Přinášíme druhou část rozhovoru s čestným občanem Prahy 4 a členem redakčního kruhu Spořilovských novin Ing. Vladimírem Prchlíkem, CSc.

Vzpomínáš si na něco z konce války?
V květnu 1945 mi bylo právě šestnáct let. V době revoluce nacistické jednotky SS obsadily Spořilov a já se svým tatínkem a starším bratrem Jiřím se všemi spořilovskými muži ve věku od 16 do 60 let jsme byli odvedeni jako rukojmí na Pankrác, kde nás ve vyklizených činžovních bytech v ulici Na zelené lišce hlídali vojáci jednotek SS do noci 7. května, kdy došlo ke konečné kapitulaci německých vojsk v Čechách. Ráno dne 8. května jsme se šťastně vrátili domů na Spořilov, kde nás již toužebně očekávali moje maminka, 88 letý dědeček a milovaný králíček - český strakáč Punťa, kteří strávili nebezpečí posledních dnů konce války v úkrytu spořilovského sklepa našeho rodinného domku.

Drazí krajané, bratři!
Těším se, že můj pozdrav pronikne za oceány do dalekých vašich stanovišť, do měst i hradeb a bytů vozových i k osamělým vašim strážím v široširé sibiřské zemi. Doufám, že tento můj pozdrav rádi uslyšíte a přijmete jej přátelsky. Jeť z vaší vlasti, pro kterou jste prolévali svou krev, je to pozdrav tisíců a tisíců vašich krajanů a přátel, v němž chvěje se i hlas vašich milých, vašich matek, otců, žen i dívek, po kterých žízníte horoucí touhou.
Můj pozdrav letí do Sibiře, v níž se zrodila naše svoboda z vašich hrdinských bojů, z vaší revoluce, jaké dosud neznaly dějiny lidstva. Vrátíte se a v širých končinách Ruska a Sibiře zůstanou jen hroby vašich bratří, prosté hroby velkých hrdinů, kteří žíti budou v paměti vděčného národa.
Buďte zdrávi, drazí bratři, a vraťte se brzo!
Na stokrát vás pozdravuje váš vděčný
Alois Jirásek
V Praze v prosinci 1919

V neděli 27. října 1935 zasvětil kanovník Jaroslav Kulač nový spořilovský kostel blahoslavené Anežce a patronům Českým. Tím byla splněna touha zahradního města mít vlastní školu, sokol a kostel. Dnes je tato stavba chráněnou kulturní památku České republiky.
O 10 let později bojující Pražané na barikádách oslavovali s úlevou příjezd Rudé armády. Možná byl mezi nimi i ruský emigrant architekt, jehož jméno mělo být vymazáno z českého intelektuálního prostředí.

Důležitým zdrojem informací o dění na Spořilově a v Roztylech v první polovině 20. století jsou školní kroniky. Díky iniciativě Archivu hlavního města Prahy, který se rozhodl digitalizovat významné archiválie a digitální kopie zveřejnit na internetu, máme možnost si pročíst Kroniku obecné školy v Roztylech v letech 1928/9-1939/40, školní kroniku z let 1940/1-1947/8, školní kroniku z let 1945/5-1948/9, 1948/9-1957/8 (Střední škola v Praze 13 - Spořilově), školní kroniku 2. národní školy na Spořilově z let 1950/1 - 1955/6 a Pamětní knihu z let 1949/50-1952/3.

10. září ve věku 90 let zemřel bývalý rektor Univerzity Karlovy prof. PhDr. Radim Palouš, syn zakladatele spořilovského tenisu. Rodina Paloušova se přistěhovala na Spořilov mezi prvními. Otec Jan Antonín Palouš byl novinář, všestranný sportovec. Proslavil se jako střelec první branky hokejového mužstva Čech a získal dva tituly mistra Evropy v ledním hokeji. Jako doplňkový sport hrál tenis. S Dr. Markalousem a arch. Polívkou vybudovali v původní likvidované pískovně u Michelského lesa tenisové dvorce a klubovnu, tím založili tenisový oddíl TC Spořilov.

„Pravdu chci, kterou mi Bůh poznati dovolil, a obzvláště Písma svatého až do smrti hájiti, protože pravda zůstává a mocna jest až na věčnost, a trvá na věky věkův.“
(Mistr Jan Hus)
V období horečných příprav celostátních oslav TRIENIA Mistra Jana Husa si připomínáme šestisetleté výročí, které v příštím roce dne 6. července 2015 uplyne od mučednické smrti Mistra Jana Husa na hranici kostnické.

S blížícím se 97. výročím slavné bitvy československých legionářů dne 2. července 1917 u Zborova se mi dostalo do rukou několik zajímavých publikací líčících podrobně běh událostí slavné bitvy.
Je to např. pentalogie ruského legionáře Karla Fibicha, který v pěti svazcích uvádí přesně vedené rotní a osobní záznamy účastníků ruské anabáze na transsibiřské magistrále. V prvním díle nazvaném Povstalci - Stopami ke Zborovu autor barvitě líčí neuvěřitelné osobní zážitky z válečných událostí. Kniha vyšla po prvé v roce 1930 ve vydavatelství „Za svobodu“ s.r.o. v Praze, brzy byla rozebrána a k dalšímu, rozšířenému vydání došlo v roce 1932.
Bratr Karel Fibich se dostal do ruského zajetí velice záhy po vypuknutí první světové války, byl těžce raněn a hrozila mu amputace nohy. Po vstupu do legií zažil i život rozvědčíků, rozptýlených po ruské frontě, bitvu u Zborova, boje u Bachmače, konflikt s bolševiky, tragedii plk. Josefa Jiřího Švece u Aksakova a jiné historické události. Fibichovy spisy jsou velikou studnicí informací pro toho, kdo chce studovat osudy našeho vojáka revoluce.

Letos už uplynulo 70 let od skončení druhé světové války a stále ještě není vyjasněn osud zachování původního stavu Národního hřbitova se čtyřmi hroby spořilovských občanů, kteří padli při obraně Spořilova za květnové revoluce v roce 1945 a pamětní desky se jmény 67 spořilovských obětí této strašné tragedie. Necitlivými zásahy realizace tak zvaného revitalizačního projektu Ateliéru Sendler-Babka z Brna je ohroženo území Národního hřbitova, který byl spolu s kostelem sv. Anežky České a přilehlými pozemky prohlášen za kulturní památku podle zákona č. 500/2004 Sb. o státní památkové péči.
Neustávající změny ve složení vedení Městské části Prahy 4 a boje o mocenské postavení ve vedení oddalují zrušení nesprávného a chybného rozhodnutí Zastupitelstva MČ Praha 4 o realizaci tak zvané revitalizace a splnění dohod se zástupci Českého svazu bojovníků za svobodu o zachování původního stavu Pietního místa z doby květnového povstání v roce 1945, kdy zde byli za obtížných podmínek obsazeného a bránícího se Spořilova pochovány čtyři ze sedmi obětí revolučních bojů. Připomeňme si osudy téměř devadesát let starého a dnes již historického náměstí od jeho vniku při zahájení výstavby Spořilovského sídliště.
Zahradní město Spořilov vzniklo koncem dvacátých let minulého století jako velkorysý projekt, který si vytyčil cíl postavit na okraji Prahy zahradní město s 1 200 rodinnými domky.
Centrem Spořilova je Roztylské náměstí 78 m široké a 468 m dlouhé a je po Karlovu a Václavském náměstí třetí největší v Praze a jedno z největších náměstí v Evropě. Toto náměstí je němým svědkem událostí, které se odehrávaly během 88 let trvání Spořilova.
V horní část náměstí se prakticky od založení Spořilova konaly významné akce, oslavy výročí republiky, občanské i církevní slavnosti.
Na náměstí se v roce 1935 vztyčila věž katolického kostela blahoslavené Anežky České, který byl na podzim 1935 vysvěcen, a začaly v něm bohoslužby.
Na paměť 20. výročí bitvy u Zborova byl v úterý dne 29. června 1937 v 9. hodin dopoledne v horní části Roztylského náměstí na Spořilově za početné účasti slavnostních hostí, legionářů, Sokolů, skautů a obyvatel Spořilova slavnostně odhalen pomník postavený zborovským hrdinům. Ve druhé polovině třicátých let se stupňovala hrozba napadení Československa Hitlerovským Německem. Právě odpor proti této hrozbě nacizmu symbolizovalo na příklad postavení tohoto pomníku československého legionáře v roce 1937. Na nátlak okupačních úřadů byl 26. 7. 1940 pomník likvidován. Vydržel tedy sotva tři roky.

Ovládání světa lidskou vojenskou mocí se hroutilo do ďáblovy propasti. Spojenecká vojska se blížila k Berlínu, hlavnímu štábu rozpadajících se německých vojsk. Začátkem května povstali také Pražané. Do té doby byla pro mne, jako tříleté děcko, byla válka trochu vzdálená. Tatínek chodil domů z redakce Národní politiky v nočních hodinách. Maminka zavírala každý večer okenice, aby tma ztěžovala orientaci při leteckých náletů spojenců. Květnová revoluce zasáhla také na Spořilov. Stahující se německá vojska vyhlásila výjimečný stav. V noci na 7. května jsem moc nespal. Aniž bych něco tušil, v půl třetí ráno mne tatínek objal a odešel. Podle stanného práva všichni spořilovští muži od dvaceti do šedesáti let se ve tři hodiny rán shromáždili pod kostelem bl. Anežky na Roztylském náměstí jako rukojmí.
Svědomí rázného německého velitele bylo poněkud zaskočeno. Rukojmím přišli požehnat a posílit je v naději na Boží prozřetelnost a brzký návrat duchovní tří církví, katolické, evangelické a československé. Důstojníkovi proběhlo v mysli: Německo přece dalo světu reformátora Martina Luthera a humanistu Ludwiga van Beethovena s ódou:“Freude, schöner Götterfunken, radosti, ty jiskro Boží“. Jen malou vteřinu váhal: “Befél je rozkaz“, odkřiknul faráře a dal se spořilovskými muži seřazenými do trojstupu hlídanými zbraněmi německých vojáků na Pankrác. Rukojmí byli předvedeni ke škole Na Zelené lišce, kde byly jednotky SS. Spořilovstí muži měli sloužit jako živé štíty pro prchající armádu generála Schörnera do amerického zajetí.
8. května na Zbraslavské náměstí přivádějí jednotky SS rukojmí, kteří jsou ze Spořilova a odvádějí je na Zbraslavský zámek. Situace okupačních vojsk byla neřešitelná, neboť povstalci postupovali až ke Zbraslavi. V noci z 8. na 9. května nechalo gestapo stát rukojmí u zdi zámku před kulomety ozbrojených vojáků. Mnozí se už viděli na popravišti.“Pane, dej mi překonat tíhu této noci“, modlili se věřící, mezi kterými byli můj tatínek Antonín, JUDr Kaufner, JUDr. Sochr, JUDr. Nezavdal a další, většinou zakladatelé spořilovských farností. Noc byla dlouhá. Těžký kříž čekání na Boží soud bezbranných ale i těch ozbrojených dával naději na Boží milosrdenství a prozřetelnost.“Pane, přijmi mého ducha“, probíhalo v myslích stojících u zdi. V Břežanském údolí bylo slyšet střelbu blížícího se vysvobození. Němci měli rukojmí u zdi zámku připraveny na vyjednávání s povstalci, aby je nechali odejít v civilu nebo do zajetí americké armády.

Nejzazší moje vzpomínky na to, jak jsme zakládali Občanské fórum na Spořilově, sahají do předvánočních dní roku 1989. Po léta jsme se důvěrně znali jako sousedé, členové sokolských rodin či rodičové dětí z naší Základní školy na Spořilově a setkávali se se svými rodinami na spořilovských ulicích, v obchodech či na náměstí. Nyní jsme uposlechli výzvu Koordinačního centra OF, sídlícího v pražském Špalíčku, abychom zakládali místní sdružení, složená ze všech demokraticky smýšlejících občanů. Chtěli jsme podpořit naše občany, kteří projevili velkou aktivitu v úsilí zlepšit věci veřejné.

Odpovědi, vzpomínky, zajímavosti pište do komentářů. Máte zajímavou fotografii, vzpomínku z historie Spořilova? Napište nám na noviny@sporilov.info.

Odpovědi, vzpomínky a zajímavosti pište do komentářů.

Velmi dobře si pamatuji na události okolo 17. listopadu 1989, který se stal rozhodujícím počátkem dějinného obratu společenských poměrů v naší vlasti. V ten den panovala nejenom v hlavním městě Praze, avšak po celé zemi napjatá, přitom radostná nálada plná naděje a očekávání. Tato velkolepá dějinná událost, označovaná tradičně za sametovou nebo něžnou revoluci, se započala v souvislosti se svoláním pietního shromáždění studentů Karlovy univerzity u vysokoškolských kolejí na pražském Albertově k uctění památky oběti nacistického běsnění v roce 1939 studenta - hrdiny Jana Opletala.
Za uplynulých pětadvacet let prodělala naše země dříve nepředstavitelné změny ve všech oblastech našeho veřejného i soukromého života. Po roce 1989 díky tehdejším vůdčím osobnostem a studentům u nás opět po dlouhých čtyřiceti letech zvítězila svoboda a demokracie. Rád bych se zmínil o počátcích Občanského fóra na Spořilově (zpracováno podle autentického zvukového záznamu).

Památné místo dnešního Národního hřbitova na Spořilově bylo v minulosti svědkem významných událostí našich dějin, a proto bylo a je všem obyvatelům této zahradní čtvrti velmi vzácné a drahé.
Na památku 20. výročí vítězné bitvy Československých legií u Zborova v Haliči vztyčili 28. června 1937 společně příslušníci Československé obce legionářské a Československé obce sokolské za účasti zástupců vlády, generality, politických a společenských organizací a církví a mohutného zástupu občanstva pomník Hrdinům od Zborova. Tento památník byl nacistickými okupanty za protektorátu Čechy a Morava v červnu 1942 stržen a odvezen neznámo kam. Značná část spořilovských občanů se v letech 1939 až 1945 aktivně zapojila do protinacistického odboje, buď za velkých obětí v zahraničních armádách, účastí v ilegálním sokolském a skautském hnutí nebo byli umučeni v koncentračních táborech. Na naši malou obec Spořilov připadají značné ztráty 67 osob.
Ve dnech Pražského květnového povstání v roce 1945 byl z moci Revolučního národního výboru v Praze - Spořilově zřízen Národní hřbitov padlým hrdinům. Truchlící pozůstalí a zástupy Spořilovských občanů v něm pietně pohřbili čtyři bojovníky květnového povstání, bratry Sokoly
František Bulín, Antonin Zacharda, František Novák, Bedřich Krejný.