Spořilovský kalendář
<<
Únor
>>
|
Po | Út | St | Čt | Pá | So | Ne |
| | | | | 1 |
2 |
3 |
4 |
5 |
6 |
7 |
8 |
9 |
10 |
11 |
12 |
13 |
14 |
15 |
16 |
17 |
18 |
19 |
20 |
21 |
22 |
23 |
24 |
25 |
26 |
27 |
28 |
| |
|
Spořilovské noviny jsou plnoleté
Vydáno dne 27. 07. 2022 (788 přečtení)
 Zdá se to neuvěřitelné, ale již osmnáct let jsme s vámi. A přitom jste si Spořilovské noviny na webové adrese www.sporilov.info našli sami. A jsou mezi vámi nejenom čtenáři ze Spořilova, ale i z Michle, Chodovce, Chodova, Zahradního Města, ale i z mnohem vzdálenějších míst (dokonce až z daleké Austrálie) - i přes fakt, že nemáme téměř žádnou vlastní reklamu, žádné vlastní billboardy, inzerci v televizi nebo letáky ve schránkách.
Za uplynulá léta se Spořilovské noviny staly encyklopedií starého a nového Spořilova a jsou i přes různé těžkosti technického i čistě lidského rázu trvale aktualizovaným informačním zdrojem z této pražské čtvrti. I na základě vašich připomínek se je snažíme přehledně třídit do tematických rubrik. Těší nás jakékoliv reakce a diskuse, které jsou pro nás důkazem, že projekt obyvatele Spořilova zajímá, čtvrť ve které žijí jim není lhostejná a mají ji rádi.
Věříme, že Spořilovské noviny zůstanou pro vás i nadále místem, kam rádi a pravidelně zavítáte a že i vy sami v budoucnu přispějete vlastním článkem, fotografií nebo komentářem.
Jak vlastně Spořilovské noviny vznikly? Odpovídá zakladatel a šéfredaktor novin Tomáš Hromádka:
Shodou okolností jsem se před osmnácti lety na Spořilov přiženil. Rodina mojí tehdejší manželky sice bydlela jinde, ale v té době se podařilo vyřešit složité rodinné dědictví a my jsme se náhle octli v řadovém rodinném domku na Hlavní ulici. Když jsme vešli dovnitř, ocitli jsme se v zakonzervovaném prostoru z roku 1982 (!), kdy zemřela babička. Našli jsme kompoty, konzervy, prací prášky, noviny z té doby. A téměř kompletně vše původní z doby první republiky, kdy byl domek postaven (parkety, salon, kuchyně, koupelna, ložnice). Postupně jsme začali dávat domek dohromady a sžívat se Spořilovem. Místo jsem si hned zamiloval. Sice, když jsem otevřel okno do ulice, slyšel jsem okolo projíždějící autobus, ale na druhé straně také hodinový stroj z kostela sv. Anežky. Také zahrádka, kde lze trávit čas a cesty zvané "hospodářky." A pak ta báječná komunita lidí, patriotů, kteří na starém Spořilově drží při sobě - to mě fascinovalo. Bohatý společenský a kulturní život ať už kolem místních farních společenství, škol, Sokola. A přitom na úrovni celé Prahy 4 o tom prakticky nebylo žádné povědomí. Radniční noviny Tučňák se v té době prostřednictvím svých dvou placených redaktorek věnovaly spíše Nuslím a Braníku než ostatním částem Prahy 4. To mě tehdy hodně rozčilovalo a vedlo vlastně k rozhodnutí Spořilovské noviny založit (mimochodem si dovolím tvrdit, že se situace od té doby příliš nezlepšila).
Jaké byly začátky Spořilovských novin?
Využil jsem know-how z druhého břehu Vltavy, kde jsem o dva roky dříve založil internetové Noviny Prahy 16, použil stejný redakční systém a napojil se na stejné zdroje informací a redakční postupy. Je zajímavé, že zatímco Noviny Prahy 16 nepřežily nástup sociálních sítí a profesionalizaci radničních webů, Spořilovské noviny tu stále jsou. Je to důkaz toho, že Spořilov je zcela svébytným územím s vlastními potřebami a zájmy, které stále veřejná správa příliš nereflektuje. Ostatně za ta léta se to prokázalo při různých petičních akcích. Naposledy při kauze Modré zóny.
Z čeho máte radost?
Právě z té pospolitosti. Bylo to patrné už od začátku. Kolem Spořilovských novin vznikla skupina několika desítek aktivních čtenářů. Přispívali články, komentáři, fotografiemi. Někteří z nich se stali blízkými spolupracovníky - jmenoval bych čtyři z nich, v prvních čtyřech letech to byl Marek Mahdal, později Vladimír Prchlík a Jan Vlasák, ti měli na Spořilovské noviny nejvýraznější vliv. Nesmím zapomenout na pana Jana Fischera, spořilovského zahradníka, který svými texty dokázal precizně formulovat vizi pro starý Spořilov. Jim a dalším desítkám čtenářů a přátel patří poděkování za spolupráci a obětavost pro Spořilov. Za ta léta se podařilo v novinách mnohé - několik setkání čtenářů Spořilovských novin, úžasná akce byla třeba sázení stromu na ostrůvku Hamerského rybníka se zakopáním poselství pro budoucnost. Rád také vzpomínám na vydání několika knih o historii Spořilova.
Jaká je pozice Spořilovských novin v současnosti?
Na to je složitá odpověď a přiznám se, že se mi formuluje těžce. Nástup sociálních sítí v posledních pěti letech nám odvál část čtenářů a přispěvatelů. Na Facebooku vznikl profil Spořilovských novin a hlavně Skupina stránky Spořilovské noviny, kam mohou všichni zájemci vkládat informace ze svého okolí nebo třeba i fotografie ze své zahrádky. Přísun informací se za poslední léta velmi zrychlil, takže řadu zpráv nestačím ani na internetové stránky vkládat a zůstávají jenom na Facebooku. Skupina se stala v poslední době místem, kde se soustředí fotografie a vzpomínky pamětníků na Spořilov. Podobným směrem se ubírají i noviny samotné. Je třeba říci, že na aktuální dění rozhodně nechci rezignovat. Jen je to o tom, získat nové nadšené psavce, lidi ze sousedství, kterým není cizí aktuální dění a rádi by se tomu chtěli ve svém volném čase věnovat. Navíc nastal čas Spořilovské noviny posunout dál. Chci věřit tomu, že se někdo takový najde.
Celý článek |
Autor: Redakce |
Počet komentářů: 0 |
Přidat komentář |

|
Spořilovské aktuality
06.02.2025: Doprodej publikacíV redakci nám zbylo ještě několik publikací. Nabízíme vám knihy Po stopách spořilovských legionářů (100 Kč), Vzpomínky na spořilovské sokolské divadlo (100 Kč), reprinty spořilovských adresářů (150 Kč). Knihy vám můžeme zaslat poštou nebo si je můžete vyzvednout osobně. Zakoupením publikací podporujete provoz Spořilovských novin. Více informací na noviny@sporilov.info.
Starší aktuality
Spořilovská kliknutí
Celkem | 10458160 | Únor | 359080 | Dnes | 9591 |
Spořilováci na webu
Nyní si čte web : 345 uživ.
|