„Pravdu chci, kterou mi Bůh poznati dovolil, a obzvláště Písma svatého až do smrti hájiti, protože pravda zůstává a mocna jest až na věčnost, a trvá na věky věkův.“
(Mistr Jan Hus)
V období horečných příprav celostátních oslav TRIENIA Mistra Jana Husa si připomínáme šestisetleté výročí, které v příštím roce dne 6. července 2015 uplyne od mučednické smrti Mistra Jana Husa na hranici kostnické.

S blížícím se 97. výročím slavné bitvy československých legionářů dne 2. července 1917 u Zborova se mi dostalo do rukou několik zajímavých publikací líčících podrobně běh událostí slavné bitvy.
Je to např. pentalogie ruského legionáře Karla Fibicha, který v pěti svazcích uvádí přesně vedené rotní a osobní záznamy účastníků ruské anabáze na transsibiřské magistrále. V prvním díle nazvaném Povstalci - Stopami ke Zborovu autor barvitě líčí neuvěřitelné osobní zážitky z válečných událostí. Kniha vyšla po prvé v roce 1930 ve vydavatelství „Za svobodu“ s.r.o. v Praze, brzy byla rozebrána a k dalšímu, rozšířenému vydání došlo v roce 1932.
Bratr Karel Fibich se dostal do ruského zajetí velice záhy po vypuknutí první světové války, byl těžce raněn a hrozila mu amputace nohy. Po vstupu do legií zažil i život rozvědčíků, rozptýlených po ruské frontě, bitvu u Zborova, boje u Bachmače, konflikt s bolševiky, tragedii plk. Josefa Jiřího Švece u Aksakova a jiné historické události. Fibichovy spisy jsou velikou studnicí informací pro toho, kdo chce studovat osudy našeho vojáka revoluce.

Letos už uplynulo 70 let od skončení druhé světové války a stále ještě není vyjasněn osud zachování původního stavu Národního hřbitova se čtyřmi hroby spořilovských občanů, kteří padli při obraně Spořilova za květnové revoluce v roce 1945 a pamětní desky se jmény 67 spořilovských obětí této strašné tragedie. Necitlivými zásahy realizace tak zvaného revitalizačního projektu Ateliéru Sendler-Babka z Brna je ohroženo území Národního hřbitova, který byl spolu s kostelem sv. Anežky České a přilehlými pozemky prohlášen za kulturní památku podle zákona č. 500/2004 Sb. o státní památkové péči.
Neustávající změny ve složení vedení Městské části Prahy 4 a boje o mocenské postavení ve vedení oddalují zrušení nesprávného a chybného rozhodnutí Zastupitelstva MČ Praha 4 o realizaci tak zvané revitalizace a splnění dohod se zástupci Českého svazu bojovníků za svobodu o zachování původního stavu Pietního místa z doby květnového povstání v roce 1945, kdy zde byli za obtížných podmínek obsazeného a bránícího se Spořilova pochovány čtyři ze sedmi obětí revolučních bojů. Připomeňme si osudy téměř devadesát let starého a dnes již historického náměstí od jeho vniku při zahájení výstavby Spořilovského sídliště.
Zahradní město Spořilov vzniklo koncem dvacátých let minulého století jako velkorysý projekt, který si vytyčil cíl postavit na okraji Prahy zahradní město s 1 200 rodinnými domky.
Centrem Spořilova je Roztylské náměstí 78 m široké a 468 m dlouhé a je po Karlovu a Václavském náměstí třetí největší v Praze a jedno z největších náměstí v Evropě. Toto náměstí je němým svědkem událostí, které se odehrávaly během 88 let trvání Spořilova.
V horní část náměstí se prakticky od založení Spořilova konaly významné akce, oslavy výročí republiky, občanské i církevní slavnosti.
Na náměstí se v roce 1935 vztyčila věž katolického kostela blahoslavené Anežky České, který byl na podzim 1935 vysvěcen, a začaly v něm bohoslužby.
Na paměť 20. výročí bitvy u Zborova byl v úterý dne 29. června 1937 v 9. hodin dopoledne v horní části Roztylského náměstí na Spořilově za početné účasti slavnostních hostí, legionářů, Sokolů, skautů a obyvatel Spořilova slavnostně odhalen pomník postavený zborovským hrdinům. Ve druhé polovině třicátých let se stupňovala hrozba napadení Československa Hitlerovským Německem. Právě odpor proti této hrozbě nacizmu symbolizovalo na příklad postavení tohoto pomníku československého legionáře v roce 1937. Na nátlak okupačních úřadů byl 26. 7. 1940 pomník likvidován. Vydržel tedy sotva tři roky.

Památné místo dnešního Národního hřbitova na Spořilově bylo v minulosti svědkem významných událostí našich dějin, a proto bylo a je všem obyvatelům této zahradní čtvrti velmi vzácné a drahé.
Na památku 20. výročí vítězné bitvy Československých legií u Zborova v Haliči vztyčili 28. června 1937 společně příslušníci Československé obce legionářské a Československé obce sokolské za účasti zástupců vlády, generality, politických a společenských organizací a církví a mohutného zástupu občanstva pomník Hrdinům od Zborova. Tento památník byl nacistickými okupanty za protektorátu Čechy a Morava v červnu 1942 stržen a odvezen neznámo kam. Značná část spořilovských občanů se v letech 1939 až 1945 aktivně zapojila do protinacistického odboje, buď za velkých obětí v zahraničních armádách, účastí v ilegálním sokolském a skautském hnutí nebo byli umučeni v koncentračních táborech. Na naši malou obec Spořilov připadají značné ztráty 67 osob.
Ve dnech Pražského květnového povstání v roce 1945 byl z moci Revolučního národního výboru v Praze - Spořilově zřízen Národní hřbitov padlým hrdinům. Truchlící pozůstalí a zástupy Spořilovských občanů v něm pietně pohřbili čtyři bojovníky květnového povstání, bratry Sokoly
František Bulín, Antonin Zacharda, František Novák, Bedřich Krejný.

„Pravdu chci, kterou mi Bůh poznati dovolil, a obzvláště Písma svatého až do smrti hájiti, protože pravda zůstává a mocna jest až na věčnost, a trvá na věky věkův.“
M. J. Hus

V období horečných příprav celostátních oslav TRIENIA Mistra Jana Husa si připomínáme šestisetleté výročí, které v příštím roce dne 6. července 2015 uplyne od mučednické smrti Mistra Jana Husa na hranici kostnické.

Venkovská zemědělská osada Dolní Roztyly v té době zapomenutá periferie Prahy dala jméno druhému největšímu náměstí Hlavního města Prahy. Roztylské náměstí rozložené na parcelách Záběhlic se zvedá na mírném návrší se sklonem k severu až sadu Horních Roztyl. Náměstí budovaného zahradního města Spořilova už žilo rušným životem. V koloniálu pana Votrubce se sehnalo všechno. Prodávala se tu hrubá mouka skladovaná v bílých pytlích, okurky v dřevěných kádích a také maznička s olejem na kola kočárků maminek vozících první narozené spořilovské holčičky a chlapečky. Řeznictví pana Kůhna vonělo ručně vázanými špekáčky, koláčky a pan Kopal připravil látku na zakrytí kamene.
Ten den byla neděle. Československo slavilo výročí samostatnosti. Pro JUDr. Františka Noska, františkánského terciáře, ministra pošt a telegrafů, pro provinciála Jana Evangelisty Urbana OFM, z kláštera Panny Marie Sněžné a pro spořilovské občany, byl 28.říjen 1934 vyvrcholením snachy o postavení vlastního kostela sv. Anežky. V nejkrásnějším místě Spořilova, v horní polovině Roztylského náměstí před březovím hájem stál hranol se základním kamenem. Kněží, ministranti a slavnostně oblečení lidé očekávali příjezd arcibiskupa, pozdějšího kardinála Karla Kašpara. Pražský arcibiskup byl uvítán panem Jechentálem a květinami malou družičkou, žákyní Jarmilou Sochrovou. Za účasti velkého počtu věřících byl posvěcen arcibiskupem Karlem Kašparem základní kámen kostela dne 28. října 1934. Poklepové kladívko zhotovil pan Dlask. Jeho syn Antonín ministroval. K spořilovskému lidu promluvil otec Jan Ev. Urban.
Myslím na hlubokou víru spořilovských farníků, kteří postavil kostel z cihel a betonu. Myslím také na nás, kteří jsme zdědili Boží chrám, aby sloužil všem.
Pavel Roček

Nezapomenutelné vzpomínky legionářů na osobní zážitky z Velké první světové války se dnes dočítáme jenom z dobových publikací, vydaných v době po jejich návratu do osvobozené vlasti. Jedním ze vzácných dokumentů připomínajících jejich každodenní strádání, hrdinství v boji, avšak i radostné očekávání konečného návratu domů, zachycují vzácné, osobně pořízené záznamy, zpracované s odstupem od všech událostí Velké války až po návratu do vlasti.
Jedním z takových vzácných dokumentů je Album bývalých příslušníků a zakladatelů 6. střeleckého hanáckého pluku, vydané v roce 1938 k 20. výročí bitvy u Bachmače Metodějem Lužným, knihkupcem a nakladatelem v Olomouci. Úvodní a závěrečné slovo napsal ruský legionář bratr Adolf Kubíček, člen štábu 6. pluku, plukovní historik a později profesor obchodní akademie v Olomouci.

První legionářské jednotky našeho zahraničního vojska - „Česká družina“ v Rusku a „Rota NAZDAR“ ve Francii vnikaly z iniciativy českých krajanských spolků v zahraničí.
Vlastní historie Československých legií začíná v samotném středu Paříže. Dne 25.července 1914 se odděleně konaly schůze dvou českých spolků - sociálně-demokratické Rovnosti a pařížského Sokola. Členové Rovnosti se rozhodli uspořádat protirakouskou demonstraci a k účasti pozvali i pařížské Sokoly. Následující den se demonstranti shromáždili na náměstí Place de Concorde a za zpěvu Marseillasy a písně Kde domov můj pochodovali k rakouskému velvyslanectví. Tam předseda Rovnosti Josef Šíbal strhl z budovy černožlutý prapor - symbol nenáviděné Rakousko-uherské monarchie a demonstranti jej zapálili.
Počátkem srpna vyhlásila francouzská vláda všeobecnou mobilizaci. Pařížští Češi se zapisovali u člena Sokola bratra Zahálky jako příští dobrovolníci francouzské armády. Prudký nástup nepřátelské německé armády na západní frontě donutil francouzské velení armádu, aby doplnilo stav svých jednotek. Francouzské úřady se však bránily náboru cizích občanů k brannému využití do francouzské armády, proto museli být dobrovolníci přijímáni do tzv. Cizinecké legie. Vláda měla tehdy obavy z toho, že by příslušníci cizích národů mohli požadovat uznání státoprávních nároků těchto porobených zemí.
Dne 22. srpna 1914 přišlo do pařížské Invalidovny několik set Čechů, z nichž 343 bylo odvedeno. Již následující den tito dobrovolníci odjížděli do jihofrancouzského města Bayonne, kde byla zřízeno rota C, praporu C 1, pluku Cizinecké legie v počtu asi 250 dobrovolníků. Tento pluk tvořil společně se 4. plukem marockých střelců 1. brigádu Marocké divize, určené k boji jako elitní jednotku pro nebezpečné úseky fronty a nasazené při zahajování vojenských operací.
Naši Českoslovenští legionáři ve Francii poté nastoupili na západní frontě do tvrdých bojů proti německému nepříteli. Také jejich hrdinství nám přineslo v roce 1918 svobodu a demokracii v samostatném Československém státě.

Kresba je od spořilovského legionáře bratra Vojtěcha Preissiga, velkého umělce a vlastence, vyzývající ke vstupu dobrovolníků - našich krajanů do Československých legií v USA. Preissig je znám svými díly s vlasteneckou tématikou boje za svobodnou vlast v době první světové války. Za svého pobytu v USA vstoupil do francouzských legií. Po skončení války se ve třicátých letech přistěhoval na Spořilov a stal se členem místní legionářské jednoty.

Tradiční Pietní shromáždění - setkání členů spořilovských odbojových a vlasteneckých organizací, škol a církví a všech Spořilováků na Národním hřbitově na Roztylském náměstí se koná ve čtvrtek dne 15.5.2014 v 10,30 hodin.

Tentokrát shromáždění vyslechne živou hudbu dvou amatérských souborů - podle programu bude Dechový orchestr JUNIOR ze Základní umělecké školy v Hostivaři účinkovat "na uvítanou" před zahájením programu od 10 hodin a po skončení shromáždění "na rozchodnou". V průběhu slavnosti vystoupí též komorní Pěvecký kvintet KOLORIT. Myslím, že tak obohatí náš tradiční každoroční program. Na závěr slavnosti položíme kytice s díky za hrdinství našim spoluobčanům - obětem druhé světové války a Pražského povstání.

Srdečně zveme všechny čtenáře Spořilovských novin, jejich známé a přátele k účasti na této tradiční květnové oslavě vítězství nad fašizmem a díků za svobodu a demokracii v naší vlasti.

Zastupitelé MČ Praha 4 na svém 18. zasedání schválili tento návrh:

Návrh ke schválení realizace projektu s pracovním názvem "Revitalizace památníku Spořilov" realizovaný na základě výzvy Ministerstva obrany.

Usnesení.
1. Schvaluje přípravu projektu s pracovním názvem Obnova Národního hřbitova Spořilov.
2. Schvaluje spolufinancování projektu v maximální výši 4,5 mil. Kč z rozpočtu ÚMČP4.

Závěr: Podvodný název zapříčinil více jak hodinovou rozpravu. Ministerstvo obrany ČR nikoho nenabádalo k revitalizaci hřbitova. Zcela je nesmysl, aby předělávku financovalo. Místo omezení hluku a smogu radnice dělá hřbitov. Jan Vlasák

Myšlenka vrátit pomníky věnované památce československých legionářů a připomenutí jejich hrdinských činů za 1. světové války ožila poté, co se po roce 1989 do naší vlasti vrátila svoboda a demokracie. Všechny památníky naší pohnuté minulosti totiž patří na místo, kde stály! Nebýt nacistů, tak tam stojí dodnes. Nebýt komunistů, tak už tam dávno byly!

S radostí podáváme všem štědrým dárcům i všem příznivcům obnovy památníku prvního odboje na Roztylském náměstí na Spořilově dobrou zprávu:

„Veřejná sbírka na obnovu této jedinečné vojensko-historické památky - vzácného díla sochaře legionáře bratra Karla Babky, sochy Hrdinům od Zborova, odhalené v roce 1937, probíhala na území České republiky v období od 5. května 2008 do 31. května 2009, kdy úspěšně skončila.“

Díky bratrské spolupráci s Asociací pro obnovu legionářských tradic ANLET, která byla pověřena organizací Sbírky, a jejímu prezidentovi pplk.v.z. Ing. Jaroslavu Houškovi, se podařilo nashromáždit na bankovním účtu a na darech občanů s využitím sběracích listin velmi pěknou částku v celkové výši 107 725,- Kč.

Po roce od vyhlášení letákem o Veřejné sbírce na památném náměstí ruského legionáře - generála Karla Kutlvašra v Nuslích u příležitosti oslav ukončení druhé světové války v květnu roku 2008 se díky společnému úsilí všech pořadatelů Sbírky - ústředí odbojových a vlasteneckých organizací a občanských sdružení a jejich místních orgánů na Spořilově: Českého svazu bojovníků za svobodu, České obce sokolské, Masarykova demokratického hnutí a Úřadu Městské části Praha 4 podařilo oslovit veřejnost nejenom na Spořilově a v Praze 4, avšak prostřednictvím těchto organizací a jejich členů i v celé Praze, celé naší vlasti i v zahraničí. Tak se o naší sbírce ve prospěch obnovy sochy ruského legionáře od Zborova dověděli Sokolové i naši krajané v australském Sydney, právě tak jako členové Sokola Mnichov, Paříž nebo Vídeň. Velkou pomoc při vyhlášení Veřejné sbírky poskytly sdělovací prostředky jako mediální partneři, zejména noviny Městské části Praha 4 TUČŇÁK, NÁRODNÍ OSVOBOZENÍ, SOKOL, KALEIDOSKOP, ČAS a ČESKÝ ZÁPAS. Náš vřelý dík za pomoc a spolupráci náleží zejména redakci internetových SPOŘILOVSKÝCH NOVIN.

Na 15. zasedání Zastupitelstva Městské části Praha 4 dne 20. června 2013 seznámili členové Sboru pro obnovu pomníku Hrdinům od Zborova (dále Sboru) pana starostu Pavla Caldra, zástupce starosty, další členy vedení, radní a zastupitele MČ Praha 4 s dosažením závažného kroku při obnově, jakým je zhotovení modelu repliky pomníku. Podařilo se uskutečnit po dlouhých čtyřech letech od ukončení veřejné sbírky, a to právě díky finančním darům občanů ze Spořilova, Prahy 4 a grantu Magistrátu hlavního města Prahy za celkovou částku 20 000,- Kč.

Na plenárním zasedání Zastupitelstva Prahy 4 vystoupil na toto téma v krátkém tříminutovém slově člen představenstva Sboru Vladimír Prchlík. V úvodu interpelace připomněl význam dějinných událostí z minulosti pro současnou i budoucí společnost. Jako aktuální příklady z nedávných dnů uvedl 18. červen 1942 jako den 51. výročí hrdinského boje Československých parašutistů vyslaných z Velké Británie k uskutečnění atentátu na Zastupujícího Říšského protektora Reinharda Heydricha v jejich nerovném boji s nacistickou přesilou v chrámu sv. Cyrila a Metoděje v Resslově ulici, 21. červen 1621 jako výroční den popravy 27. českých pánů po porážce na Bílé Hoře a blížící se 96. výročí památné bitvy u Zborova dne 2. července 2013.

Je výrazem našich díků a vděčnosti připomenout si právě dnes hrdinství československých legionářů a vyjádřit úctu všem hrdinům, bez nichž bychom dnes nežili ve svobodné a demokratické české společnosti. V závěru interpelace požádal všechny přítomné o plnou podporu dlouholetého úsilí o obnovu pomníku Hrdinům od Zborova, který je zařazen do celostátního projektu Ministerstva obrany České republiky „LEGIE 100“ na počest stého výročí založení Československých legií v roce 1914 v Paříži.

V předsálí velkého zasedacího sálu Radnice v Nuslích byl na výstavce představen model repliky pomníku v měřítku 1:20 a další dokumenty a fotografie k veřejné sbírce občanů Spořilova a Prahy 4.
Model repliky původního pomníku s jeho okolím vypracoval do všech podrobností umělecký sochař Karel Holub z Prahy 8 - Kobylis (na snímku). S použitím moderních zobrazovacích prostředků se tomuto významnému umělci podařilo velmi věrně a plasticky vyjádřit historický dojem této slavnostní události - sochy a jejího okolí, jež tvoří vynikající výtvarný celek. Model se těšil velké pozornosti radních a zastupitelů, kteří často svými dotazy projevovali živý zájem o tuto historickou památku, která stála od června roku 1937 na Roztylském náměstí na Spořilově . Za 2. světové války byla německými okupanty v červnu roku 1940 odstraněna a zcela zničena.

S plnou podporou této sbírce na obnovu památky hrdinů 1. světové války - Československých legionářů v boji za národní samostatnost a demokracii pod vedením profesora T.G. Masaryka jsme se setkali u nejvyšších představitelů - předsedy a členů vlády České republiky. Písemně vyjádřili svůj obdiv a svoji osobní plnou společenskou a morální podporu pořadatelům této Sbírky.

Vyjádřili naši společnou povinnost dbát na připomenutí českých národních tradic naší slavné minulosti, bez nichž by nevznikl v roce 1918 ani samostatný svobodný a demokratický stát Československá republika.

V tom spatřujeme morální vítězství společného úsilí všech těch, kteří přispěli nejenom hmotnými dary, avšak často vyjádřili své vlastenecké postoje v rozhovorech a při četných osobních setkáních členů Sboru pro obnovu pomníku Hrdinům od Zborova s občany Spořilova, a to bez rozdílu na jejich společenské postavení, politické přesvědčení nebo náboženské vyznání.

Po zveřejnění informace a výzvy občanům k poskytnutí historických podkladů v novinách Městské části Praha 4 – TUČŇÁK v roce 2006 a zprávy o záměru obnovit na Roztylském náměstí na Spořilově sochu bojovníka od Zborova (za nacistické okupace byla socha odvezena na neznámé místo) se podařilo objevit několik dobových fotografií a získat řadu velmi cenných a vzácných dokumentů. Svědčí to o zájmu občanů Spořilova o osud tohoto překrásného památníku jako symbolu boje za národní osvobození, na jehož vítězném konci v roce 1918 došlo k založení samostatného státu - svobodné a demokratické Československé republiky.