S blížícím se 97. výročím slavné bitvy československých legionářů dne 2. července 1917 u Zborova se mi dostalo do rukou několik zajímavých publikací líčících podrobně běh událostí slavné bitvy.
Je to např. pentalogie ruského legionáře Karla Fibicha, který v pěti svazcích uvádí přesně vedené rotní a osobní záznamy účastníků ruské anabáze na transsibiřské magistrále. V prvním díle nazvaném Povstalci - Stopami ke Zborovu autor barvitě líčí neuvěřitelné osobní zážitky z válečných událostí. Kniha vyšla po prvé v roce 1930 ve vydavatelství „Za svobodu“ s.r.o. v Praze, brzy byla rozebrána a k dalšímu, rozšířenému vydání došlo v roce 1932.
Bratr Karel Fibich se dostal do ruského zajetí velice záhy po vypuknutí první světové války, byl těžce raněn a hrozila mu amputace nohy. Po vstupu do legií zažil i život rozvědčíků, rozptýlených po ruské frontě, bitvu u Zborova, boje u Bachmače, konflikt s bolševiky, tragedii plk. Josefa Jiřího Švece u Aksakova a jiné historické události. Fibichovy spisy jsou velikou studnicí informací pro toho, kdo chce studovat osudy našeho vojáka revoluce.

Letos už uplynulo 70 let od skončení druhé světové války a stále ještě není vyjasněn osud zachování původního stavu Národního hřbitova se čtyřmi hroby spořilovských občanů, kteří padli při obraně Spořilova za květnové revoluce v roce 1945 a pamětní desky se jmény 67 spořilovských obětí této strašné tragedie. Necitlivými zásahy realizace tak zvaného revitalizačního projektu Ateliéru Sendler-Babka z Brna je ohroženo území Národního hřbitova, který byl spolu s kostelem sv. Anežky České a přilehlými pozemky prohlášen za kulturní památku podle zákona č. 500/2004 Sb. o státní památkové péči.
Neustávající změny ve složení vedení Městské části Prahy 4 a boje o mocenské postavení ve vedení oddalují zrušení nesprávného a chybného rozhodnutí Zastupitelstva MČ Praha 4 o realizaci tak zvané revitalizace a splnění dohod se zástupci Českého svazu bojovníků za svobodu o zachování původního stavu Pietního místa z doby květnového povstání v roce 1945, kdy zde byli za obtížných podmínek obsazeného a bránícího se Spořilova pochovány čtyři ze sedmi obětí revolučních bojů. Připomeňme si osudy téměř devadesát let starého a dnes již historického náměstí od jeho vniku při zahájení výstavby Spořilovského sídliště.
Zahradní město Spořilov vzniklo koncem dvacátých let minulého století jako velkorysý projekt, který si vytyčil cíl postavit na okraji Prahy zahradní město s 1 200 rodinnými domky.
Centrem Spořilova je Roztylské náměstí 78 m široké a 468 m dlouhé a je po Karlovu a Václavském náměstí třetí největší v Praze a jedno z největších náměstí v Evropě. Toto náměstí je němým svědkem událostí, které se odehrávaly během 88 let trvání Spořilova.
V horní část náměstí se prakticky od založení Spořilova konaly významné akce, oslavy výročí republiky, občanské i církevní slavnosti.
Na náměstí se v roce 1935 vztyčila věž katolického kostela blahoslavené Anežky České, který byl na podzim 1935 vysvěcen, a začaly v něm bohoslužby.
Na paměť 20. výročí bitvy u Zborova byl v úterý dne 29. června 1937 v 9. hodin dopoledne v horní části Roztylského náměstí na Spořilově za početné účasti slavnostních hostí, legionářů, Sokolů, skautů a obyvatel Spořilova slavnostně odhalen pomník postavený zborovským hrdinům. Ve druhé polovině třicátých let se stupňovala hrozba napadení Československa Hitlerovským Německem. Právě odpor proti této hrozbě nacizmu symbolizovalo na příklad postavení tohoto pomníku československého legionáře v roce 1937. Na nátlak okupačních úřadů byl 26. 7. 1940 pomník likvidován. Vydržel tedy sotva tři roky.

Ovládání světa lidskou vojenskou mocí se hroutilo do ďáblovy propasti. Spojenecká vojska se blížila k Berlínu, hlavnímu štábu rozpadajících se německých vojsk. Začátkem května povstali také Pražané. Do té doby byla pro mne, jako tříleté děcko, byla válka trochu vzdálená. Tatínek chodil domů z redakce Národní politiky v nočních hodinách. Maminka zavírala každý večer okenice, aby tma ztěžovala orientaci při leteckých náletů spojenců. Květnová revoluce zasáhla také na Spořilov. Stahující se německá vojska vyhlásila výjimečný stav. V noci na 7. května jsem moc nespal. Aniž bych něco tušil, v půl třetí ráno mne tatínek objal a odešel. Podle stanného práva všichni spořilovští muži od dvaceti do šedesáti let se ve tři hodiny rán shromáždili pod kostelem bl. Anežky na Roztylském náměstí jako rukojmí.
Svědomí rázného německého velitele bylo poněkud zaskočeno. Rukojmím přišli požehnat a posílit je v naději na Boží prozřetelnost a brzký návrat duchovní tří církví, katolické, evangelické a československé. Důstojníkovi proběhlo v mysli: Německo přece dalo světu reformátora Martina Luthera a humanistu Ludwiga van Beethovena s ódou:“Freude, schöner Götterfunken, radosti, ty jiskro Boží“. Jen malou vteřinu váhal: “Befél je rozkaz“, odkřiknul faráře a dal se spořilovskými muži seřazenými do trojstupu hlídanými zbraněmi německých vojáků na Pankrác. Rukojmí byli předvedeni ke škole Na Zelené lišce, kde byly jednotky SS. Spořilovstí muži měli sloužit jako živé štíty pro prchající armádu generála Schörnera do amerického zajetí.
8. května na Zbraslavské náměstí přivádějí jednotky SS rukojmí, kteří jsou ze Spořilova a odvádějí je na Zbraslavský zámek. Situace okupačních vojsk byla neřešitelná, neboť povstalci postupovali až ke Zbraslavi. V noci z 8. na 9. května nechalo gestapo stát rukojmí u zdi zámku před kulomety ozbrojených vojáků. Mnozí se už viděli na popravišti.“Pane, dej mi překonat tíhu této noci“, modlili se věřící, mezi kterými byli můj tatínek Antonín, JUDr Kaufner, JUDr. Sochr, JUDr. Nezavdal a další, většinou zakladatelé spořilovských farností. Noc byla dlouhá. Těžký kříž čekání na Boží soud bezbranných ale i těch ozbrojených dával naději na Boží milosrdenství a prozřetelnost.“Pane, přijmi mého ducha“, probíhalo v myslích stojících u zdi. V Břežanském údolí bylo slyšet střelbu blížícího se vysvobození. Němci měli rukojmí u zdi zámku připraveny na vyjednávání s povstalci, aby je nechali odejít v civilu nebo do zajetí americké armády.

Nejzazší moje vzpomínky na to, jak jsme zakládali Občanské fórum na Spořilově, sahají do předvánočních dní roku 1989. Po léta jsme se důvěrně znali jako sousedé, členové sokolských rodin či rodičové dětí z naší Základní školy na Spořilově a setkávali se se svými rodinami na spořilovských ulicích, v obchodech či na náměstí. Nyní jsme uposlechli výzvu Koordinačního centra OF, sídlícího v pražském Špalíčku, abychom zakládali místní sdružení, složená ze všech demokraticky smýšlejících občanů. Chtěli jsme podpořit naše občany, kteří projevili velkou aktivitu v úsilí zlepšit věci veřejné.

Odpovědi, vzpomínky, zajímavosti pište do komentářů. Máte zajímavou fotografii, vzpomínku z historie Spořilova? Napište nám na noviny@sporilov.info.

Odpovědi, vzpomínky a zajímavosti pište do komentářů.

Velmi dobře si pamatuji na události okolo 17. listopadu 1989, který se stal rozhodujícím počátkem dějinného obratu společenských poměrů v naší vlasti. V ten den panovala nejenom v hlavním městě Praze, avšak po celé zemi napjatá, přitom radostná nálada plná naděje a očekávání. Tato velkolepá dějinná událost, označovaná tradičně za sametovou nebo něžnou revoluci, se započala v souvislosti se svoláním pietního shromáždění studentů Karlovy univerzity u vysokoškolských kolejí na pražském Albertově k uctění památky oběti nacistického běsnění v roce 1939 studenta - hrdiny Jana Opletala.
Za uplynulých pětadvacet let prodělala naše země dříve nepředstavitelné změny ve všech oblastech našeho veřejného i soukromého života. Po roce 1989 díky tehdejším vůdčím osobnostem a studentům u nás opět po dlouhých čtyřiceti letech zvítězila svoboda a demokracie. Rád bych se zmínil o počátcích Občanského fóra na Spořilově (zpracováno podle autentického zvukového záznamu).

Památné místo dnešního Národního hřbitova na Spořilově bylo v minulosti svědkem významných událostí našich dějin, a proto bylo a je všem obyvatelům této zahradní čtvrti velmi vzácné a drahé.
Na památku 20. výročí vítězné bitvy Československých legií u Zborova v Haliči vztyčili 28. června 1937 společně příslušníci Československé obce legionářské a Československé obce sokolské za účasti zástupců vlády, generality, politických a společenských organizací a církví a mohutného zástupu občanstva pomník Hrdinům od Zborova. Tento památník byl nacistickými okupanty za protektorátu Čechy a Morava v červnu 1942 stržen a odvezen neznámo kam. Značná část spořilovských občanů se v letech 1939 až 1945 aktivně zapojila do protinacistického odboje, buď za velkých obětí v zahraničních armádách, účastí v ilegálním sokolském a skautském hnutí nebo byli umučeni v koncentračních táborech. Na naši malou obec Spořilov připadají značné ztráty 67 osob.
Ve dnech Pražského květnového povstání v roce 1945 byl z moci Revolučního národního výboru v Praze - Spořilově zřízen Národní hřbitov padlým hrdinům. Truchlící pozůstalí a zástupy Spořilovských občanů v něm pietně pohřbili čtyři bojovníky květnového povstání, bratry Sokoly
František Bulín, Antonin Zacharda, František Novák, Bedřich Krejný.

„Pravdu chci, kterou mi Bůh poznati dovolil, a obzvláště Písma svatého až do smrti hájiti, protože pravda zůstává a mocna jest až na věčnost, a trvá na věky věkův.“
M. J. Hus

V období horečných příprav celostátních oslav TRIENIA Mistra Jana Husa si připomínáme šestisetleté výročí, které v příštím roce dne 6. července 2015 uplyne od mučednické smrti Mistra Jana Husa na hranici kostnické.

Venkovská zemědělská osada Dolní Roztyly v té době zapomenutá periferie Prahy dala jméno druhému největšímu náměstí Hlavního města Prahy. Roztylské náměstí rozložené na parcelách Záběhlic se zvedá na mírném návrší se sklonem k severu až sadu Horních Roztyl. Náměstí budovaného zahradního města Spořilova už žilo rušným životem. V koloniálu pana Votrubce se sehnalo všechno. Prodávala se tu hrubá mouka skladovaná v bílých pytlích, okurky v dřevěných kádích a také maznička s olejem na kola kočárků maminek vozících první narozené spořilovské holčičky a chlapečky. Řeznictví pana Kůhna vonělo ručně vázanými špekáčky, koláčky a pan Kopal připravil látku na zakrytí kamene.
Ten den byla neděle. Československo slavilo výročí samostatnosti. Pro JUDr. Františka Noska, františkánského terciáře, ministra pošt a telegrafů, pro provinciála Jana Evangelisty Urbana OFM, z kláštera Panny Marie Sněžné a pro spořilovské občany, byl 28.říjen 1934 vyvrcholením snachy o postavení vlastního kostela sv. Anežky. V nejkrásnějším místě Spořilova, v horní polovině Roztylského náměstí před březovím hájem stál hranol se základním kamenem. Kněží, ministranti a slavnostně oblečení lidé očekávali příjezd arcibiskupa, pozdějšího kardinála Karla Kašpara. Pražský arcibiskup byl uvítán panem Jechentálem a květinami malou družičkou, žákyní Jarmilou Sochrovou. Za účasti velkého počtu věřících byl posvěcen arcibiskupem Karlem Kašparem základní kámen kostela dne 28. října 1934. Poklepové kladívko zhotovil pan Dlask. Jeho syn Antonín ministroval. K spořilovskému lidu promluvil otec Jan Ev. Urban.
Myslím na hlubokou víru spořilovských farníků, kteří postavil kostel z cihel a betonu. Myslím také na nás, kteří jsme zdědili Boží chrám, aby sloužil všem.
Pavel Roček

Nezapomenutelné vzpomínky legionářů na osobní zážitky z Velké první světové války se dnes dočítáme jenom z dobových publikací, vydaných v době po jejich návratu do osvobozené vlasti. Jedním ze vzácných dokumentů připomínajících jejich každodenní strádání, hrdinství v boji, avšak i radostné očekávání konečného návratu domů, zachycují vzácné, osobně pořízené záznamy, zpracované s odstupem od všech událostí Velké války až po návratu do vlasti.
Jedním z takových vzácných dokumentů je Album bývalých příslušníků a zakladatelů 6. střeleckého hanáckého pluku, vydané v roce 1938 k 20. výročí bitvy u Bachmače Metodějem Lužným, knihkupcem a nakladatelem v Olomouci. Úvodní a závěrečné slovo napsal ruský legionář bratr Adolf Kubíček, člen štábu 6. pluku, plukovní historik a později profesor obchodní akademie v Olomouci.

Při příležitosti 97. výročí památné bitvy u Zborova dne 2 . července 1917 si připomínáme podíl československých legionářů na založení svobodného a demokratického Československa. První prezident Československé republiky Tomáš Garrigue Masaryk vysoce hodnotil hrdinství a zásluhy Československých legionářů a jejich podíl na vzniku samostatného státu. Po válce to vyjádřil svým heslem „BEZ SOKOLA BY NEBYLO LEGIÍ, BEZ LEGIÍ BY NEBYLO ČESKOSLOVENSKA!“
Zejména koncem dvacátých a na počátku třicátých let minulého století přicházeli do nového, moderního zahradního města noví osadníci - většinou mladé rodiny s dětmi, které se také podíleli na bohatém společenském a kulturním životě Spořilova.Také na území Spořilova vznikla brzy po nastěhování desítek mladých legionářských rodin na počátku třicátých let minulého století místní organizace s názvem „Jednota Československé obce legionářské Spořilov, Roztyly“. Velmi čilá spolupráce se rychle rozvíjela se členy ostatních spolků a sdružení, např. se členy nově založené Tělocvičné jednoty SOKOL Praha Spořilov, Roztyly, s oddíly Skautů a s Obcí baráčníků v Roztylech. Vyvrcholením společných snah všech vlasteneckých sil byla veřejná sbírka na vybudování pomníku na památku slavné bitvy Československých legionářů u Zborova. Díky veřejné sbírce a finančnímu daru Sboru pro postavení pomníku bratru plukovníkovi Josefu Jiřímu Švecovi, význačnému legionářskému veliteli a velkému Sokolovi, účastníkovi vítězné bitvy u Zborova, se podařilo spořilovský pomník postavit na Roztylském náměstí. Slavnostní odhalení se konalo dne 29. června 1937 za přítomnosti čelných představitelů státu, Československé armády, Československé obce legionářské, Československé obce sokolské, zástupců místních spolků a zástupců spořilovských občanů.

První legionářské jednotky našeho zahraničního vojska - „Česká družina“ v Rusku a „Rota NAZDAR“ ve Francii vnikaly z iniciativy českých krajanských spolků v zahraničí.
Vlastní historie Československých legií začíná v samotném středu Paříže. Dne 25.července 1914 se odděleně konaly schůze dvou českých spolků - sociálně-demokratické Rovnosti a pařížského Sokola. Členové Rovnosti se rozhodli uspořádat protirakouskou demonstraci a k účasti pozvali i pařížské Sokoly. Následující den se demonstranti shromáždili na náměstí Place de Concorde a za zpěvu Marseillasy a písně Kde domov můj pochodovali k rakouskému velvyslanectví. Tam předseda Rovnosti Josef Šíbal strhl z budovy černožlutý prapor - symbol nenáviděné Rakousko-uherské monarchie a demonstranti jej zapálili.
Počátkem srpna vyhlásila francouzská vláda všeobecnou mobilizaci. Pařížští Češi se zapisovali u člena Sokola bratra Zahálky jako příští dobrovolníci francouzské armády. Prudký nástup nepřátelské německé armády na západní frontě donutil francouzské velení armádu, aby doplnilo stav svých jednotek. Francouzské úřady se však bránily náboru cizích občanů k brannému využití do francouzské armády, proto museli být dobrovolníci přijímáni do tzv. Cizinecké legie. Vláda měla tehdy obavy z toho, že by příslušníci cizích národů mohli požadovat uznání státoprávních nároků těchto porobených zemí.
Dne 22. srpna 1914 přišlo do pařížské Invalidovny několik set Čechů, z nichž 343 bylo odvedeno. Již následující den tito dobrovolníci odjížděli do jihofrancouzského města Bayonne, kde byla zřízeno rota C, praporu C 1, pluku Cizinecké legie v počtu asi 250 dobrovolníků. Tento pluk tvořil společně se 4. plukem marockých střelců 1. brigádu Marocké divize, určené k boji jako elitní jednotku pro nebezpečné úseky fronty a nasazené při zahajování vojenských operací.
Naši Českoslovenští legionáři ve Francii poté nastoupili na západní frontě do tvrdých bojů proti německému nepříteli. Také jejich hrdinství nám přineslo v roce 1918 svobodu a demokracii v samostatném Československém státě.

Kresba je od spořilovského legionáře bratra Vojtěcha Preissiga, velkého umělce a vlastence, vyzývající ke vstupu dobrovolníků - našich krajanů do Československých legií v USA. Preissig je znám svými díly s vlasteneckou tématikou boje za svobodnou vlast v době první světové války. Za svého pobytu v USA vstoupil do francouzských legií. Po skončení války se ve třicátých letech přistěhoval na Spořilov a stal se členem místní legionářské jednoty.

Letošní rok vzpomínáme stého výročí založení první vojenské jednotky za první, tzv.Velké světové války. V září roku 1914 vznikla na základě výzvy českých krajanských spolků v Petrohradě, Moskvě a Kyjevě první vojenská skupina nazývaná Česká družina, která měla z počátku 720 mužů.
Dne 11. října 1914 složili slavnostně přísahu a došlo k vysvěcení jejich praporu. Jednotka odjela na frontu a působila zpočátku v rámci 3. ruské armády. Vojáci byli přidělení k ruským plukům, kde působili jako rozvědčíci. V květnu 1916 díky novému přílivu zajatců z Rakousko-Uherské armády byla z pluku vytvořena brigáda. V lednu 1916 vznikl z České družiny samostatný Československý střelecký pluk. Jeho prvním bojovým vystoupením byla dne 2. července 1917 památná bitva u Zborova, malé vesničky ležící severozápadně od Tarnopolu. Úspěch československých legionářů znamenal obrovskou podporu diplomatického úsilí profesorga Tomáše Garrigue Masaryka o vznik samostatného Československého státu.