Spořilovské noviny
Úvod | Stáhněte si | Spořilovské odkazy| FACEBOOK | International  



Spořilovský kalendář
<<  Červenec  >>
PoÚtStČtSoNe
1 2 3 4 5 6 7
8 9 10 11 12 13 14
15 16 17 18 19 20 21
22 23 24 25 26 27 28
29 30 31     

Mohlo by vás zajímat...
Ubytování u KomorníkaKunžakRybářstvíLuxusní chataPenzionUbytování ve StrmilověVyhlídkaGotický penzionLesní azylStrmilovský šachový klubUbytování velkých skupinOrlí Hnízdovodlitni

Restaurace

* Vzpomínka na Tony Bar a Hospodu "U Řezníků"

Vydáno dne 17. 08. 2005 (3173 přečtení)

Bývalý student vysoké školy - Literární Akademie, která sídlí na Spořilově vzpomíná na začátek tohoto století, kdy často se svými spolužáky navštěvoval známé spořilovské podniky. Následující vzpomínky jsou spojeny se snack barem "U Tonyho" a z hospodou "U Řezníků".

Snack "U Tonyho" - luxusní spořilovský restauračně-kulturní podnik studentů Literární Akademie

S troškou nostalgie vzpomínám na těch několik posezení na tomto místě, protože tuto reportáž nakonec píši z místa mnohem méně poetičtějšího, avšak mně bližšího, domova. "Tony" (celým jménem "TONY DEMON BAR" :-() ) se nachází v bloku, který měl být dle socialistického architekta, co projektoval spořilovské sídliště, jakýmsi "střediskem služeb" - tedy místem, kde si hospodyňky zajistí "mandl", kadeřnici, aby se líbily manželům, mohly zakoupit nezbytné vybavení do bytu... a pochopitelně se vyžily i kulturně, k čemuž mělo sloužit kino "Sigma", dnes zrušené a prázdnou výlohou hledící do ulice "Hlavní".

Náš snack-bar se přitom nachází docela na konci kolmo od ní, jeho přítomnost je vcelku nenápadná, ač rozlohou není nijak skromný. Poznáte ho však podle několika hnědě natřených lavic venku, které mají skýtat posezení během příjemných letních dnů.

Vstoupíte-li po otevření těžkých dveří dovnitř, dýchne na vás vyčpělá atmosféra totalitního interiéru, co se tváří luxusně, avšak žalostně prozrazuje 70. léta. Mnoho tmavého dřeva i na stropě, nevkusné lampičky, všude kam se podíváš. Uprostřed první místnosti je velký bar ve tvaru písmene "U" s vysokými stoličkami, které umožňují příchozím dívkám s krátkými sukněmi ukázat kolena a alespoň vytoužený kousek vysoustruhovaných stehen, pevná lýtka skrytá v kozačkách. Vypadá to sexy, co bych vám povídal. Zde začíná "barová sexualita" a také "barová literatura". Není nic obtížného, sedět si u zteplalého vína a snít o dívce, co se právě posadila, nohu přehodila přes nohu a pohodila hlavou, jak to umějí jen ženy. Čeká na někoho, nebo si zde zkrátka krátí chvíli? První myšlenky začínají mladému muži opodál tepat ve spáncích, zkoumá nově příchozí atraktivní bytost nenápadnými, ovšem horoucími pohledy. Je to mladý a žádostivý samec, má potřebu se pářit a ta dívka se mu jeví pro takový akt optimální...

Chtěl jsem jen naznačit, že "Tony" je bar, jak má být. U oken je pár stolů pro 4 lidi tak, že sedí u oválných stolů - ty jsou pro větší party místní honorace. Zato malý stoleček pro dva, co se krčí u stěny, ten je pro dva druhy lidí - milence jakéhokoliv věku, co se pod deskou hladí konečky prstů, či pro osoby na pokraji společnosti, pro které je láhev více než dobrým přítelem. Zdánlivě vypadají normálně, ale skelný pohled a nervózní prsty prozrazují své.

Vedlejší místnost je stravovací, kouření je tam zapovězeno. Tamější stoly mají bíle prostřené ubrusy a na nich umělé květiny ve vázičkách. Otevírá se v deset, takže strávníků přichází habaděj. Ponejvíce je tvoří policisté z blízké služebny i civilní zaměstnankyně Vnitra pokročilého věku, co nosí nosy nahoru, asi chytily manýry od svých mužských kolegů, kteří se místy cítí jako nadlidé. Možná právě kvůli nim tam je během oběda poněkud smuteční atmosféra, jelikož si nikdo nedovolí příliš vyskakovat. Jinou skupinu tvoří dělníci s montérkami ušpiněnými od barev, snad nějací místní lakýrníci? Ohledně cen "Tony" kalkuluje rozumně vzhledem ke kupní síle místa. Každý den je vydán originální jídelní lístek, ve kterém se cena hlavního jídla drží na úrovni těsně pod padesát Korun - takový oběd si člověk může dovolit a podle vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že jídla je dost a oblohy ještě více. K tomu polévka za dvanáct "vočí" a člověk je sytý. Obsluha slyší chválu na kuchařovu čepici ráda, tak s ostentativním oblizováním nešetřete!

Ovšem nejen jídlem a pitím živ je člověk. Na chodbě u záchodků jsou výherní automaty, před nimiž se zejména v době výplat a invalidních důchodů dveře netrhnou. Začíná se hned s otevřením podniku, to přicházejí nezaměstnaní s kapsami chrastícími v mince proměněnou podporou. A jelikož spořilovští hráči nejsou žádní troškaři, "jednorucí bandité" si neoddychnou.

Studenti Literární Akademie u "Tonyho" jedí, ale spíše ti zámožnější a společenskými konvencemi svázanější. Samozřejmě tam také vysedávají a tlachají. Občas se k nim přidá nějaký externí pedagog, co si u šálku kávy vypracovává přednášku a neznalí studenti si lámou hlavy, odkud že ho znají. Čas se líně ztrácí ve stropu jako namodralý dým a je čas jít. Tak zase někdy "U Tonyho" nashledanou...


Hospoda "U Řezníků" - vida, IV. cenové skupiny ještě nevymřely!

Konečně jsem dostál mojí "bažantské" povinnosti a navštívil tuto aurou obklopenou knajpu, ironií osudu se tak stalo v rámci semináře Tvůrčího psaní, což je na LA celkem běžné. Znáte to - poslední den školy před vánočními prázdninami, spousta lidí již odjela do svých vzdálených domovů, jen tvrdé jádro študáctva ještě přebývá v setmělých místnostech... takže jsme s povděkem přijali návrh, přesunout se někam za "vánoční" atmosférou - právě do hospody. Koneckonců, mám pocit, že nikdo včetně mne se již na výuku nedokázal soustředit.

Již vstup do podniku mě zděsil. Řada hracích automatů a představte si, místní gambleři na ně stáli FRONTY! Myslel jsem, že se mi to zdá - kdepak. Skutečně, stáli a hladově se dívali po točících se kotoučích blikajících jednorukých banditů a občas i lákavého zvonění mincí, aby, až na ně dojde řada, prohráli zcela všechno. No pojďme dál...

Místnost kolem výčepu, kde vysedávají na lavicích štamgasti, vypadala zela stejně, jako kdekoliv v ČR - vrchní s ostrým pohledem, servírka kočka mírně po záruce, ostatně pravidelný pobyt v takovém prostředí ještě žádné ženě na kráse nepřidal... obsluha snaživá, ale ordinérní, máte pocit, jako kdybyste byli u doktora. Chlastáte a vidíte obsluze na očích, že zná míru vašeho ubožáctví , které jste nuceni utápět v alkoholu. To se mě naštěstí jako téměř abstinenta netýká.

Posadili jsme se k většímu stolu v zadní místnosti, relativně klidné a prázdné, ač všudypřítomný zápach levných cigaret nasával našimi oděvy i tam. Většina z nás si objednala "škopek" neboli pivo. Na to, že bylo kolem šesté, to "U Řezníků" jelo již slušně... a úderem sedmé přišla obsluha nahoře bez! Dívka to byla ztepilá a musím uznat, že její prsy byly hezké - vzhledem k tomu, že si je neměla čím podepřít :-), vypadaly dobře - velikost solidní a tvar mužskému oku milý :-), však se také všem mužům v hospodě zrychlil tep a jali se chlastat co nejrychleji, aby opět mohli mávnout na tu lepou děvu a mohli zblízka shlédnout ten zázrak přírody, až jim přinese žádaný půllitr či "panáka" a nakloní se k nim...

Takže putyka je to dle očekávání děsná, ale dá se tam přežít, ačkoliv nemohu soudit, kolem sedmé bývá jen málo lidí opilých... jedna návštěva mi docela stačila.


Autor: bývalý student Literární Akademie
Převzal a upravil: Marek Mahdal (Spořilovské noviny)

Související články:
Žil podle etiky, etika se mu odměnila (21.09.2015)
Osobnost Spořilova (12.07.2013)
Jubileum Ivany Drbalové (13.04.2013)
VZPOMÍNKA NA 28. ŘÍJEN aneb: Jak nás Ludwig van Beethoven zachránil! (26.10.2012)
Trochu retra neuškodí - jak vzpomínáte na počátky spořilovského sídliště? (13.08.2008)
Pátráme po osudech sochy! Pomůžete? (19.05.2007)
Srpen 1968 na Spořilově (21.08.2006)
Zrušený vodotrysk na sídlišti Spořilov II (03.08.2006)
Děti ze Spořilova roku 1978, aneb poznáte se ? (15.02.2006)
Květen 1945 na Spořilově aneb hledají se pamětníci (03.01.2006)
17.listopad 1989 na Spořilově (17.11.2005)
Bílé zimy na Spořilově (15.11.2005)
Vzpomínky na zaniklý spořilovský rybníček (17.10.2005)
Dědkovy paměti (16.10.2005)
Torzo pomníku na Roztylském náměstí (09.10.2005)
3 roky od povodně na Botiči (14.08.2005)
Zapomenutá školní fotografie ze ZŠ Jižní (12.08.2005)
Spitznerovi vzpomínají na Spořilov - díl 3. (20.07.2005)
Můj rok se Spořilovskými novinami (12.07.2005)
Co se psalo o Spořilově v "Zeměpisném průvodci" z roku 1943 (27.05.2005)
Slatiny - zapomenutá čtvrť severně od Spořilova (21.05.2005)
Spitznerovi vzpomínají na Spořilov - díl 2. (15.05.2005)
Významní obyvatelé Spořilova budou 12.května v ZŠ Jižní (10.05.2005)
Spitznerovi vzpomínají na Spořilov - díl 1. (09.05.2005)
Karel Zich & Spirituál kvintet (10.12.2004)
Strýček Jedlička ze Spořilova (10.09.2004)
Lou Fanánek vzpomíná na své hudební začátky na Spořilově (31.08.2004)
Spořilov melancholický (23.07.2004)
[Akt. známka: 3,50 / Počet hlasů: 4] 1 2 3 4 5
Celý článek | Autor: Marek Mahdal | Počet komentářů: 0 | Přidat komentář | Informační e-mailVytisknout článek | Zdroj: Vzpomínka studenta Literární Akademie

Spořilovské knihy
Po stopách spořilovských legionářů

Knihu Po stopách spořilovských legionářů je možné objednat na e-mailu noviny@sporilov.info. Cena knihy je 250 Kč.

Vzpomínky na spořilovské sokolské divadlo

Knihu Vzpomínky na spořilovské sokolské divadlo je možné objednat na e-mailu noviny@sporilov.info. Cena knihy je 250 Kč.

Při zakoupení obou knih současně poskytujeme slevu (za obě knihy zaplatíte dohromady 400 Kč). Zakoupením knih podpoříte Spořilovské noviny.


Čtenáři od 31.5.2004

Spořilovská kliknutí
Celkem4936236
Červenec65617
Dnes1957

Spořilováci na webu

Nyní si čte web : 45 uživ.


(c) Spořilovské noviny 2004 - 2019  
Vydavatel: Mgr. Tomáš Hromádka - REGIONPLUS. Adresa redakce: Mgr. Tomáš Hromádka, Rakovského 3162/8, 143 00 Praha 4. IČO: 03582205. Tel. 777 944 684.
Vytvořeno pomocí redakčního systému phpRS. Články vyjadřují názory autorů a jsou majetkem redakce a vlastníků autorských práv. Bez souhlasu redakce nesmí být žádná část Spořilovských novin publikována a to jak v tištěné, tak elektronické podobě.
Kontaktní e-mail redakce: noviny@sporilov.info
CENÍK INZERCE