Spořilováci sobě
Napište nám!
Těšíme se na vaše příspěvky, fotografie, komentáře a další informace, které rádi zveřejníme.
Kontaktovat redakci můžete prostřednictvím e-mailu noviny@sporilov.info.
Poslední komentáře
srpen 68 na sídlišti Spořilov pokr: "pokračování
Za silnicí už byl nový Spořilov, lemoval ji činžák končící něčím jako kotelnou šedomodr . . . " (Srpen 1968 na Spořilově)
srpen 68 na sídlišti Spořilov: "Mí rodiče bydleli v bé dvojce od roku 1964. Když přijeli Rusové, bylo mi tři a půl. Jako jedináček z . . . " (Srpen 1968 na Spořilově)
Farmářské trhy - aktuální informace: "Milí naši zákazníci a podporovatelé! 🍀
Po dnešní schůzce s firmou Mercatus jsme se dobrali . . . " (Kdo bude provozovat farmářské trhy na Spořilově?)
Farmářské trhy: "Dobrý den, ráda bych se zeptala jak dopadl výběr provozovatele farmářských trhů na Roztylském náměst . . . " (Kdo bude provozovat farmářské trhy na Spořilově?)
Karel Koželka na sídlišti Spořilov II: "Dobrý den,
nevíte náhodou někdo z vás, kde konkrétně architekt Karel Koželka na sídlišti Spořilov . . . " (Život na spořilovském sídlišti v roce 1970)
Neni to zadna 1. trida.: "Mila Michaelo,
jsme vrstevnici. Ja chodil do C a ty bud do a nebo B. Moje sestra Lida s tvoji sestr . . . " (Zapomenutá školní fotografie ze ZŠ Jižní)
Tusim,: "ze s Renatou jsem chodil do prvni tridy. Ale ta pak nejak zmizela stejne jako Olina Tvrda. mnohem po . . . " (Spitznerovi vzpomínají na Spořilov - díl 1.)
Re: no nevim...: "Tento názor je kvalitní." (Víte, kudy do volební místnosti? Poradí vám mapová aplikace)
no nevim...: "pokud někdo netrefí do volební místnosti bez aplikace, je otázka, jestli by měl mít volební právo.. . . . " (Víte, kudy do volební místnosti? Poradí vám mapová aplikace)
Souvislost s článkem: "A jak to souvisí s článkem?" (D1 u Spořilova přestala být dálnicí!)
Spořilovský kalendář
<<
Červenec
>>
|
Po | Út | St | Čt | Pá | So | Ne |
1 |
2 |
3 |
4 |
5 |
6 |
7 |
8 |
9 |
10 |
11 |
12 |
13 |
14 |
15 |
16 |
17 |
18 |
19 |
20 |
21 |
22 |
23 |
24 |
25 |
26 |
27 |
28 |
29 |
30 |
31 |
| | | |
|
Vzpomínky na Spořilov od roku 1945 po současnost
Vydáno dne 04. 11. 2004 (3405 přečtení)
Toto je pokračování článku „Vzpomínky na Spořilov v letech 1929 až 1945“, který čerpá z knížky Převleky mého města, kterou nejznámější spořilovský obyvatel – spisovatel Adolf Branald, dokončil v roce 2002, ve svých dvaadevadesáti letech.
2.období vzpomínání
· osvobození a padesátá léta
· šedesátá léta a normalizace
· obnovení demokracie po roce 1989
Válka skončila v květnu 1945 i na Spořilově. Přestože boje v okolních čtvrtích byly velmi tvrdé, oblast Spořilova zůstala „relativně“ nedotčena, vzpomíná Adolf Branald ve své vzpomínkové knize Převleky mého města. Ale ani i zde nebylo nouze o dramatické válečné události. Při samotném osvobozování padlo 7 spořilovských občanů. Autor popisuje květnové dny na Spořilově velmi podrobně, stejně jako další „pokvětnové“ zážitky s Rudou armádou na Spořilově. Bilancuje taktéž důsledky 2.světové války a jejich dopady na spořilovské obyvatele. V koncentrácích a věznicích zahynulo 34 židovských spoluobčanů a 28 nežidovských obyvatel Spořilova. Krátce po válce byl odhalen pomník spořilovským občanů, kteří za války padli. V této poválečné době také vznikaly první skutečné rozdíly mezi spořilováky, a to především na úrovni politické vyhraněnosti. První zanícení „pováleční“ komunisté na Spořilově se začali organizovat a vyčkávat na „svůj den D“. Také byl obnoven Sokol a spořilovské děti dostaly po vysídlených němcích chatu v městě Tanvald v Jizerských horách. Opožděně, ale přece dorazil na Spořilov swing a byla také obnovena divadelní scéna.
Všechno se ale rázně změnilo po Únoru 1948. Branald vzpomíná na tuto dobu v samostatné kapitole o padesátých letech. Spousta jeho přátel byla zatčena, vyhozena z práce nebo jinak perzekuována. Organizace Sokola a Junáka přešly do ilegality. I sám autor měl s komunisty problémy. Situace se začala mírně uvolňovat až koncem padesátých a začátkem šedesátých let po prezidentské amnestii. Vzpomínky se v této době obrací na velké změny ve společnosti, i na to, jak začaly mizet drobné obchody a živnosti a začaly být nahrazovány například Agitačním střediskem a jinými „socialistickými podniky“.
Šedesátá léta byla zásadní změnou pro celý Spořilově. Začátkem šedesátých let jsou z vězení propuštěni někteří významní obyvatelé Spořilova, kteří byli zatčeni v 50.letech. Touto, pro Spořilov významnou chvílí, není myšlen Srpen 1968, ale již rok 1961, kdy bylo rozhodnuto postavit velké sídliště, a to na loukách východně od Spořilova. Starousedlíky výstavba zajímala tehdy také z důvodu nového kina, které jim bylo slibováno po zrušení toho starého. Po dostavbě sídliště I a II koncem 60.let se začíná projevovat odliv „socialistického podnikání“ a prodejen do nové části sídlištní čtvrtě, která sice po staré převzala jméno, ale podle starousedlíků neprávem. Ať už tak nebo onak, dnes je Spořilov ucelenou čtvrtí a Spořilovské noviny jsou tu pro všechny obyvatele bez rozdílu lokality kdy žijí. Roztylské náměstí – centrální náměstí a hospodářské centrum Starého Spořilova opouští v této době různé provozovny a stěhují se na nové sídliště. Obyvatelé staré části tak museli docházet do sídlištní „samoobsluhy Včely“ a čekat dlouhé fronty na maso. Po nastěhování prvních stovek obyvatel na sídliště začaly logicky vznikat nové mezilidské vztahy, ale i první problémy. Na sídlišti totiž dlouho vázla výstavba infrastruktury, a tak se například desítky „sídlištních“ maminek s kočárky proháněly úzkými uličkami Starého Spořilova. I v této „ateistické době“ reálného socialismu začal být problém přeplněný spořilovský kostel. Autor samozřejmě nemůže zapomenout na Srpen 1968, kdy spořilovští obyvatelé v obavě před armádou „Osvoboditelkou“, odstranili téměř všechny uliční tabule. Některé z nich se na své původní místo nevrátily dodnes.
Na Spořilov následně vtrhla normalizace, která je vzpomínána v předposlední kapitole této vzpomínkové knihy. Společenská situace v zemi se podle pohledu stranických špiček „normalizovala“ a život na Spořilově se vrátil do zajetých, „socialistických kolejí“. Byla postavena spořilovská poliklinika, kam se zejména obyvatelé staré části Spořilova museli teprve naučit chodit. Sídliště bylo téměř dostavěno a Spořilov tak dostal svoji současnou tvář, i když to zásadní teprve přišlo… Byly dostavěny tepny základního komunikačního systému a Spořilov byl doslova obehnán dálnicemi. Kromě toho autor vzpomíná na spořilovskou dopravu, na tramvaje na smyčce, které dobíhal a na autobus číslo 120. V té době Branaldovi táhlo na sedmdesát a rád vzpomíná na Karla Vacka, který se stal patronem spořilovského „Klubu důchodců“, který byl v této době zásadním tvůrcem kultury na Spořilově. Autor také vzpomíná na vycházející hvězdy, Karla Zicha, bratry Nedvědy a další…
Krátce po revoluci se opět obnovilo podnikání, ale zdaleka to už není takové podnikání, jaké bylo za první republiky. Autor velmi vtipně a s nadhledem popisuje procházku Roztylským náměstím a všímá si jaké prodejny, provozovny, živnosti se nacházely v různých spořilovských domcích, které pamatuje od dob první republiky, a jak se měnily v běhu času. Zejména si pak všímá překotných změn v letech 1990 do současnosti. Všímá si také aktivity a neúspěšné snahy místného Občanského Fóra o osamostatnění Spořilova v rámci stávající Prahy 4.
Závěrečná část této poutavé knihy, kterou budete číst doslova „jedním dechem“, pojednává o aktivitách radnice Prahy 4 na Spořilově v posledních několika letech.
Součástí knížky, která má na 300 stran je i rejstřík osob, o nichž je zmínka v různých kapitolách, což slouží pro velmi dobrou orientaci v textu.
Všem obyvatelům nejen této čtvrti redakce Spořilovských novin vřele doporučuje, aby si knihu „Převleky mého města“ přečetli.
Celý článek |
Autor: Marek Mahdal |
Počet komentářů: 0 |
Přidat komentář |
![Informační e-mail](image/freestyle/mail.gif)
|
Spořilovská kliknutí
Celkem | 8571618 | Červenec | 102180 | Dnes | 3055 |
Spořilováci na webu
Nyní si čte web : 187 uživ.
|