v SN, říkám si, čichová paměť je jedna z nejsilnějších, a tak jsem v minulosti začichal. Najednou mi to začalo naskakovat...

Krátce před Vánocemi dne 21.prosince 2012 odešel náhle na věčnost přítel a bratr Arnošt Kopal.
Dožil se požehnaných osmdesáti osmi let plodného života naplněného činorodou prací technika – vynálezce, s nejrůznějšími zájmy, s láskou k dětem a rodině i s přátelským vztahem ke svému okolí

V našich toulkách starým Spořilovem jsme vám v polovině prosince nabídli další lahůdku. Na otázku - "Kde je to, co je to?" - nám odpověděly tři čtenářky. Julie Janatová se domnívá, že se jedná o roh Jihovýchodní III a Boční I, stejně jako Dagmar Strýčková a Václava Čermáková.



Vlastníte fotografie starého Spořilova? Naskenujte je a pošlete do redakce, rádi je v naší neformální hře "Kde je to, co je to?" zveřejníme. Případně si fotografie rádi zapůjčíme k okopírování.

Mnoho vzpomínek na šedou minulost šedesátých let se za tu dobu již vytratilo z naší paměti.Na jednu událost však vzpomínám velmi přesně. Byla to dnes již humorná příhoda, tehdy záležitost velmi vážná – projev jakéhokoliv protestu proti panujícímu komunistickému režimu se tvrdě trestal…
Hlavně pro přiblížení tehdejších poměrů v naší malé, klidné pražské obci na Spořilově a pro připamatování starším i mladším píši po tolika letech tyto řádky. Věřím, že pro poučení všem obyvatelům Spořilova to přijde vhod!

Do rubriky Stáhněte si - Zajímavosti čas od času přidáváme zajímavé historické záběry na starý Spořilov. Nejnověji jsme se vás ptali na výše uvedený pohled. V redakci se nám sešly následující odpovědi:
Jako první zareagoval JUDr. Vladimír Šolc: " Kousek nad náměstím, byl na domku nápis "IŠKA", otec Judr. Vladimír Šolc se pokoušel domek koupit." Lucie Čížková zareagovala: "Tipla bych to na bývalou školku (dnes lidušku) v Boční II. Co říkají ostatní Spořilováci?" Její slova potvrzuje JUDr. Julie Janatová: "je to bývalá "spodní" mateřská školka - u Roztylských sadů... a Dagmar Strýčková: "Foto je bývalá Mateřská školka v ul. Boční II čp. 7, dnes je to Lidová škola umění."
Děkujeme za všechny reakce a v redakci na mailu noviny@sporilov.info uvítáme jakékoliv další historické snímky Spořilova, kterými bychom mohli připomenout dobu dávno minulou a ostatním čtenářům nabídnout rozptýlení v podobě poznávání starých známých nebo naopak zaniklých zákoutí naší nejlepší pražské čtvrti.

Dne 10. srpna 2011 odešel po dlouhé těžké nemoci na věčnost v požehnaném věku osmdesáti sedmi let bratr plukovník v.v. Harry Lang, dlouholetý člen a funkcionář Sokola. Na Spořilov se přistěhoval se svými rodiči na podzim roku 1928, kdy mu byly čtyři roky. Jako žák vstoupil do nově založené Tělocvičné jednoty Sokol Praha Spořilov – Roztyly.

16. února 2011 uplynulo 70 let od založení obce Církve československé husitské na Spořilově. K této příležitosti vyšla v minulých dnech zajímavá publikace s názvem Malá historie Náboženské obce Církve československé husitské Záběhlice Spořilov, jejíž autorem je člen redakčního kruhu Spořilovských novin Ing. Vladimír Prchlík, CSc.

Spořilovský spisovatel Adolf Branald, který zemřel v září loňského roku, bude mít svoji ulici zřejmě v Praze - Řeporyjích. Adolf Branald je čestným občanem této západní části Prahy a začínal zde po maturitě jako železničář. Zmínku o řeporyjské části života si lze přečíst v jeho knize Valčík z Lohengrina.

Co bylo v kronice?
Sokolská jednota s názvem Sokol Roztyly-Spořilov byla ustavena 10. září 1927 a už před Vánocemi 1928 byla otevřena sokolovna - adaptací z bývalé kantiny Družstva, které budovalo Spořilov. byl zde sál pro cvičení a malé jeviště pro aktivity kulturní. Vše se mohlo uskutečnit jen na základě finančních půjček a za značné fyzické pomoci dobrovolníků z řad sokolských bratří. Uvažovalo se vedle prvořadé činnosti tělovýchovné o provozování loutkového divadla pro děti a ustavení dramatického odboru pro divadelní aktivity dospělých (šlo o činnosti, které mohly jednotě přinést i určitý finanční zisk).